Most

Na řadě je naše pravidelné cestování. Minulý týden jsme se vydali do okolí Mostu, kde teď začínají nahrazovat doly a výsypky rekreační areály. Dnes navštívíme samotný Most. Dozvíte se, odkud vzal svoje jméno, proč ho Žižka podle pověstí obešel a alchymista Edward Kelly proklel. Více už Zdeňka Kuchyňová.

Most

O pojmenování města se přičinil zdejší bažinatý terén. Aby bylo možné přecházet přes mokřiny z jedné části do druhé, byl vybudován systém mostů a odtud tedy jméno Most. To je doloženo už v Kosmově kronice, kde se mluví o Hněvově mostu. Hněv byl příslušník mocného rodu Hrabišiců, kteří sem přišli už ve 12. století. Podle šlechtice se nejmenoval jenom most, ale i vrch Hněvín, na kterém stával hrad a střežil obchodní stezky do Saska. V době husitských válek byl hrad obléhán a k tomu se vztahuje spousta pověstí. Jak uvedla historička města Petra Trojnová, říká se, že Most navštívil Žižka už za svého mládí, kdy ještě nebyl slavný vojevůdce.

Pohled na město Most|Foto: Miloš Turek, Radio Prague International

"Protože byl prudké povahy, tak se dostal do sporu s mosteckým měšťanem, kterého hnal až na konec města. Ale ostatní Mostečané Žižku zajali, zavřeli ho na radnici a nevěděli, jak tento spor vyřešit. Nakonec tedy Žižka slíbil, že už se nikdy proti mosteckým neobrátí se zbraní v ruce."

Na důkaz svého slibu musel Žižka zanechat na radnici i podkovu svého koně. Čas běžel a stal se vojevůdcem. Jeho vojsko už leželo u Chomutova a mostečtí, kteří byli na straně katolíků, přemýšleli, jak se ubránit.

"Tak si starý písař vzpomněl na tuto dohodu a bylo do Chomutova vysláno poselství. Žižka se prý zasmál, když to slyšel a řekl, že slíbenému slovu dostojí, ovšem, že se to vztahuje pouze na jeho osobu. Ostatní husité vykřikovali, že na ně se to nevztahuje a klidně Most zdolají. Mostečané se tedy vrátili zpět do města v ponuré náladě, ale Žižka i vojsko Most obešli a táhli jinam."

Jan Žižka

Je to však jenom pověst, protože například František Palacký uvádí, že vojsko přitáhlo pod vrch Hněvín, umístilo tam praky a působilo osádce hradu velké ztráty. Nicméně hrad se jim nepodařilo dobýt ani napodruhé. Zato Švédům se to lstí povedlo a to byla pro mostecké finanční pohroma.

"Po skončení třicetileté války sami požádali císaře Ferdinanda o povolení hrad zbořit. Ta hora pustla, nikdo už o ni neměl zájem. A tak to bylo až do konce 19. století. Tehdy se došlo k názoru, ža by se mohla na Hněvíně udělat restaurace a vyhlídková věž. V roce 1889 tesař Johann Franz zhotovil napodobeninu Eiffelovy věže, která byla vysoká 25 metrů a měla 3 patra. Slavnostní otevření se konalo v říjnu roku 1889, ale už v lednu strhl tu věž vítr a úplně ji zničil."

Petra Trojnová

Mostečané se úmyslu mít rozhlednu na Hněvíně nevzdali a vznikl Spolek přátel Zámecké hory, jehož cílem bylo vybudovat věž novou. Neměla mít už podobu Eifellovy věže, ale zbořeného hradu. Vyhlídková věž vysoká deset metrů se tu objevila v roce 1898. V průběhu dvou let byla navýšena o dalších deset metrů. Dnes se tedy nad Mostem vypíná hrad a málokdo z příchozích pozná, že se nedívá na historickou památku, ale na repliku, která slouží jako restaurace, hotel a rozhledna. Z Hněvína je výborný výhled na Krušné hory, město Most i České středohoří. Turisté tu najdou i sochu legendárního alchymisty Edwarda Kellyho, který na mosteckém hradu nedobrovolně pobýval.

"On to byl dobrodruh, přišel z Anglie a tam už mu byly prý uřezány uši za to, že padělal nějakou listinu. Takže si nechal narůst dlouhé vlasy, aby to nebylo vidět. Vyučil se tam u alchymisty a dostal se na dvůr Rudolfa II., který byl znám tím, že přál všem těmto vědám a Kelly mu předváděl výrobu zlata. Samozřejmě byl to podvodník, žádné zlato nevyrobil, načež Rudolfovi došla trpělivost. Jenže Kelly si pořád myslel, že si Rudolfa nějak nakloní a napsal nějaký spisek o výrobě zlata, ale Rudolfa si nenaklonil, ten s ním neměl žádné slitování a prostě ho uvěznil. "

Edward Kelly

A to právě na mosteckém hradě. Bylo to už jeho druhé vězení, protože původně byl vězněn na Křivoklátě. Odtud se pokusil uprchnout, ale zlomil si nohu, která mu pak musela být amputována. Císař Rudolf II. mu tehdy ještě odpustil, ale Kelly opět vyvolal jeho hněv a proto skončil ve vězení na mosteckém hradě. Sem ho doprovázela i jeho manželka a mohl se po hradě volně pohybovat a dělat pokusy. V létě roku 1597 zde dokončil své dílo Pojednání o kameni mudrců, kterým chtěl oblomit císaře. Ten ho však z vězení nepropustil. S tím se Kelly nechtěl smířit, a proto se znovu pokusil o útěk.

"Ani ten se však nezdařil, protože lano, na kterém se spouštěl dolů, se přetrhlo a Kelly si opět zlomil druhou nohu. Ale při představě, že by takto trávil život, vypil raději nějakou tinkturu a hned zemřel."

Dnešní podoba města Mostu, foto: Denisa Tomanová

Nikdo však neví, kde je jeho hrob. Traduje se pověst, že před svou smrtí proklel mostecký hrad a město Most, aby zmizely z povrchu země za příkoří, kterého se mu zde dostalo. Pravdou je, že hrad zmizel za několik desítek let a samotné město o necelých čtyřista let také, a to díky těžbě uhlí.

Most je dnes znám právě jako hornické město. Přesto zde hornictví nemá dlouho tradici. Daleko větší mělo vinařství. Víno se vyváželo i do Saska a bylo zdrojem bohatství místních měšťanů. Dokonce jim Karel IV. udělil právo, podle něhož nemuseli majitelé vinic platit 12 let daně. Uhlí se tu začalo ve velkém těžit až po roce 1870, v souvislosti s ukončením železnice, která spojila několik okolních měst. A právě rozvoji hornictví padlo za oběť historické centrum Mostu i okolní vesnice. Naštěstí byl zachráněn unikátní kostel, který byl za velmi složité techniky v roce 1975 přestěhován na jiné místo. Už několik let před zbouráním historického centra zde platila stavební uzávěra a objekty, mnohé už v dezolátním stavu, byly využívány filmaři. Například se tu točily různé detektivky či film Na západní frontě klid. Z historického centra zůstala jen jedna část, ulice secesních vil, v níž je dnes soubor výklenkových kaplí. V nedalekém Vtelně je pak lapidárium, kam byly přesunuty památky ze zrušených obcí.