Kafka a Schulz - dva blízké osudy

Kafka & Schulz, Mistři pohraničí, to je název ojedinělého výstavního projektu, který staví vedle sebe dvě velké postavy moderní literatury. Výstava vznikla ve Stockholmu, nyní je k vidění v Českém centru v Praze a poté se přesune do Polského institutu o několik ulic dál, kde bude k dispozici až do září. Od Viléma Faltýnka se dozvíme podrobnosti.

Franze Kafku jistě není třeba českým posluchačům představovat, osobnost Bruna Schulze je známá méně. Narodil se o desetiletí později než Kafka, a to v polském, dnes ukrajinském městě Drohobyči. Původně se chtěl stát malířem, ale daleko větší úspěch mu přineslo psaní. Je autorem dvou slavných knih: Skořicové krámy a Sanatorium na věčnosti. Co mají oba spisovatelé Kafka a Schulz společného? Vysvětluje Maciej Ruczaj z Polského institutu v Praze:

"Oba autoři se narodili v Rakousku-Uhersku, oba zemřeli po rozpadu tohoto mnohonárodnostního impéria, nicméně oba sdílejí v mnohém podobné osudy a podobné problémy s identitou. Jedná se o lidi z asimilovaných židovských rodin, kteří nemají přímou vazbu na židovské prostředí skrze jazyk, skrze jidiš, zároveň se ta židovská identita nějakým způsobem v jejich dílech odráží."

Oba také žili v prostředí kulturně a etnicky smíšeném, vysvětluje Ruczaj. Kafka byl z česko-německo-židovské Prahy, Schulz vyrůstal v Haliči, kde se zase mísily polsko-židovsko-ukrajinské elementy.

Bruno Schulz

"Proto taky ta výstava se jmenuje Mistři pohraničí, pohraničí nemyslíme geograficky, ale spíš duchovně jako zónu, ve které se prolínají a protínají různé vlivy,"

vysvětluje pracovník Polského institutu. Kafka a Schulz se přitom nikdy nepotkali ani se neznali z korespondence.

"I když se Kafka s Schulzem nikdy nepotkali, tak Schulz Kafkovu tvorbu znal a obdivoval a je spoluautorem prvního polského vydání Procesu a napsal k němu úvodu,"

dodává Ruczaj. Výstava vznikla ve Švédsku jako spolupráce stockholmského Židovského muzea, tamějšího Českého centra a Polského institutu. Koncept výstavy je založený na myšlence švédské spisovatelky Agnety Pleijel postavit oba velikány vedle sebe. Lucie Zakopalová z Polského isntitutu v Praze vysvětluje, v čem je tato myšlenka přínosná:

"Zajímavé je to v tom univerzálním rozměru, kdy vidíme, že to nejsou osudy jen Kafkovy nebo Schulzovy, ale jsou spojeny s celou tou dobou a s umělci, kteří tehdy tvořili."

Výstava vznikla ve Švédsku loni, její česká verze se ale od originální liší. Je zde například větší důraz na představení Schulzova díla, včetně výtvarného. Ústřední pozici na výstavě dostal obraz Setkání.

"Je to jediná dochovaná olejomalba. Je to určitý symbol jeho tvorby v barevnosti i v tématice, kdy tu vidíme krásné ženy. Ten obraz reprezentuje Schulzovo dílo. Motiv silných, dominantních žen a trochu submisivních mužů se v jeho díle objevuje a zároveň na svou dobu byly jeho texty kontroverzní i v otevřené sexualitě a zobrazování tělesnosti,"

říká Zakopalová. Dalším doplňkem pražské expozice je samostatná minivýstava fotografií Drohobyč bez Schulze fotografa Kuby Kamińského, zachycující současnou tvář Schulzova rodiště.