Gandalovič: Musíme dát Ukrajinu společně znovu do pořádku
" Všichni Jsme šokování, jakým způsobem Rusové ničí Ukrajinu", říká ředitel odboru rozvojové spolupráce a humanitární pomoci z Ministerstva zahraničí Petr Gandalovič.
Revitelizace botanické zahrady Národního muzea Bosny a Hercegoviny, přístroje pro Centrum nevidomých v Kosovu, pomoc etiopskému nebo zambijskému školství – to jsou jen některé konkrétní projekty, na které přispěla Česká republika v rámci rozvojové a humanitární pomoci.
Česká republika má tradiční seznam prioritních zemí. Ovšem v současnosti dnes a denně sledujeme děsivé záběry z Ukrajiny a je jasné, že tato země potřebuje humanitární pomoc. Směřuje tam samozřejmě i z České republiky. Nakolik se původní plány měnily s ohledem na dění na Ukrajině?
Máte pravdu, plány se změnily nesmírně. Všichni jsme šokováni, že v našem věku, v našem století by někdo takto napadl zemi a začal ji ničit způsobem, jakým to dělají Rusové. Samozřejmě například s Ukrajinou jsme měli celou řadu rozvojových projektů v oblasti vysokého vzdělávání, v oblasti zavádění určitých legislativních reforem v různých věcech jako je ochrana přírody apod. To všechno vzalo za své. Ukrajině teď musíme poskytovat hlavně humanitární pomoc. Nemyslím tím pomoc pro uprchlíky, kteří přišli do naší země, to je v pravomoci Ministerstva vnitra a dalších ministerstev jako je školství a zdravotnictví. V naší pravomoci a naším úkolem je pomáhat Ukrajině na místě. To neděláme sami, ale ve spolupráci s neziskovými organizacemi, jako např. Člověk v tísni, Adra, Charita, Magna a celá řada dalších.
Kolik v letošním roce pošle Česko na rozvojové projekty nebo na humanitární pomoc?
My jsme v té první etapě, a bylo to hned druhý den po ruské invazi, kdy vláda České republiky schválila prvních 300 milionů pro Ukrajinu. Tyto peníze jsou dávno na cestě a už přímo v Ukrajině pomáhají, v regionech, kde je pomoc potřeba. Potom jsme uvolnili celou řadu materiální pomoci z oblasti zdravotnictví, potravinářské pomoci apod. V této chvíli je to asi 40 miliónů euro přímé humanitární pomoci. Do toho nepočítám skoro dvě miliardy, které čeští občané nasbírali ve sbírkách různých neziskových organizací.
Kromě Ukrajiny, má Česká republika prioritní země, kam naše rozvojová pomoc směřuje. Sníží se dotace pro rozvojové země právě proto, že velká část peněz směřuje na Ukrajinu?
To je velice dobrá otázka a musíme se snažit, aby tomu tak nebylo. Tím, že vypukla na Ukrajině válka a ta je předmětem ruské agrese, nejenom, že trpí Ukrajina a Ukrajinci, ale budou trpět i rozvojové země, které jsou závislé na potravinových dotacích a programech. Velký objem potravinové pomoci pocházel z Ukrajiny. Už dnes potvrzují Světová banka a Světový potravinový program, organizace, které jsou za tuto pomoc zodpovědné, že je tam velké nebezpečí a ceny potravin stoupnou v takové míře, že to může vézt až ke krizi.
Které země řadíme mezi prioritní?
Bavíme-li se o rozvojové spolupráci, vycházíme z principu, který jsme sami nevymysleli, tj. princip, kterým se řídí většina zemí, které poskytují rozvojovou spolupráci. Je to princip zaměření se na prioritní partnery. Tzn. neposkytovat každý rok spolupráci kamkoli jinam, jenom z různých důvodů, ale naopak vybrat si své partnery a prioritní země a tam být přítomen po delší dobu. Proto také hovoříme o spolupráci, protože to není jednostranná pomoc. Přijímající země je partnerem už v okamžiku, kdy se projekty a oblasti identifikují.
Které země to tedy jsou?
Tři země jsou v Evropě, jsou asociované s Evropskou unií- Bosna a Hercegovina, Moldavsko a Gruzie a potom dvě nízkopříjmové země v Africe- Zambie a Etiopie a v Asii je to Kambodža.
Jaké typy projektů upřednostňujeme?
Ty, které jsou v té zemi smysluplné, vycházejí z našich vlastních priorit a tradičních oborů jako například vodohospodářství a umožňují nám přenést transformační zkušenost. To se týká třeba Moldavska apod., které je asociované s Evropskou unií a má ambici stát se v budoucnu jejím členem. Těmto zemím máme možnost přenášet i naši vlastní zkušenost z doby, kdy jsme reformovali svoji ekonomiku a legislativní prostředí a dokázali se přizpůsobit podmínkám EU.
Spolupracujeme na projektech s evropskými partnery?
Nejenom, že spolupracujeme, ale v současné chvíli se v rámci Evropy spojujeme. Došli jsme k závěru, že i sebevětší partneři nebo donoři jako jsou severské země nebo Německo, pokud pracují odděleně, tak nikdy nedosáhnou takového výsledku. Jednak se ty projekty navzájem nepropojují, ale rovněž z hlediska politického je to pořád pomoc nějaké jedné konkrétní země. EU má sama přes půl miliardy obyvatel. Je to subjekt, který v součtu poskytuje největší objem rozvojové spolupráce na světě. A právě způsob, jak propojujeme projekty v dané zemi, nám jako Evropě poté vytváří i silnější pozici i např. v politické argumentaci.
Promítne se naše předsednictví v příštím pololetí i do rozvojové pomoci?
Dokonce bych řekl, že rozvojová pomoc se promítá do našeho předsednictví. Máme spoustu priorit rozvojové spolupráce, které chceme jako předsednická země prosazovat. V tuto chvíli musíme říct, že naší největší prioritou je pochopitelně pomoc Ukrajině. To není jenom otázka humanitární pomoci, kterou teď všichni poskytujeme, ale je to i otázka postupného přechodu k rekonstrukci Ukrajiny, k tomu abychom dali společně Ukrajinu znovu do pořádku.
