Heydrich: Filmové popravy kata
Atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha zachytili nejenom filmoví dokumentaristé. Nejvýraznějšímu vzepětí českého protifašistického odboje se věnovala také řada filmů. Mezi nimi dokonce převažují zahraniční zpracování.
První byl Hollywood
Pouhých jedenáct měsíců po Heydrichově smrti měl v Hollywoodu premiéru celovečerní film Hangmen Also Die (Kati také umírají). Scénář pro ponurý příběh z okupované Prahy napsal známý německý dramatik Bertold Brecht. Samotný atentát ve filmu zobrazen není, což je asi pro film dobře, soudě podle některých nepovedených scén v pozdějších snímcích. Jde o příběh atentátníka, neohroženého hrdiny odboje, který se po většinu filmu skrývá po úkrytech v Praze. Heydrich v jedné z prvních scén dostane hysterický záchvat hněvu a prohlašuje, že odbojný český národ zničí. Většina filmu líčí německý teror na českém obyvatelstvu. Snímku dominuje temná, doslova noir atmosféra. S věrohodností prostředí a historických faktů si však režisér hlavu příliš nelámal.
Podobně je na tom film Hitler´s Madman (Hitlerův šílenec), který se v amerických kinech objevil 10. června 1943. Heydrich je zde vyobrazen jako sexistický psychopat, kterého baví hanobit všechno české. Když během mše ve vesnickém kostele vyzve místní muže, aby se přihlásili ke službě na ruskou frontu, a nikdo nezvedne ruku, začne běsnit. Obzvlášť přitažená za vlasy je scéna, ve které si čistí boty církevním rouchem a pak ho pohodí na zastřeleného kněze. K atentátu na Heydricha tady došlo na lesní cestě uprostřed hlubokých hvozdů poblíž obce Lidice. Pachatelem byl rozezlený venkovský učitel s pomocí partyzánů, kteří vypadali jako pastevci z balkánských hor.
Klasika Jiřího Sequence
Celovečerní film Atentát byl natočený v roce 1964. Právě začínal světlejší věk československé kinematografie ověnčený dvěma Oskary a dlouhou řadou skvělých filmů. Atentát k nim nepochybně patří a sám režisér Jiří Sequenc ve své bohaté filmografii nemá asi výraznější záznam. Pro většinu českých diváků je to film, který nasadil konkurenčním snímkům vysokou laťku, přes kterou se do dnešních dnů nepřenesl žádný z nich. Prostě klasika. Ale přes spokojenost diváků i odborné veřejnosti se ve filmu objevují scény, které jsou možná zbytečnou fabulací ve snaze přispět k dramatičnosti a heroizaci příběhu. Z dnešního střízlivého pohledu je to zbytečné. Ale vzhledem k okolnostem, kdy toto dílo vznikalo, je to na druhé straně vysvětlitelné a pochopitelné. Do poloviny šedesátých let se v československých kinech promítaly především sovětské válečné filmy, kterým sekundovala i bohatá československá produkce. Jediným bojištěm byla východní fronta, velká vlastenecká válka a osvobození ČSR Rudou armádou. I tak na Barrandově vzniklo pár pozoruhodných snímků jako film Karla Kachyni Práče z roku 1960 nebo povídkové Májové hvězdy s úžasnou Janou Brejchovou a sovětskou hvězdou Vjačeslavem Tichonovem. Další ikonický válečný film o našich pilotech v Anglii Nebeští jezdci se natočil později, až v roce 1968. A tak Atentát byl první celovečerní film, který českému divákovi vyprávěl jiný příběh než jenom o rudoarmějcích. A ještě jakým strhujícím obrazem! Je proto třeba odpustit vypravěči oněch událostí řadu nepřesností. Střelec nevběhl před Heydrichův mercedes, ale stál v zatáčce na chodníku. A v závěrečném boji parašutisté nepostříleli hordy nacistů, vlastně nezastřelili nikoho. Také dramatická smrt v kryptě je výplodem filmového scénáře. A zcela zbytečná je ve filmu vedlejší krátká linie mocenského boje Heydricha s Abwehrem admirála Canarise. Přesto se stal Atentát filmovou klasikou, ze které následující filmoví tvůrci už jenom opisovali.
Nepovedené, pro Čechy nepřijatelné
Koncem sedmdesátých let se natáčení o atentátu na Heydricha ujal známý britský režisér Lewis Gilbert. Proslavil se především několika bondovkami se Seanem Connerym a Rogerem Moorem. S pomocí české produkce připravil věrnou, přímo dobovou kulisu v ulicích Prahy, která se do roku 1975, kdy se natáčelo, příliš od čtyřicátých let nezměnila. A Barrandov poskytl americkým filmařům i řadu skvělých českých herců v čele s Josefem Abrhámem. Když už jsme u hereckého obsazení snímku Operace Daybreak, zrádce Čurdu špatně hrál s knírkem slavný Doyle ze seriálu Profesionálové, britský herec Martin Shaw.
Mnoho věcí bylo samozřejmě úplně jinak. Tvůrce akčních filmů Lewis Gilbert udělal v Praze další akční film. Proto je v něm tolik blbostí. I když při natáčení byl použit skutečný Heydrichův Mercedes stejně jako v Atentátu z roku 1964 od Jiřího Sequense. Jenže nepřijel do Prahy od Panenských Břežan přes Kobylisy, ale od Zbraslavi podél Vltavy s doprovodem obrněné kolony. K atentátu došlo nad smíchovským nádražím na rohu Radlické ulice. Plusem tohoto filmu je ztvárnění postavy arogantního Reinharda Heydricha německým hercem Antonem Diffringem, který je zastupujícímu říšskému protektorovi neskutečně podobný.
Ani Anthropoid, ani Smrtihlav
Poslední dva celovečerní filmy zahraniční produkce mnohá očekávání nenaplnily. Ani nemohly. Tvůrci netočili své snímky pro českého diváka, a tak historie musela přijít zkrátka. Odborný poradce Zdeněk Špitálník se marně snažil režisérovi filmu Anthropoid Seanu Ellisovi vymluvit úvodní scénu, ve které chce parašutisty udat místní hajný. Nikdy se nastala. Ale zvyšovala dramatičnost příběhu hned od začátku, a tak ve filmu zůstala. Ellis chtěl touto scénou ukázat, že se výsadkáři vrátili do úplně jiné země, než kterou opustili, že si teď nemůžou být ničím jistí. Heydrichova zatáčka se v tomto snímku přesunula z Kobylis do Podolí, na úzkou ulici s kočičími hlavami pod místním hřbitovem.
Ani Smrtihlav, který přišel do kin o dvě sezony později, nemá na Sequensův Atentát, ale odlišuje se od ostatních snímků svou koncepcí. Děj filmu se dělí zhruba napůl mezi osudy, které se proťaly 27. května 1942 v pražské zatáčce v Kobylisích, tedy mezi zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha a naše výsadkáře z Anglie v čele s Kubišem a Gabčíkem. A opět musíme konstatovat, že pro pozornějšího českého diváka ten film moc není. Těžko mu namluvíte, že pár kilometrů za Prahou jsou Nízké Tatry, kam do hlubokých závějí parašutisté seskočili. A Heydrichova zatáčka, kterou vyzdobil vesnický trh se slepicemi někde v Maďarsku, to už bylo přes hranu. Francouzský režisér Cedrik Jimenez se ponejvíce věnoval vykreslení portrétu Smrtihlava s výpravami do jeho minulosti. Trochu na tom vadí skutečnost, že australský herec Jason Clarke, i když je v této roli skvělý, se Heydrichovi vůbec nepodobá. Ale je až mrazivě hrozivý v každém okamžiku. Ovšem závěrečná, skoro půlhodinová scéna v kostele připomíná westernové střílečky s kupou mrtvých padouchů. Z hlediska režiséra Jimeneze je to i pochopitelné. Pro diváky v zahraniční jsou Tatry v Polabí atraktivnější a bezpočet mrtvol také vypadá lépe než několik postřelených německých vojáků.
Nemůžeme na závěr opomenout ještě pár domácích snímků. Režisér Jiří Strach natočil v roce 2007 dvoudílný televizní film Operace Silver A s Klárou Issovou, Tatianou Vilhelmovou, Jiřím Dvořákem, Ivanem Trojanem a Davidem Švehlíkem v hlavních rolích. Šlo vlastně o paralelní příběh protiněmeckého odboje v době přípravy a uskutečnění samotného atentátu situovaný do Pardubic. I přes to, že film získal několik filmařských i diváckých ocenění, pro své volnější pojetí ho řada historiků kritizovala. Příběh scénáristů Lucie Konášové a Josefa Konáše si pro svou bezprostřednost diváckou pozornost právem zasloužil. A ještě poslední filmový klenot. Snímek Vyšší princip Jiřího Krejčíka s Františkem Smolíkem, Ivanem Mistríkem a Janou Brejchovou od svého vzniku v roce 1960 nezestárnul. Burcuje a dojímá ještě dnes.
Skutečné příběhy a osudy všech aktérů, které se setkaly v Praze 27. května před osmdesáti lety, ve srovnání s těmi filmovými byly méně načančané, méně patetické, ale neméně hrdinské.
