Práva dítěte jsou ve sporných situacích nadřazena
V minulých dnech vyvolal rozruch případ desetiletého Jana Kotana, který se psychicky zhroutil poté, co pro něj do školy přišel exekutor. Dva roky po rozvodu matka otci odpírala právo na kontakt s dítětem a syn otce během této doby zcela zavrhl. Petr Kotan nakonec situaci řešil násilným zabavením dítěte a chlapec po šestihodinovém hysterickém záchvatu skončil v péči psychiatrů v nemocnici. Jak je to v České republice s právy dítěte v podobných situacích, se zeptal kolega Vilém Faltýnek Jarmily Knight z nadace Naše dítě.
"Úmluva o právech dítěte, kterou je Česká republika vázána od ledna 1993, říká, že dítě má jako každý člověk svá práva. Končí tam, kde začínají práva druhého, ale ve sporných situacích má dítě přednost. Práva dítěte jsou nadřazena. Kdykoliv se dostane do nějakého sporu, jako tady konkrétně byl spor matky a otce, tak práva jejich dítěte jsou číslo jedna. Mělo by se respektovat právo dítětě říct, u koho chce být. Jestli chlapec nechce být s otcem, tak by jeho přání mělo být respektováno jako první."
K té péči o práva dětí trochu obecněji: Někdo by mohl namítnout, že jestli těm dětem přílišnou ochranou zajistíme život jako v bavlnce, nebudou mít protilátky proti budoucím konfliktům, které je v životě čekají.
"To máte sice pravdu, ale odtud potud. V Anglii teď v oblasti zdraví maminkám doporučují, aby nechaly děti venku, hrabat se v hlíně, ne jen ve sterilním prostředí, protože pak budou odolnější proti bakteriím. Vy mluvíte o něčem podobném v oblasti citové imunity. Ale existují určité hranice. V rámci normálního snadardu ano, ale ten chlapec zkolaboval, ten šok ho poškodil, a k takovým věcem by nemělo docházet."
Vy jste žila více než dvacet let v Anglii. Můžete porovnat situaci v zahraničí a u nás?
"V Anglii je systém sociální péče o děti letitější, propracovanější a řekla bych i funkčnější než u nás. Ale i přes to, že oni se skutečně snaží, dávají do toho systému mnoho peněz, tak ty dětské bolesti jsou velice těžko eliminovatelné. Nové trendy po letech zkušeností se na západě zaměřují ani ne tak na pravování chyb, které se už staly, ale spíš na prevenci."