Česko neumí využít potenciál zahraničních Čechů
Diaspora sehrála v české historii mnohokrát pozitivní roli. Dnes žije venku kolem půl milionu Čechů, české instituce však často nevědí, jak jejich zkušeností využít a co jim naopak nabídnout.
„Vztah mezi naší republikou a zahraničními Čechy není ve stavu, jaký bych si přál,“ řekl na úvod svého diskusního příspěvku bývalý velvyslanec v Irsku, Švédsku, Spojených státech a Rusku Petr Kolář. Odstartoval tak v Senátu debatu o úloze a místě zahraničních Čechů v bilaterálních vztazích a aktuálních potřebách české diaspory. „ Doufal jsem, že i když to bude na dvou nohách, tak budeme s krajany jedna duše, jedno tělo.“
Zatímco řada zemí je se svou diasporou ve velmi úzkém kontaktu, příkladem může být Polsko nebo Francie, tak v Česku je vztah s krajany poznamenaný celou řadou chyb a omylů. A také nesplněných požadavků, z nichž tím nejviditelnějším je absence korespondenční volby, po které Češi v zahraničí volají už dlouhé roky.
Samotní zástupci krajanských spolků jako pan Havelka ze Švýcarska přiznávají, že česká diaspora je nejednotná, velké příkopy jsou jak mezi tzv. osmačtyřicátníky, osmašedesátníky, tak dnes především mezi těmi, co uprchli do exilu za komunistického režimu, tak těmi, co už po sametové revoluci odcházeli za zkušenostmi a za prací.
Nová kategorie expatů
A právě ti jsou podle účastníků diskuse přirozenými vyslanci – „imagemakery“ České republiky. Tento potenciál ovšem nedokáže většina institucí využít. Stěžuje si na to i Vladimíra Petráková, vědkyně na Heyrovského ústavu Akademie věd, která v Senátu zastupovala organizaci sdružující mladé vědce všech oborů, studenty i etablované profesory v zahraničí „Czexpats In Science“: „Je důležité umět pracovat se svými absolventy, vidět v nich hodnotu, vidět hodnotu nejen v člověku, který pracuje pro jejich instituci, ale i v člověku, který odejde. Udržovat s ním kontakt, ten kontakt budovat, pozvat ho na nějakou akci, čas od času mu zaslat email.“
Organizace sdružuje přibližně 400 lidí. „Ti lidé mají chuť si pomáhat a určitě cítí emoční vazbu na Českou republiku a chtěli by se zapojit. Třeba tím, že by přednášeli, nebo že by navázali vědeckou spolupráci na společných projektech. Profesoři mají zájem hostit studenty z České republiky, takže ten zájem je.“
Udržovat kontakty dnes navíc není nic složitého, vzdálenost nehraje roli, všichni se už naučili komunikovat on-line. 7.- 8. října budou mít možnost si ale o všech aktuálních potřebách české diaspory popovídat osobně na krajanské konferenci v Senátu. Otázkou je, zda tentokrát tuto možnost využijí nebo to skončí přečtením víceméně stále dokola se opakujících refererátů.
