Před 160 lety se narodil Alfons Mucha. Neznámé detaily z jeho života připomene film Svět podle Muchy
Svět podle Muchy je název nového hraného dokumentu, který vzniká v roce 160. výročí narození slavného malíře. Diváci se dozví řadu méně známých detailů z dosud nepublikované korespondence, deníků a autobiografie.
Alfons Mucha, který se narodil 24. července 1860, si ke konci života zapisoval své vzpomínky na malé lístečky, které nebyly nikdy publikovány. S odstupem dvaceti let je začal zpracovávat jeho syn Jiří Mucha. Líčí v ní otcovy osudy od narození do skromných poměrů rodiny ivančického soudního úředníka, přes jeho studia až po pařížský vzestup, působení v Americe a závěr života v Čechách. Po padesáti letech od prvního vydání vyšla kniha v roce 2018 znovu.
Slavná epopej ohromila i Muchova pravnuka
Muchův věhlas se zrodil hlavně díky spolupráci s hereckou hvězdou Sarah Bernhardtovou. Na vrcholu úspěchu se rozhodl opustit Paříž, aby doma vytvořil Slovanskou epopej. Jeho dílo, které bylo podle některých historiků umění anachronismem už v době svého vzniku, dodnes inspiruje tvůrce po celém světě.
Plátna vznikala v zámečku nad Zbirohem. Skicy a fotografie si Mucha dělal v Rusku, Srbku, Bulharsku a Polsku. Na tvorbu svého dědečka zavzpomínal před lety jeho vnuk John Mucha.
"Můj nejstarší syn se narodil v Británii, kde žiji, prošel elitními školami a je to suverénní Angličan. Když jsme před několika lety slavili stříbrnou svatbu a přijeli lidé z různých zemí, tak jsme udělali velký výlet do Ivančic a do Moravského Krumlova. Marcusovi bylo tehdy asi 25 let a nikdy do té doby epopej neviděl. Vešel do toho prvního sálu a během 20 vteřin se rozbrečel a to je epopej."
Za první peníze si v Paříži koupil harmonium
John Mucha vede Muchovu nadaci, která se stará o tři tisíce originálů vytvořených jeho dědečkem. Obytný ateliér na Hradčanech je věrnou kopií jeho pařížského ateliéru. Pokoje jsou plné starožitného nábytku, plakátů, knih i obrazů, jako by tu Alfons Mucha opravdu tvořil. Přitom v tomto domě nikdy nebydlel.
Na zdi visí obraz Muchova pařížského ateliéru. Když se na něj dobře podíváte, zjistíte, že je to v domě na Hradčanech stejné. Třeba harmonium, které si koupil Alfons Mucha za první vydělané peníze v Paříži.
"Když byl dědeček malý kluk, tak měl výborný hlas a byl v pěveckém sboru v katedrále v Brně. Byl tam i o dva nebo tři roky starší žák Janáček, takže se znali. A když měl dědeček peníze, tak první co koupil, bylo harmonium. Je tam známá fotografie, kde je Gaugin po nějakém velkém mejdanu, sedí a hraje. To je vždycky legrace, když jsou tu lidi z Japonska, tak se ptají, jestli si mohou sáhnout na klávesy."
Půjčování peněz zarazila babička
Stejné jako na obraze je i krásné sofa nebo sekretář s přihrádkou na peníze.
"Tento sekretář, to byl jeden z nejznámějších kusů nábytku v Paříži. Důvod byl ten, že všichni Alfonsovi přátelé věděli, že v tomto šuplíku jsou peníze. Alfons měl takový systém, že to bylo vždy naplněné penězi. Lidi si půjčili a když to bylo prázdné, tak poslal někoho do banky, a zase to naplnili, až do té doby, než si dědeček vzal babičku," přiblížil při naší návštěvě před lety historii jednotlivých kusů nábytku John Mucha.
Slavná slovanská epopej jeho dědečka se v roce 2017 stala v Tokiu třetí nejnavštěvovanější výstavou na světě.
Muchova žena Marie od smrti svého manžela v roce 1939 opatrovala všechno, co souviselo s jeho životem. Nadace Alfonse Muchy chce, aby lidé poznali i jeho další tvorbu. Alfons Mucha totiž navrhoval známky i bankovky, na zadní stranu dokonce použil portrét vlastní dcery. Vytvořil i návrhy vinět na láhve, čokolády, cigarety, maloval návrhy jídelních menu, kalendářů, ilustroval knihy, vytvářel šperky i návrh okna katedrály sv. Víta v Praze.
