Před 50 lety se do funkce prvního tajemníka ÚV KSČ dostal Alexandr Dubček

Alexander Dubček (Foto: Tschechisches Fernsehen)

5. ledna uplynulo 50 let od doby, kdy se nejvyšší komunistické stranické funkce ujal Alexandr Dubček. Naděje lidí na změnu sílily. V Ústředním výboru KSČ posilovalo reformní křídlo, které prosazovalo jisté uvolnění režimu.

Alexander Dubček,  foto: ČT
"Bude to rok, jehož výsledky bezesporu ovlivní celý další vývoj republiky,"řekl 1. ledna 1968 šéf KSČ a prezident Antonín Novotný. A měl pravdu.

"Kritika režimu Antonína Novotného postupně sílila, a na konci roku byl odvolán z nejvyšší stranické funkce. Musela se hledat jiná persona, která by komunistickou stranu převzala," vysvětluje Jan Kalous z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Dubček, který Novotného v čele strany vystřídal, je dodnes symbolem Pražského jara. Dubčekův otec se stal přesvědčeným komunistou a pacifistou, když pracoval v několik let v USA. Později žila rodina v sovětské Kyrgizii, kde zakládali známé družstvo Interhelpo. Na Slovensko se vrátili před druhou světovou válkou.

Oslavy 1. máje v Praze roku 1968,  foto: ČT
Mladý Alexandr Dubček hned po vyučení vstoupil do ilegální Komunistické strany Slovenska a zapojil se i do Slovenského národního povstání, ve kterém padl jeho bratr. Díky perfektní znalosti ruštiny později odjel studovat do Moskvy. Jeho politická hvězda začala stoupat.

A pak přišel rok 1968. Směr, kterým se začala republika ubírat, lidé všeobecně vítali:

"My jsme to vnímali s nadšením, protože jsme věřili, že se situace zlepší. Poprvé jsem zažila 1. máj, na který jsme nešli z donucení, ale dobrovolně. Václavák byl plný z obou stran, a nadšení bylo obrovské," vzpomíná Jaroslava Vybíralová, tehdejší studentka ČVUT.

Socialismus s lidskou tváří pohřbily tanky

Invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968,  foto: archiv Muzea Karlovy Vary
Alexandr Dubček prosadil tzv. akční program, který byl pokusem o politickou, společenskou reformu, o socialismus s lidskou tváří:

"Je třeba dávat dostatečnou platformu všem, kdo to poctivě a statečně myslí i s demokracií, ale socialistickou, s Československou republikou, ale socialistickou republikou. Může se k tomu připojit každý, kdo chce,"řekl Dubček v jednom ze svých projevů.

Začalo Pražské jaro. Dokonce byl přijat zákon, který konstatoval, že cenzura je nepřípustná. Požadavky lidí však sílily, a Dubček začal čelit kritice konzervativní části komunistů i sovětského vedení. Výsledek všichni známe, 21. srpen 68 a invaze vojsk Varšavské smlouvy.

Sovětští vojáci odvezli Dubčeka a několik dalších představitelů KSČ do Moskvy, kde po nátlaku, při kterým Dubček několikrát omdlel, podepsali podmínky Moskevského protokolu. Pražské jaro skončilo. Dubček pak o rok později jako předseda Federální shromáždění, také pod nátlakem, podepsal takzvaný „pendrekový zákon". Svého otce vždy hájil jeho syn Pavol Dubček:

Pavol Dubček,  foto: archiv Tablet.TV
"Můj otec, kdyby toužil po funkcích, podal Brežněvovi ruku a ustoupil, tak ty funkce má do dnešního dne a nic by se nebylo změnilo."

Následovala krátká etapa velvyslance v Turecku a záhy vyloučení z KSČ. Potom Dubček pracoval jako mechanizátor v lesích. Do politiky, ani disentu nezasahoval. Lidé však na něj nezapomněli.

Že se něco mění, ukázal 13. listopad 1988. Alexandr Dubček obdržel čestný doktorát v italské Bologni. Úřady mu na poslední chvíli povolily odjet. Ve velkém interview hájil projekt Pražského jara a srovnával jej se sovětskou „perestrojkou" Michaila Gorbačova. Další rok pak poskytl rozhovor maďarské televizi.

Poprvé veřejně vystoupil 22. listopadu 1989 v Bratislavě, a o dva dny později stál na Václavském náměstí vedle Václava Havla. Jako předseda Federálního shromáždění pak působil až do autonehody v září 1992 na dálnici u Humpolce, po které 7. 11. 1992 zemřel několik dnů před svými 71. narozeninami. Jeho jméno nese náměstí před parlamentem v Bratislavě.