Milada Horáková promluvila ze záznamu starého 55 let

r_2100x1400_radio_praha.png

Ve čtvrtek jsme si připomněli 16 výročí sametové revoluce a na řadě mítinků se vedla diskuse i o tom, jak se česká společnost vyrovnala se svojí komunistickou minulostí a o tom zda v novodobé historii vůbec existují vzory a ideály, na které lze dnes navazovat. Český rozhlas v této souvislosti odvysílal dosud nezveřejněné autentické ukázky závěrečné řeči obžalovaných ve vykonstruovaném politickém procesu s Miladou Horákovou z roku 1950. V čem je tento materiál inspirativní? To zjišťoval Jaromír Marek.

Monstrproces s Miladou Horákou a skupinou dalších údajných nepřátel republiky sloužil dlouhá léta i ke komunistické propagandě. Podle ní se všichni obvinění, včetně Horákové, přiznali k protistátní činnosti a právem byli odsouzeni. Před nedávnem se ale podařilo v Národním archívu najít tři unikátní magnetofonové pásky se záznamem závěrečných řečí obžalovaných. Na průvodním listu k nim v roce 1950 kdosi poznamenal "...z posledních slov nic nevysílat až na další."

"Byli jsme všichni napjatí, z pásku se ozvalo šoupání nohama a kašlání.....vypadalo to na originál. Do toho se ozval jasný a zvučný hlas Milady Horákové, začaly jsme brečet. Byli jsme rozechvělí a poslouchali jsme."

Říká Alena Šimánková z Národního archívu, která nahrávky patřící ministerstvu spravedlnosti našla.

"Slavný státní soude, je mi přetěžko nalézt důvody pro svoji obhajobu.....",

začíná svoji závěrečnou řeč Milada Horáková. Z nově objeveného záznamu vyplývá, že zveřejněné přepisy její závěrečné řeči lhaly. Milada Horáková svůj nevzdala ani tváří tvář rozsudku smrti.

"Jaké byly pohnutky mého jednání? Jedno je jisté, že nebyly nízké a nečestné. Musím prohlásit, že Státní bezpečnost a státní orgánové projevily více trpělivosti, aby mně přesvědčovaly, než kolik já projevila trpělivosti po Únoru, abych se přesvědčila, zda násilí a nesprávnosti, které já brala jako pohnutky svého jednání, byly skutečné nebo jen přechodné. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem změnila své přesvědčení. To by nebylo spravedlivé a poctivé."

"To byl základní pohnutek, proč ta řeč nemohla být vysílána. Účelem celého procesu bylo tyto osoby shodit, ukázat, že byli záškodníci pracující proti československého lidu. Ona (M.Horáková) ale zůstala nezlomená, zůstala na svém přesvědčení. To z původního záznamu nevyplývalo."

Říká historik Jan Němeček.

Milada Horáková, bývalá poslankyně za národní socialisty, která po komunistickém puči neúspěšně iniciovala společný postup nekomunistických stran, byla tehdy s dalšími popravena. Stalo se to 27.6.1950.