Haiti rok po zemětřesení: české humanitární organizace pomáhají dál
Je to právě rok, kdy Haiti zasáhlo ničivé zemětřesení. Zahynulo při něm téměř 230 tisíc lidí a další milion se ocitl bez střechy nad hlavou. V zemi začaly už během krátké doby po katastrofě pomáhat i české humanitární organizace a působí tam dodnes.
"Člověk v tísni začal působit na Haiti bezprostředně po zemětřesení v lednu 2010. Prvotní pomoc byla přes naše partnery z Aliance 2015, kdy bylo použito 15 milionů českých korun na první humanitární pomoc. Přístup k pitné vodě v uprchlických táborech, zajištění latrín a stanů a vytvoření dětských center,"
vzpomíná na začátky pomoci na Haiti koordinátorka tamní mise Člověka v tísni Marie Skálová. Krátce po zemětřesení dorazil i šestičlenný zdravotnický tým Člověka v tísni, který na Haiti působil šest týdnů. Humanitární pracovníci se pak zaměřili hlavně na obnovu školství a pomoc při ochraně dětí. Připravují také rekvalifikační kurzy pro mladé lidi, aby se mohli postavit na vlastní nohy.
"Společnost Člověk v tísni zůstává na Haiti ještě minimálně další rok, na který už máme naplánované projekty. Jedná se opět o oblast školství, stavbu škol, pokračování v tom, co jsme dělali. A také se snažíme získávat nové finanční prostředky a vymýšlet nové projekty, které by tu misi mohly rozšířit jak geograficky, tak hlavně sektorově."Dosud se Člověku v tísni podařilo na pomoc Haiti vybrat přes 54 milionů korun. Další peníze se snaží získat od Evropské unie nebo Organizace společných národů.
Krátce po zemětřesení začala na Haiti pomáhat i humanitární organizace Adra. Na těžké začátky vzpomíná Jakub Němec:
"Asi nejhorší byl ten zmatek. Bylo velice náročné vůbec začít s nějakými prvními kroky. Dneska je situace taková, že Haiti se vrátilo zpátky do kolejí, v jakých bylo před tím. Ale samozřejmě infrastruktura a zázemí státu je na mnohem nižší úrovni právě díky zemětřesení."Adra se zpočátku zaměřila na rozvoz a čištění pitné vody a základní hygienickou pomoc. V regionu Petit Goave nyní rozvíjí zemědělské programy, které mají pomoci místním farmářům. Podle koordinátora Adry Lukáše Laubeho je smyslem těchto programů, aby zemědělci zůstali ve zdejší oblasti a dokázali se přitom uživit:
"V rámci tohoto projektu se snažíme posílit kapacity skrze tréninky a workshopy. Vznikly čtyři tréninkové farmy, kde se zemědělci učí, jak mají pěstovat obilí i jiné plodiny, jak se o ně mají starat, jaké techniky hnojení mají používat. Cílem tohoto projektu je motivovat lidi, aby zůstali na místě, a to jak dospělí lidé, tak děti. V jednotlivých školách vznikají malá políčka, kde se děti učí hlavně pěstovat zeleninu, rajčata, papriky a podobně."Adra na pomoc Haiti vybrala už 22 milionů a chce tu zůstat ještě alespoň dva roky. Od zemětřesení v zemi působí i Charita ČR, která ve sbírkách získala 62 milionů, nebo společnost Hand for Help s téměř 17 miliony korun na pomoc Haiti. I tyto společnosti chtějí v zemi pomáhat ještě nejméně tři roky.
Těsně před Vánocemi se z tříměsíční mise na Haiti vrátil chirurg Tomáš Šebek z Hořovic. V nemocnici v uprchlickém táboře působil jako člen mezinárodní organizace Lékaři bez hranic:
"Mám rád z medicíny v podstatě všechny obory a já jsem se tam úplně ke všemu dostal. Nebyla to jenom neurochirurgie, bylo to třeba i porodnictví. Já jsem tam odjížděl s tím, že jsem měl úplně minimálně praxi, jak přivést dítě na svět, natož třeba císařským řezem. A tam se mi několikrát přihodilo, že jsem udělal císařský řez, dokonce jsem přivedl na svět dvojčata. Pro mne to byl fantastický zážitek, životní zkušenost a moc se mi líbilo, že medicína tam byla všeobsažná. Nebyla to jenom jedna specializace, kdy bych tam celé dny jen tloukl hřebíky a rovnal kosti. Dělal jsem tam úplně všechno."Nejhorším zážitkem na Haiti pro Tomáše Šebka ovšem byla návštěva nemocnice, kde se léčí nemocní cholerou. Ta už má dnes na Haiti na tři a půl tisíce obětí. I kvůli této nemoci dnes paradoxně hrozí humanitárním pracovníkům v zemi nebezpečí:
"Na druhou stranu Lékaři bez hranic mají celosvětově moc dobrou reputaci. Na příkladu Haiti to bylo tak, že třeba ostatní neziskové organizace, které tam operovaly, měly občas problém. Občas se lidé obrátili proti nim, kamenovali je v domnění, že pro ně moc nedělají, byly tam i nějaké únosy, lidé byli zadržení. Když jelo auto Lékařů bez hranic, tak se otevíraly barikády, lidé dělali kordony, doprovázeli nás do nemocnic. Každý den, když jsme procházeli pěšky tím táborem, tak nás zdravili. A potom, co nás poznali, zdravili nás i jménem, což bylo moc pěkné."