Hledají své místo na slunci?
Stále častěji se v Česku ozývají hlasy varující před značným nárůstem extremismu a rasismu. Množí se pochody radikálů ulicemi měst či pokusy o razie v lokalitách, v nichž žijí převážně Romové. Rozhodný protest proti tomu zazněl z politické scény, policie začíná být aktivnější v zákrocích proti projevům extremismu. Je důvod k obávám?
Dušan Stuchlík ze serveru Policista.cz má odlišný názor:
"Já se domnívám, že to je velmi diskutabilní, protože ti lidé nejsou stíhání za žádnou přípravu násilností. Jsou stíhání více méně za přenos nějakých názorů a politických myšlenek. Jinými slovy, stíhat za hudbu, knihy mi přijde trošičku nebezpečný trend."
Dušan Stuchlík si rovněž nemyslí, že by nyní v Česku docházelo k nějakému velkému nárůstu extremismu:
"Já tady tuhle scénu sleduji bezmála dvacet let, a faktem je, na něm trvám, že činnost a aktivity na rasové, extremní scéně kulminovaly koncem minulého desetiletí, to znamená rok 1996, 1997, 1998. Pohled do policejních statistik jasně ukazuje, že společensky nejnebezpečnějších, to znamená násilných trestných činů bylo podstatně více než je podle statistik policie na rok minulý. To ještě předesílám, že koncem minulého desetiletí policie takovým způsobem tuto problematiku nesledovala, to znamená, že spoustu věcí nezachytila."
Podle Ondřeje Cakla však jsou policejní statistiky zavádějící. Pro Český rozhlas to dokumentoval na příkladu protiromského pochodu neonacistů na litvínovský Janov v listopadu loňského roku:
"Viděli jsme tam násilí, viděli jsme tam, že neonacisté použili zápalné láhve, použili vojenské rozbušky. Proti tisíci policistů, těžkooděnců vrhali kameny, dlažební kostky a jiné předměty, a ze zhruba 850 až 900 pravicových extremistů bylo nejdříve obviněných 25, ale v konečném stádiu jsou pouze 4. To znamená, že se tam rvalo několik set neonacistů s policií, ale v konečném stádiu ve statistice jsou zatím jenom 4. To znamená, že ty statistiky pokulhávají a překvapuje mě, že Dušan Stuchlík toto není schopen reflektovat. V devadesátých letech bylo zhruba 20 shromáždění a 20 koncertů, v současné době máme 45 až 50 veřejných shromáždění, to znamená každý týden. Média to reflektují a vzhledem k tomu, že žijeme v internetové době, v mediální době, tak k tomu má člověk větší přístup. Jenom si klikne, a vidí to na všech serverech. V zásadě je velký nárůst. Oproti devadesátým letům je nárůst v některých věcech, například u veřejných shromáždění, až stoprocentní."
V Janově došlo k do té doby nevídanému jevu - na stranu neonacistů se postavili místní občané nespokojení s tím, jak stát některé problémy řeší, či spíše podle jejich názoru neřeší. Trpělivost došla také našim politikům. Předsedové všech parlamentních stran a obou komor parlamentu, všichni členové vlády, ombudsman Otakar Motejl a bývalý prezident Václav Havel před dvěma týdny, v den policejní razie, podepsali dohodu o společném postupu proti rostoucímu extremismu a rasismu.
Politolog Zdeněk Zbořil, který se také otázkami extremismu dlouhodobě zabývá, v České televizi ocenil postup politiků i policie, ale zároveň upozornil na složitost situace, jejíž řešení nebude jednoduché:
"Jisté gesto se od státu očekávalo a stát ho učinil. Teď jde o to, jestli na ty represe naváže nějaký jiný program, který by s těmi lidmi pracoval, protože nezapomínejme, že to nejsou klasické politické strany, to jsou mladí lidé. Ti nejstarší jsou okolo 30, 35 let. Výjimko je samozřejmě pan Vandas (předseda neonacistické Dělnické strany - poznámka redakce), ale také on pochází z Republikánské mládeže Miroslava Sládka. Ti lidé tady s námi budou, nemohou žít statisticky dalších 40, 50 let za dráty nebo v nějakém vězení, v nějakých kriminálech. Ti lidé se musí nějakým způsobem adaptovat na ústavní pořádek České republiky, musí s ním souhlasit, a ta společnost musí s nimi najít nějakou formu dialogu. To, že se to vyhrotilo tak dalece, že spolu bojují a že jsou na válečném poli, to je skutečně významná změna, ke které dochází a která zatím nemá řešení."