Čechoameričany rozdělují prezidentské volby stejně jako zbytek Ameriky
K českým kořenům a identitě se hlásí asi 1,5 milionu Američanů. Volba mezi republikánem Trumpem a demokratkou Harrisovou je rozděluje stejně jako zbytek země.
Při nedávné oslavě státního svátku ve Wacu v Texasu v českém pivovaru vyhrávala dechovka, jedl se guláš a vepřové koleno a na první pohled panovala sjednocující vlastenecká nálada. Jenže zdání může být matoucí. Žádný průzkum, který by ukazoval, zda většina Čechoameričanů bude volit republikána Donalda Trumpa nebo demokratku Kamalu Harrisovou, neexistuje. Vyhrocená kampaň je ale podle všeho rozdělila stejně jako zbytek země. Lenka Pavlová je ve Wacu cukrářkou už osm let a na oslavu napekla koláče a trubičky:
„Panuje tady napjatá situace. I v té naší československé skupině dochází až k rozporům, kde se bavíme, kdo je republikán, kdo je demokrat. Takže nás to rozděluje a je to obtížné se k tomu vůbec vyjadřovat a komentovat to.“
To však neznamená, že by se všichni krajané báli svobodně vyjádřit svůj názor a říct, koho budou volit. Někteří jsou spíše pro republikány, ačkoli Donald Trump je pro ně nepřijatelný. Jeden příklad za všechny:
„Jmenuji se Michal Pajchl, jsem restaurátor starých map a jsem tu už od roku 2004. V roce 2020 jsem volil Joea Bidena a tohle budou moje druhé volby. Kloním se spíš k hlasu pro Kamalu Harrisovou, ale je to tak 55 na 45, rozumíte? Kdyby republikánská strana měla o něco lepšího kandidáta, tak bych hlasoval pro něj. Myslím si, že Kamala Harrisová nemá dostatečnou kvalifikaci na to, aby byla prezidentkou, a myslím si, že demokratická strana má určité tendence, s nimiž nesouhlasím,“ vysvětluje své dilema Michal Pajchl. Jiří Barteček, který emigroval do Spojených států v 70. letech minulého století, má preference nastavené jinak:
„Stoprocentně budu volit Donalda Trumpa. Určitě. Protože já věřím, že to dělá líp. Neříkám, že je úplně perfektní, to není nikdo z kandidátů. Ale z toho, co vidím, jsou republikáni lepší. Nepodporují tak nesmyslné záměry jako druhá strana. Taky mají v programu chyby, o tom nepochybuji. Ale určitě jsou pro zemi lepší než demokraté.“
Jiří Barteček také souhlasí s tím, že krajané, kteří do Ameriky odešli kvůli komunismu dávno před rokem 1989, mají větší tendenci spojovat demokraty se socialistickými tendencemi a republikány se snahou udržet kapitalismus a volný trh se vším, co k tomu patří. Bez ohledu na to, zda za ně kandiduje Donald Trump nebo někdo jiný:
„Platí to stoprocentně. Mně se líbí kapitalistický systém, že prostě ukážeš, co umíš, a můžeš tady něco dokázat. Já například neumím perfektně psát a nemohl bych dělat úředníka. A přesto jsem si našel způsob, jak tady dobře žít, opravdu skvěle. Když se někdo vymlouvá, například někteří Američané, že jim systém hází klacky pod nohy, říkám na to: to je vaše zoufalost, s tím se musíte sami vypořádat. Máte daleko větší možnosti než jinde a Amerika je prostě úžasná. Kdo chce pracovat, může si tady dobře žít. O tom vůbec nepochybuji, ani na vteřinu,“ řekl Českému rozhlasu Jiří Barteček z Kalifornie, kam odešel v 70. letech minulého století.
Kdo chce pracovat, může si tady dobře žít. O tom vůbec nepochybuji, ani na vteřinu.
Julie Urbišová je novinářka, která žije s přestávkami od roku 2008 v New Orleans. Její pohled na současnou americkou společnost je jiný, Donalda Trumpa považuje za ohrožení demokratických hodnot a někoho, kdo Američany rozděluje:
„S tím, jak roste síla konzervativců, narůstá i jejich moc a přesvědčení, že jedině jejich argumentace je ta správná. Aspoň já jsem získala osobní zkušenost, že když člověk začne diskutovat, většinou nenajde žádný konsenzus. Já většinou nabízím různé varianty řešení společenských problémů, co kdyby to šlo takhle nebo onak. Ale narážím na to, že neexistuje nějaký střed nebo kompromis. Lidé nepřijímají zlatou střední cestu. A to nahání až trochu strach, nakolik se americká společnost pod vlivem Donalda Trumpa a jeho okolí posunula do takového radikálního proudu.“
V této souvislosti je už skoro klišé zmiňovat, že Amerika nebyla nikdy tak rozdělená jako teď, ve třetí dekádě 21. století. Jenže Spojené státy ve své historii prošly také Občanskou válkou. Násilí a protesty provázely například boj Afroameričanů za jejich občanská práva a odpor proti válce ve Vietnamu v 60. a 70. letech minulého století. Je to tentokrát opravdu jiné a dokonce horší? Zeptal jsem se dalšího krajana, Igora Lukeše, historika Bostonské univerzity, který ve Spojených státech také žije už asi půl století:
Dnes je ta situace o to komplikovanější, že lidé vlastně nevědí, čemu věří. A možná je to dělá agresivnějšími, zmatenějšími.
„Ten rozdíl podle mého názoru je v tom, že dnes bojujeme o koncept pravdy. Bojujeme o to, zda záleží na faktech. V šedesátých letech byly dva tábory a každý věřil tomu, čemu věřil. Dnes je ta situace o to komplikovanější, že lidé vlastně nevědí, čemu věří. A možná je to dělá agresivnějšími, zmatenějšími. To je ještě více izoluje do různých intelektuálních, morálních a etických ostrůvků, na kterých dnes existujeme. Protože dnes existuje jen málo lidí, kteří by byli ochotni mluvit s lidmi z toho druhého tábora. A proto je ta dnešní krize hlubší a možná do určité míry morálně a intelektuálně nebezpečnější,“ konstatuje historik Igor Lukeš. Novinářka Julie Urbišová, která do Spojených států přišla až v roce 2008, nicméně pořád vidí tuhle zemi bez ohledu na její polarizovanou politickou scénu a často propírané společenské a ekonomické problémy jako zemi otevřenou, ve které chce žít:
„Já si myslím, že každá historická doba má svoje problémy. A je úplně jedno, jestli jsme v devadesátkách byli za Clintona nebo později za Bushe, to je vlastně úplně jedno. Každá doba má něco. Amerika je opravdu složitá, komplikovaná a velká země a já ji nechci házet obrazně řečeno do koše, což je v poslední době hodně oblíbené. Říká se, že je Amerika v úpadku, ale já bych to tak černě vůbec neviděla. Univerzity tady fungují skvěle, je tu strašně moc chytrých lidí. Jsou tu velké příležitosti. Takže to opravdu vidím tak, že musíme být optimisty, ale zároveň mít na paměti určité starosti, které přijdou vždycky s každou dobou. Ať je tady kdokoliv v čele,“ soudí Julie Urbišová.
