Jiřina Šiklová o konferenci divadelníků Vzpomínky Zapomínky
V našem úterním vysílání jste slyšeli reportáž o představení jihočeského divadla Continuo nazvaném Jizvy v kameni. Herci v něm mapovali dramatickou historii staleté selské usedlosti Rábín u Netolic. Součástí divadelního projektu byla také mezinárodní konference středoevropských historiků, pedagogů a divadelníků nazvaná Vzpomínky Zapomínky. Účastnila se jí i socioložka Jiřina Šiklová:
Na co si tedy redukujeme paměť?
"V případě Continua se vzpomínalo na to, co se v těchto místech odehrávalo. A jak je to v tom prostoru zaznamenáno. Mne tam velice zaujala myšlenka, že jediné, co přežívá a co se tam stále opakuje, jsou koně, zatímco lidé se z tohoto prostoru vyháněli, přijížděli, znovu byli vyháněni, znárodňováni a zůstaly z nich jenom jakési útržky hovorů. A to bylo nádherně uděláno, v jakýchsi krabicích od jablek běžely reproduktory, které opakovaly autentické výroky různých lidí z jejich vzpomínek. Hlasy opakovaly svoje příběhy, ale nikdo je nevnímal. Najednou diváci ten prostor viděli, jak je v současnosti plný poezie, ale i s jizvami z minulosti, co se tam odehrálo. A hlasy, které stále mluvily, připomínaly: My tu ještě jsme, my jsme vám svoje příběhy ještě nesdělili. Já jsem s tím byla velice nadšená, mimo jiné i proto, že vidím, že v této zemi se zase objevují jedinci, kteří nemají chuť podlehnout konzumu. Co je to dnes rezistence? - Ráno se probudit, podívat se, že venku je sice bláto, ale já do toho musím vstát a pokračovat v tom, co dělám. Nenechat se koupit dobrým bydlem. V tom ale bylo svým způsobem období normalizace podobné."
Jiřina Šiklová bude hostem našeho vysílání i v sobotu 21. srpna. Při výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy se zamyslí nad rolí žen v čs. disentu i nad tím, nakolik polistopadový vývoj naplnil představy odpůrců totalitního režimu.