Děti v Římě chodí do české školky rády. Na rozdíl od italských tu pracují s množstvím materiálů
Skupinka dětí sedí u stolků a zrovna válí hliněné hady. Tak to vypadá v české školce v Římě, když otevíráme dveře. Šárka Belvisi Chmelíčková působí ve školce deset let. Co všechno se tu děti učí? Chodí sem rády? A v čem se liší česká a italská školka? To se dozvíme za chvíli, ale nejdřív se podívejme, co děti vyrábí.
"Vyrábíme vánoční stromečky a budeme je zdobit ještě kouličkami." A kde jste vzali tu hlínu? "Tu připravila paní učitelka Šárka." Paní učitelka zjišťuje, že materiál nestačí.
"Jak vidíte, těch hadů jsme měli málo, takže musíme ještě nějaké doválet. Tyto výtvarné činnosti děti rozvíjejí. Rozvíjejí je po manuální stránce, motoricky, povídáme si u toho, takže se rozvíjí i slovní zásoba, třeba když malujeme s nějakým příběhem, všechno jsou to pro ně jakoby balíčky na míru."
Letošní téma ve školce - zvířata
V současné době tu je pět dětí, ale před covidem jich mívali i 15.
"To bylo před covidem, ty děti už vyrostly, a nových je méně."
Když děti přijdou, jaký mají program?
"Vyučování probíhá v sobotu, protože děti chodí přes týden do normální italské školy. Nejdřív se přivítáme. Máme k tomu básničky s pohybem, které mají děti moc rády. U toho se zahřejeme, trošku uvolníme a potom přijde vlastně téma, které provází celé to dopolední vyučování. Tento rok máme projekt Svět zvířat. Děti si vyberou během vyučování jedno zvíře, které chtějí potom doma s rodiči více poznat. Tento projekt slouží k tomu, aby děti rozvíjely český jazyk a byla tam i spolupráce s rodiči. Někdy to není jednoduché, protože jsou to bilingvní děti, základ mají v italském jazyce.
Takže si vyberou zvíře, které s maminkou nějak doma prozkoumají, přečtou si o něm nějaké informace, zajímavosti. Mám k tomu vytvořené jednoduché pracovní listy, kde děti podle svých dovedností a věku namalují to zvíře. Starší předškoláčci už můžou i napsat jméno toho zvířete, a pak tam mají obrázky, kde doplňují, co se dozvěděli, nějakou zajímavost o tom zvířeti, kde to zvíře žije a čím se živí."
Jaké zvíře si vybraly tento týden?
"Měli jsme sovu, minulý týden třeba hada. Je zajímavé, že si vybírají zvířata spíše česká, nebo která mohou potkat v přírodě. Zatím si nevybírají exotická zvířata. My si sedneme, prohlédneme si jejich práce. Děti mi povídají, co se dozvěděli, já jim případně ještě řeknu nějaké další informace. A pak pracujeme s tím zvířetem dál. Třeba si ho vyrobíme z ruliček od toaletního papíru. Používáme různé materiály, třeba si ho vymodelujeme. Doplňujeme si i znalosti třeba z prvouky nebo přírodovědy.
Probereme i celý rok, jak se to zvíře chová na podzim, co dělá, kam se schovává nebo jestli je k němu nějaký atribut, třeba co s ním lidi mají spojené. Například strach, nebo si vyzkoušíme i zvuky. Takže máme i takové logopedické okénko, že děti si zkoušejí zvuky těch zvířat, procvičujeme jazýček. Přečteme si i pohádku, kde třeba to zvíře vystupuje, jestli má nějaké vlastnosti nebo hledáme i písničky, které se k tomu nějak vztahují. Celý ten den se tento rok točí kolem jednoho tématu."
Máme širší okruh činností, než v italské školce
Chodí děti do školky rády?
"Musím říct, že chodí rády. Rodiče mi často říkají, že i paní učitelky v těch italských školkách se ptají, protože děti o tom mluví. Měla jsem jednu holčičku, která pořád říkala, že by už chtěla, aby byla sobota, aby mohla přijít. Takže mám pozitivní ohlasy, že děti chodí opravdu rády, baví je to možná i tím, že děláme spoustu věcí, že jsou tady spokojené."
Jaký je rozdíl mezi italskou a českou školkou?
"Je to různé, ale víceméně je pravda, že v těch italských školkách se méně pracuje s různými materiály, i když samozřejmě záleží na učiteli a na jeho pojetí. Ale třeba moje první dcera, když chodila do školky, tak tam pracovali třeba jen fixami. Ale zase dělali na konci roku divadelní představení. Svým způsobem je to podobné, ale myslím si, že tady máme daleko širší okruh těch činností."
Jak dlouho učíte?
"Už to bude 10 let. Já jsem původně učitelka, mám vystudovanou výtvarnou výchovu a pedagogiku. V Praze jsem učila na základní umělecké škole výtvarnou výchovu a tady jsem se zapojila, když jsem se sem přestěhovala. Děti jsem tehdy měla malé."
Manžel se učil česky, ještě než jsem přijela
Když jste přišla do Itálie, hledala jste českou komunitu, nebo to přišlo později?
ČTĚTE TAKÉ
"Úplně nejdřív ji hledal manžel. Ještě než jsem se sem přistěhovala, tak hledal místo, kde se učí čeština. Tam se seznámil s dalšími tatínky, kteří chodili na češtinu. Pak jsem se seznámila s jejich manželkami, což byly Češky. Dozvěděla, že existuje Asociace Praha, která pořádá akce pro české občany. Zapojila jsem nejdřív se svými dětmi, a pak jsem se zapojila i já."
A co manželova čeština?
"Manžel rozumí. Je to už pár let, co si musím dávat pozor, abych třeba s kamarádkou říkala, co nechci. Času je málo, ale učí se."
Jak často se dostanete domů do Česka?
"Naštěstí často. Jezdím v období Vánoc, Velikonoc a v létě, když jsou prázdniny."
Tady jsou prázdniny podstatně delší než v Česku, že?
"Ano. Tady školní rok končí na začátku června, většinou tak kolem 6. nebo 8. a začíná se kolem 10. září. To záleží na škole, takže mají delší prázdniny, ale dostávají úkoly."
