Nostický palác plný kultury
Má nejkrásnější rokokové průčelí, rozsáhlou knihovnu, vlastní obrazárnu, historickou kapli, vzácné fresky a také Ministerstvo kultury.
Možná by bylo přesnější říci, že naopak Ministerstvo kultury má Nostický palác. Ale když procházíte výpravnými sály a komnatami, stoupáte po širokých schodištích a přijdete do rozlehlé ministerské pracovny s mramorovými antickými sloupy, tak to se vší úctou prostě vnímáte jinak.
Vzestup rodu Nosticů
Původní sídlo hornolužického rodu Nosticů bylo na hradě Nostic u Budyšína. Prvním doloženým Nosticem v Čechách byl Hanuš z Nostic, který se roku 1528 usadil v Praze. Ani on, ani jeho potomci do českých dějin nijak významně nezasáhli. K výrazným postavám druhé linie patří především Oto Nostic, který po Bílé hoře položil základy moci a bohatství Nosticů v Království českém. Jako horlivý úředník ve službách Habsburků nahromadil jmění z konfiskací majetků stavovských odpůrců a emigrantů. Dědictví ohromného majetku i s panským titulem po bezdětném strýci Otovi připadlo mladému Janu Hartvíkovi. Byl vzdělaný a šikovný, rychle stoupal po mocenském žebříčku.
Brzy se stal radou dvorského a komorního soudu. V polovině 17. století byl povýšen do stavu říšských hrabat, pak ho císař jmenoval nejvyšším kancléřem a později ještě dekoroval nejvyšším vyznamenáním Habsburského domu Řádem zlatého rouna. Jan Hartvík měl majetek a chtěl honosné rodové sídlo v Praze. To už byli Nosticové předním šlechtickým rodem v českém království i habsburské říši.
Nejkrásnější malostranský palác
Jan Hartvík pro svůj palác vybral místo, které vzniklo zbořením dvou domů U zelené růže a U zlatého medvěda a připojením části Lazarovské zahrady. Stavěl ho dlouhých sedmnáct let. Autorem projektu byl zřejmě Francesco Caratti. V paláci se nacházela zprvu jen část uměleckých předmětů, které strýc Nostic získával z Rudolfinských sbírek z Pražského hradu. Asi nejznámějším exponátem z té doby jsou hodiny v knihovně. Tedy je to spíše salonní orloj. Dekorace je dílem neznámého holandského manýristického mistra a znázorňuje čtyři doby historie, zlatou, stříbrnou, bronzovou a železnou ve smyslu Ovidiových proměn. Po rekonstrukci hodinového stroje před dvaceti lety jsou plně funkční.
Jan Hartvík založil rozsáhlou obrazárnu. V dnešní galerii v paláci z ní bohužel zůstalo jenom torzo. Většina obrazů je ve sbírkách Národní galerie v Praze. Soudobou holandskou malbu nakupoval přes Antverpy. Sbíral také obrazy českých malířů, například Karla Škréty. Podle inventáře z roku 1819 do ní patřilo 321 obrazů a větší počet grafických listů. Asi nejvzácnější je Rembrandtův Učenec v pracovně, Triumf Caesarův připisovaný Petru Pavlu Rubensovi, dále malby van Dycka, Abrahama a Jana Breueghelových, nebo díla Karla Škréty. Do uměleckých sbírek přispěl další mecenáš z rodu Nosticů Antonín Jan, který byl císařským vyslancem ve Švédsku. Z vlastních prostředků koupil 133 historických listin, které švédští vojáci v roce 1648 ukradli při rabování na Pražském hradu.
K pozdně barokní úpravě paláce došlo kolem roku 1760. Hrabě František Václav Nostic k ní přistoupil podle projektu Antonína Haffeneckera, který společně s jeho synem Františkem Antonínem o dvacet let později postavil Stavovské divadlo (původně Nostické národní divadlo). Haffenecker k malostranskému paláci přidal dominantní rokokový portál. Na hlavní římsu se dostala atika se sochami čtyř césarů od Michala Jana Brokoffa. Z té doby pochází také reprezentační Kulečníkový sál, kaple Nanebevzetí Panny Marie a zvelebená nostická knihovna, která čítá přes 15 tisíc svazků.
Vlastenci a donátoři
František Antonín byl jedním z nejvýznamnějších zastánců práv Českého království před vídeňským centralismem. Ačkoli sám hovořil německy, pomáhal obrodě českého jazyka. Jeho palác se stal centrem společenského života, místem setkávání pokrokové aristokracie a významných učenců. Výchovou svých čtyř synů pověřil české vědce Josefa Schallera, Františka Martina Pelcla a Josefa Dobrovského. Modrý abbé je vyučoval matematice a filozofii, nejstaršího syna provázel univerzitním studiem. Hlavním z hraběcích vychovatelů byl tehdy historik a filolog František Martin Pelcl, se kterým Dobrovský úzce spolupracoval při uspořádání a katalogizaci nostické knihovny a archivu. Práce u Nosticů měla výhody hmotného zabezpečení. Ale Pelcl s Dobrovským mohli také pravidelně navštěvovat nostický salón, kde jako v dalších pražských společnostech vznikaly první konkrétní cíle českého národnostního úsilí. Vklad Dobrovského pro novodobou češtinu je zcela zásadní. František Martin Pelcl byl v lednu 1793 jmenován prvním profesorem českého jazyka na Pražské univerzitě.
Další z nostického rodu hrabě Albert František se stal ve druhé polovině 19. století nejvyšším maršálkem Českého království. V bouřlivé době v letech 1848–1849 několikrát jednal u císařského dvora společně s Františkem Ladislavem Riegrem o politických a daňových úpravách v souvislosti se zrušením poddanství. V roce 1860 byl zvolen do čela vlastenecko-hospodářské společnosti. Jako významný donátor také stál u zrodu Pražské konzervatoře. Nosticové větší část paláce vlastnili a užívali až do roku 1945, kdy jim byl zkonfiskován na základě Benešových dekretů. Z historického hlediska vzhledem k zásluhám rodu v českých dějinách je to smutné.
Palác ve skvělé kondici
V letech 1998–2002 proběhla generální rekonstrukce Nostického paláce. Pro potřeby hlavního sídla ministerstva kultury ji připravil ateliér architekta Pavla Kupky. Nově nechal zasklít arkádu s kašnou ve dvoře. Do historických interiérů architekti zakomponovali díla moderního umění, na chodbě a v atriu jsou kovové plastiky koní od Karla Nepraše a socha dívky od Olbrama Zoubka. V přízemní, v oknech paláce, se dochovaly původní barokní mříže. Pozoruhodné jsou některé dochované prvky interiérů, například barokní parkety hvězdicového vzoru, barokní ostění dveří s původními dveřmi, zrenovované tapety a kachlová kamna. Dvakrát do roka se může podívat do Nostického paláce i veřejnost. Kromě každoročního Dne otevřených dveří na svatého Václava koncem září bude palác letos přístupný v květnu v rámci Festivalu otevřených budov Open House Praha od 13. do 19. května.
Související
-
Příběhy pražských paláců
Objevte s námi příběhy pražských šlechtických sídel a jejich majitelů. Nahlédněte do jejich nitra, do galerií i na unikátní sbírky, které se v nich dnes nacházejí.
