Porta Apostolorum - báseň ve špinavé továrně

Nadace Alfréda Radoka letos ocenila druhou cenou divadelní hru Miroslava Bambuška Porta Apostolorum. Autor ji zařadil do projektu Pozdní sběr, kterým se snaží vyrovnat s temnými místy české historie 20. století. Hra se totiž zabývá poválečnou perzekucí domácího německého obyvatelstva. Porta Apostolorum byla nyní uvedena v prostoru bývalé továrny v Holešovicích v Praze. V příspěvku Viléma Faltýnka hovoří režisér inscenace Davic Czesany.

Ze hry 'Porta Apostolorum', foto: ČTK

Projekt Perzekuce.cz se týká různých temných částí historie Čechů ve 20. století a tady ta hra se zaměřuje na divoké vysídlování Němců těsně po válce, při kterém došlo k masovým popravám v Žatci a Postoloprtech, jsou tam dokonce tři skutečná jména, která se vážou k těmto událostem. A protože příběh je ve svém vyznění neradostný, syrový, tak proto pro něj byla vhodná holešovická fabrika, bývalá slévárna hliníku, kde už základní vybavení chybí, ale některé atributy tam přece jenom zůstaly. Ten industriální prostor si uchoval jakousi tovární špinavost a autenticitu, nějaká zařízená tam zůstala a dalo se to dobře do té inscenace dát."

"Já jsem si ten útvar pojmenoval jako dramatickou báseň a to znamená, že v tom textu jsou zkratky, střihy, i to vyjádření jsme se snažili říkat znakem, případně v metafoře."

Třeba celá ta úvodní scéna se odehrává frontálně proti divákovi. Ti lidé se prakticky nedívají jeden na druhého, ale stojí vedle sebe v řadě...

Autor hry Miroslav Bambušek, foto: ČTK

"Já se znovu vracím k tomu, že je to ta báseň. Tam nebyla příležitost - a mně to nevadí, já takové texty mám rád - pro nějaké psychologizované jednání, kde by musely být motivace, že než se řekne nějaká replika, že se musí něco udělat, někdo zamyslet atd. Myslím, že takhle ten text nebyl psaný a ta řada vyšla i z nakládání s prostorem, že jsme nechtěli řešit žádné realistické věci, které by ani do té fabriky nepatřily, a nedělat z toho divadlo, když je to fabrika."

Kromě té silné atmosféry prostoru a té stylizace je tam použito i některých konkrétních prostředků, které diváka atakují.

"Chtěli jsme, aby tam ve dvou případech, což je to auto a oheň... když jsme si najednou představovali, jak ti lidé, a je to i ve všech možných dokumentech, že ta lůza, když se nalila tím chlastem, tak si to pak vybili. Může to být stejné, jako šikana na vojně, bylo to po válce, takže šlo o životy, šlo znova o životy a ta agrese z davu, který my na scéně nemáme, by se tam měla objevit, tak je to ukázané těmito prostředky. Ale že bychom chtěli diváky vyložene vystrašit, že se jim něco stane, to zas ne."