Nuceně nasazeni v Říši. Z ročníku 1924 mělo odejít 58 tisíc mladých lidí
Jednou z kapitol 2. světové války, od které letos uplyne 80 let, bylo tzv. nucené nasazení v Říši. Jak to celé vzniklo? Jak došlo k tomu, že museli tito lidé odejít? Na to se ptáme archivářky Moniky Václavíkové z Národního archivu.
"Pracovní nasazení v letech 1939 až 1945 pro občany Protektorátu začalo jako dobrovolné. Zpočátku lidé odcházeli do Říše nalákáni příslibem lepšího výdělku a zacházení. Někteří mladí lidé možná hledali i dobrodružství. Postupem času se však přísliby nesplnily a lidé se chtěli vracet zpět. S ohledem na potřebu nahradit pracovní síly ve zbrojním průmyslu v Říši, které se uvolnily kvůli mobilizaci mužů do Wehrmachtu, začaly být dobrovolné odchody nahrazovány nucenými."
Do Říše mělo jít 58 tisíc lidí ročníku 1924
Jak to probíhalo?
"Občané obdrželi přikazovací výměr zajišťovaný Úřady práce. Pokusy o vyhnutí se pracovnímu nasazení byly poměrně propracované. Od jara 1943 byly nasazovány celé ročníky mladých lidí. Někteří se bránili otěhotněním, sebepoškozováním, nebo získáním falešných lékařských posudků. Bohužel, někteří lékaři za pomoc při falšování byli stíháni, a mohli být posláni až do koncentračních táborů."
V počtu nasazených se vymykal ročník 1924. Proč právě on?
"Ročník 1924 byl jedním z těch, kteří museli jít na nucené nasazení. V roce 2004 proběhla v Národním archivu výstava o nuceném nasazení, kde byly prezentovány dokumenty k této tématice. Generální zmocněnec pro pracovní nasazení Fritz Sauckel měl za války za úkol zajišťovat pracovní síly pro Říši, což zahrnovalo i občany Protektorátu. Říšský ministr pro vyzbrojení a válečnou výrobu Albert Speer požadoval na Karlu Hermannu Frankovi dodání 58 000 mladých lidí ročníku 1924. První transport odjel v lednu 1944 a celkem odjelo přes 30 000 mladých lidí, včetně dívek. Měli být původně nasazeni na desetiměsíční školení do leteckých továren v Říši a poté se vrátit zpět do Protektorátu. Většina se vrátila, ale někteří zůstali v Říši až do konce války. I můj děda byl tím, kdo šel jako ročník 1924 pracovat do Říše."
Mnozí se domů nevrátili
K. H. Frank uvádí, že odešlo dvacet šest a půl tisíce mladých lidí, což se neshoduje s jinými dokumenty. 20 tisíc mladých lidí se vrátilo, to znamená, že v březnu 1945 už byli doma, ale těch šest a půl tisíce někde zůstává. On uvádí v dopise, že dva a půl tisíce lidí jsou ztráty, které byly způsobeny buď úmrtím, protože bohužel tito mladí lidé v Říši zahynuli při bombardování, nebo utekli a skrývali se.
Karel Hermann Frank se dožaduje návratu čtyř tisíc lidí, protože se na něho obracejí jejich rodiče. Neobracejí se jen na Franka, ale i na protektorátní ministry, a žádají prostě splnění slibu, to znamená návrat těch svých dětí po deseti měsících.
Co bylo dál? Jak se to řešilo?
"Někteří tam bohužel zůstali až do konce války. Ty Zbrojovky je prostě nepustily a oni, pokud neutekli, tak tam zůstali. Bohužel někteří z nich přišli o život, někteří byli zraněni, protože to zaučování do zbrojní výroby nebylo jednoduché. Neměli zkušenosti pracovat na strojích. Někdy si samozřejmě způsobovali nějaké zdravotní poškození i sami dobrovolně, aby se vyhnuli té práci, ale někdy samozřejmě to bylo i tou nezkušeností a nešikovností."
Dochovaly se vám třeba nějaké pracovní knížky nebo něco podobného v archivu?
"V archivech se dochovaly dokumenty, které vypovídají o organizaci pracovního nasazení, pracovní knížky, deníky a fotografie osob, které byly nasazeny na práci do Říše. Mezi nimi je i příběh dcery protektorátního ministra zemědělství Zdeňky Hrubé, která nebyla ušetřena a byla poslána do Říše stejně jako ostatní. Ani ona se nevrátila včas. I u ní byl vysloven tedy požadavek na to, aby se tato osoba vrátila zpátky domů."
V roce 2004 vyšla edice dokumentů "Pracovali pro říši", která obsahuje nejzásadnější dokumenty týkající se pracovního nasazení. Výzkum probíhal v českých i německých archivech, včetně Spolkového archivu v Berlíně. Po roce 2000 se začíná tomuto tématu věnovat více historiků. V té době začalo probíhat i odškodnění nuceně nasazených. Vznikly organizace, které se odškodňováním, sbíráním dokumentů a shromažďováním informací o konkrétních osobách zabývaly.
Související
-
Cesta ke svobodě: 80 let od konce 2. světové války
V seriálu se postupně vrátíme do dramatických dnů druhé světové války a připomeneme si klíčové události, které vedly k osvobození naší země.
