Uran jako paměť vesmíru i žhavé politikum
V Bunkru Drnov se v neděli odehrála premiéra divadelní inscenace Uran. Jde o třetí část divadelního projektu Cesty energie o využívání energetických zdrojů. Po uhlí a vodě sáhli divadelníci z občanského sdružení Mezery po nejstarším palivu ve vesmíru a zároveň nejmladším, které se člověk naučil využívat - a to je uran. Premiéra, která je jedním z pouhých tří představení, se odehrála v neděli večer v bývalém obřím vojenském protileteckém krytu v Drnově u Slaného.
Proč je Uran zrovna tady?
"Já jsem na to sháněl podzemní prostor, protože mám dojem, že u uranu je potřeba jít dolů. Měl jsem řadu možností jak v Čechách tak na Slovensku, ale tohle zvítězilo, myslím, že je to dobré místo. Má to tu vazbu na uran, že tady bylo hlavní velení protivzdušné obrany, ten prostor se hlídal právě před útokem jadernou zbraní. Tady odsud se to šéfovalo."
Jak je ten komplex velký?
"Ohromný, je to pod celým hřebenem tohoto kopce. Tady to místo, kde jsme hráli, to je jen kousíček. Pak jsou dlouhé chodby, tam je to hlavní velení a pokračuje to do dalších bloků bunkrů. Plus je to vojenská základna, to znamená, že je tu kino, tělocvična, kriminál, fungovalo to 24 hodin denně v kuse. Ti lidé tu byli pořád. Je to ohromný prostor, jak ten v podzemí, tak ten venku."
"Dělali jsme scénický dokument Československý uran jakožto daň za osvobození, to bylo na táboře Vojna u Příbrami, jediném táboře, který tady z těch uranových lágrů zbyl. Tam jsme to dělali přesně před rokem."
A tahle inscenace není ani tolik zaměřena do minulosti, i když ten historický kontext je naznačen, jako spíš k dnešním problémům a otázkám například jaderného úložiště.
"Ta inscenace má tři části. První je věnovaná táboru L, kněžím umučeným na táboře L, protože kněží tam zastávali ty nejtěžší práce. Jestliže kněží šli někam na práci, tak jedině na L, do drtičky uranu, kde dělali ty nejhorší práce. Nikdy se nevzbouřili, brali to tak, že to je služba za jejich bratry, aby oni tady nemuseli být. To je pro mě strašně důležitá část inscenace. pak je střední část, současná reflexe. Když se zabýváme energetickými zdroji, nemůžeme se utápět v minulosti, je potřeba se na to podívat skrze problémy, které jsou teď. A to je ta diskuse o prvním jaderném úložišti. Ale není to ani tolik o úložišti jako spíš o tom, co my jsme zač, co chceme za svoje pohodlí. A jsme schopni tuhle daň platit? A třetí část je epilog, to je ode mně takový polibek uranu. Pokus o pohled, který otvírá jiný vztah k uranu, než je využívání pro jaderný průmysl nebo pro zbrojní průmysl. Uran v sobě skutečně skrývá něco mnohem zásadnějšího, než my jsme schopni z něho vůbec dostat."
"Paměť vesmíru."
Ta hra vznikala ve spolupráci s Janem Kačenou? Jak k tomu došlo? Jan Kačena působí v Brně...
"Jan Kačena je z Loun a na naše akce chodí asi od svých 12 let. A já jsem ho vyzval ke spolupráci na přípravě textu té první části, těch kněžích."
Jaká bude poslední část cyklu Cesty energie?
"Bude ropa v roce 2013. Asi v Haliči, bude to daleko."
V inscenaci Miroslava Bambuška účinkují Phillip Schenker, Miloslav König, Jana Kozubková, Jindřiška Křivánková, Michal marek, Tomáš Turek a Halka Třešňáková.
