Terezín v posledních dnech války: Transporty, epidemie i naděje

Terezínské ghetto

Příběh Terezínského ghetta bohužel na konci války pokračoval. I když bylo v květnu 1945 jasné, že je válka u konce, v Terezíně probíhaly popravy ještě v prvních květnových dnech. Pořád ještě fungoval systém, který vešel ve známost jako tzv. konečné řešení židovské otázky. Na jednu z poprav upozornil Vojtěch Blodig z Památníku Terezín.

Heinrich Himmler | Foto: Bundesarchiv,  Bild 183-S72707,  CC BY-SA 3.0 DE

"Ta nejznámější a dá se říci nejotřesnější, vzhledem k tomu, kdy se odehrála, byla vykonána 2. května 1945 v Malé pevnosti, kde bylo ještě popraveno 52 lidí. Tehdy už bylo zřejmé, že se blíží konec těch strašných událostí. Situace byla neobyčejně dramatická. Ještě v posledních dnech války a v prvních dnech a týdnech po osvobození lidé umírali a prožívali okamžiky, které byly spojené především s příjezdem takzvaných evakuačních transportů a příchodem pochodů smrti z proslulých koncentračních táborů vyklízených před postupující frontou."

Když totiž v roce 1944 obsadila Rudá armáda koncentrační tábor Majdanek, tak tam byla nalezena spousta důkazů o tom, jaké zločiny se tam odehrávaly, a říšský vůdce SS Heinrich Himmler vydal rozkaz, že se něco takového nesmí opakovat, a že všechny koncentrační tábory anebo místa pracovního nasazení musí být vyklizeny před postupující frontou.

Do Terezína přijížděli umírající lidé s infekčními chorobami

A tím byl poznamenán i konec války v Terezínském ghettu.

"Od vzniku Terezínského ghetta na konci roku 1941 do 20. dubna 1945 bylo do Terezína deportováno 140 tisíc vězňů. Pak začínají přijíždět ty již zmíněné evakuační transporty a později i přicházet v menších skupinách pochody smrti. S nimi přišlo dalších 15,5 tisíce vězňů. Přijížděli s evakuačními transporty v strašném stavu. Byla tam řada umírajících, z nichž celá řada po příchodu do Terezína zemřela. Ti ostatní byli ohroženi různými chorobami, především se objevoval skvrnitý a břišní tyfus, úplavice, různé formy těžké tuberkulózy a tak dále. Ti původní vězni, v počtu asi 17 tisíc, byly jedinou nadějí na pomoc těm přicházejícím. O tu zdravotní péči se starali ti vězni, především věznění židovští lékaři a zdravotníci, kteří také přinesli největší oběti, celkem 43 z nich zemřelo při boji s epidemií."

Foto: Památník Terezín

Pomoc přicházela postupně. Poskytovali ji příslušníci tzv. České pomocné akce, která tehdy vznikla na výzvu České národní rady. S ní přicházejí i odborníci na boj s nakažlivými nemocemi. Vedl je doktor Raška z Českého zdravotního ústavu a později od 11. až 13. května se začíná zapojovat i zdravotní služba Rudé armády, která postupně do Terezína přiváží zařízení pro polní nemocnice, desinfekční stanice, odvšivovací stanice a tak dále.

"Denně bylo nakaženo zejména tyfem až 120 osob. Bylo nutné vyhlásit úplnou karanténu, která trvala celých 15 dní mezi 14. a 28. květnem 1945. Bylo to samozřejmě velice těžké pro ty, kteří se těšili na odchod, zejména z řad těch dosavadních vězňů. Po Terezíně vzniklo několik pomocných nemocnic. Využívány byly i některé z těch bývalých civilních domů, ale také barákové tábory, které vznikly v době války. Zápas s vlnou epidemií trval až do června roku 1945, ale někteří nemocní byli v těch pomocných nemocnicích až do léta 1945."

Foto: Barbora Navrátilová,  Radio Prague International

Poslední repatriace z Terezína proběhla až 21. srpna 1945

Teprve poté mohla být dokončena repatriace, která začala na konci května, dodává Vojtěch Blodig z Památníku Terezín.

Vojtěch Blodig | Foto: Hana Řeháková,  Radio Prague International

"Řada židovských vězňů z Německa a Rakouska, a také řada polských židů se nechtěla vrátit do těch původních míst svého pobytu, protože už neměli, s kým by se tam mohli setkat. Také mnozí měli velmi nedobré vzpomínky na jednání svých tehdejších spoluobčanů, takže řada těchto lidí byla po vyléčení repatriována do takzvaných
Displaced persons camps, těžko se to překládá, tedy míst osob bez místa stálého pobytu. Někteří z nich setrvali v těchto táborech až do roku 1947, kdy ti němečtí a rakouští židé odjížděli hlavně do Severní Ameriky, ti polští odcházeli do tehdejší Palestiny, a samozřejmě velice záhy byli zapojeni do těch událostí, které byly spojeny s bojem za vznik státu Izrael."

Poslední z Terezína odjel až 21. srpna 1945, repatriace tak byla oficiálně ukončena. Závěrečná zpráva o likvidaci epidemií uvádí 1566 obětí.

Hřbitov v Terezíně | Foto: Anna Kubišta,  Radio Prague International
Autoři: Zdeňka Kuchyňová , Martina Kutková
klíčová slova:
spustit audio

Související