Louka místo kamene. Nová tvář posledního rozloučení
Luční pohřebiště funguje na hřbitově v Ďáblicích už dva roky. Jaké jsou dojmy lidí z těchto pohřbů, a kolik je tu už lidí pohřbeno, to jsou otázky pro zakladatele spolku Poslední stopa Adama Vokáče.
"My jako Česká republika jsme hodně ateistická země, proto i ten tradiční křesťanský rituál není pro všechny ideální, proto tady jsou ty nové formy. Můžeme zmínit právě přírodní pohřebnictví, které nabízí hezkou myšlenku přerodu zase zpátky v přírodu, návrat do toho koloběhu. V tuto chvíli je tam pohřbeno jenom 5 lidí, a pronajatých míst je dohromady 12. Hřbitov zatím funguje jenom 2 roky, je to pořád novinka, pořád o tom dost lidí neví. Na lučním hřbitově se pohřbívá od země, tam se neukládá popel. Tady v Praze volí pohřeb do země jen 3 procenta. Zbytek volí kremaci, takže je to velká alternativa pro Prahu."
Pohřeb bez spěchu, v tichu přírody
Luční hřbitov má kapacitu 350 míst. Pro pohřeb musí být splněny určité podmínky. Například rakev musí být jen ze surového dřeva, případně z proutí, bez laku a plastových ozdob. To samé se týká i textilií. Zesnulý nemá žádný typický kamenný hrob, na louce je jen dřevěná cedulka. Kolem je spousta zeleně, kde se dá rozjímat a vzpomínat. Pohřeb tu probíhá uvolněně, bez tlaku na čas.
"O hřbitov i hrobová místa se staráme my, což na hřbitově není úplně běžné. Takže je tam dražší nájem hrobového místa. Je to 16.200 na deset let. Ale to ostatní už vychází levněji právě tím, že tam není pořizování kamenného hrobu. Já se hodně inspiruji USA nebo Velkou Británií, kde má přírodní pohřebnictví dlouholetou tradici. A vidím tu změnu. Ti pozůstalí sdílí dojmy z pohřbu, že to byla příjemná záležitost. Už vůbec to, že pohřeb může být příjemnou záležitostí, je něco, co spoustě lidem nedochází, že ta možnost tady je. Mě se líbí, když zpětná vazba ukazuje, že to lidem pomohlo."
Z těla se stává úrodná zemina – návrat do koloběhu života
V Česku jsou dvě varianty pohřbů, do země či kremace, připomněl Adam Vokáč.
ČTĚTE TAKÉ
"Nejdou tady dělat některé alternativy jako na Západě, ale já si myslím, že to je nějaká setrvačnost. Ale pořád jsme na tom v některých ohledech lépe, než třeba Němci. Můžeme třeba nakládat s popelem z kremace, takže si ho můžeme třeba uložit k sobě na zahradu. To v Německu nejde. Takže relativně je to pořád dost svobodný zákon, ale u toho bychom neměli přestat. Je třeba dívat se dopředu, co třeba funguje v Americe nebo v jiných západních zemích. To nás může posunout, ale zatím to legislativně nejde."
Mezi tyto alternativy, které zatím nejsou zákonem povoleny, patří podle Adama Vokáče možnost teramace, tady kompostování.
"Je to vlastně alternativa k těm dvěma způsobům. Tělo zesnulého se uloží do takové nádoby se spoustou přírodnin. Pak se ta nádoba zavře a za přístupu vzduchu, který je tam přivedený takovou hadičkou, tělo začne tlít přirozeným způsobem na vzduchu. Například v Německu tělo zetlí za 40 dní. Spojí se s přírodninami okolo něj, proto se tomu říká lidské kompostování, protože ten proces je tomu hodně podobný. Stane se to, že z nás je úrodná zemina, která může vyživit nějakou rostlinku."
