Kokořín
Kousek od Mělníka leží v lesích romantický hrad Kokořín. Víte, že tu údajně pobývali známí loupežníci Petrovští? A že zdejší kraj inspiroval nadšeného turistu Karla Hynka Máchu k napsání prózy Cikáni? Po lesních cestách se k hradu vydáme se Zdeňkou Kuchyňovou.
Kokořínsko nadchne všechny cestovatele. Jsou tu zajímavé hrady a pískovcové skály. Soutěsky, komíny, vytesané schůdky a k tomu zvláštní akustika. Zkuste ve skalách zavolat a ozve se několikavteřinová ozvěna. Před půldruhým stoletím zde vytesal sochař Václav Levý do skal umělou jeskyni Klácelku, do obřího balvanu kapli a dvě šestimetrové podobizny. Říká se jim Čertovy hlavy a podle legendy to jsou skuteční obyvatelé nedalekého Liběchova. Čím hlouběji budete pronikat ke Kokořínu, tím neprostupnější bude les skalních útvarů.
"Spolu s Houskou a dalšími hrady tvořil klín do královského území Mělnického a Bezdězského. První písemný záznam o hradu máme z roku 1427, kdy ho vlastnil Aleš Škopek z Dubé a o sto let později už víme, že majitelé začali budovat gotickou tvrz v obci Kokořín, později byla přestavěna v 18. století na barokní zámek."
A ten tu stojí dodnes, uvedla kastelánka Jiřina Gabrielová. A právě do zámku se majitelé panství z hradu přestěhovali.
Později přišel významný bod v historii hradu.
"V roce 1895 koupil panství pan Václav Špaček s manželkou Růženou. Koupili zámek, pozemky s lesy a poli a zříceninu hradu, kde stála jenom věž. Jinak to byly kamenné ruiny."
"Věž je 38 metrů vysoká, má průměr 9 metrů a je zajímavá tím, že vnitřní stěna směrem do hradu má 2,5 metru a venkovní stěna 3,5 metru kvůli obraně. Věž byla zasažena bleskem v roce 1909. Byla poškozená, ale opravila se a dnes stojí v celé kráse. Pod věží bývala hladomorna a ta je nyní zasypaná."
"Nyní jsme ve starém paláci v erbovní síni. Erbovní proto, že jsou zde fresky s erby všech majitelů panství. Erb pana Hynka z Dubé, který hrad vybudoval, další důležitý erb císaře Rudolfa II. Ten také vlastnil kokořínské panství a poslední důležitý erb je erb rodiny Špačků. Mají v erbu půl koně, půl lva, hrad a mluvící pásku."
Jak dodala Jiřina Gabrielová, je na ní latinsky psaný nápis "konec korunuje dílo". A to dílo zdařilé. Mimochodem, víte, jak se na zámku na počátku 20. století topilo? Lustry i krb byly předělány na svícení i vytápění acetylénem. V pokojích jsou ukázky bydlení. A tady by si měly dát pozor především ženy. Která si prý zahoupá zdejší kolébkou, do roka porodí. Lovecký salon pak ukrývá fresky s vyobrazením pana Špačka, jeho dětí a manželky - všichni jsou v loveckém. A paní Špačková je na hradě ještě jednou - na budově na nádvoří jako socha ženy.
"Pietní vztah mám k místu, kam návštěvníky nevodím. Dole je bývalá kaple, která je zároveň rodinnou hrobkou. Abych řekl pravdu, velký vztah k historii nemám. Spíše mám vztah k dědictví předků a chtěl bych zachovat rodinné tradice."
Špačkové chystají rozsáhlé investice a tak se Kokořín možná dočká slávy, které se těšil před stovkami let.
