Pařížanky: Světla reflektorů pro zapomenuté tváře českého umění
Letní sezóna v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích letos patří výjimečnému projektu: výstavě Pařížanky. Pod taktovkou kurátorky a ředitelky galerie Dany Veselské se návštěvníkům otevírá svět českých výtvarných umělkyň 20. století, jejichž životní cesty vedly přes inspirativní, ale často náročné prostředí Francie.
Výstava představuje tvorbu 25 autorek, mezi nimiž září slavná jména jako Toyen nebo Zdenka Braunerová, ale i méně známé osobnosti jako Zdenka Datheil Arnoštová, Hella Gut nebo Marie Galimbertiová Provázková. „Například Marie Galimbertiové se věnovala Západočeská galerie v Plzni — udělala jí soubornou výstavu,“ uvádí Veselská, která sama zná její tvorbu detailně díky pozůstalosti v Jindřichově Hradci.
Další z autorek, Zdenka Datheil, byla skutečnou kurátorskou výzvou: „My jsme měli velmi málo informací... Až v okamžiku, kdy se nám podařilo identifikovat na českém trhu s uměním její obraz, tak vlastně bylo možné začít uvažovat o tom, že ji do výstavy vůbec zařadíme.“
Pátrání a nečekané objevy
Celý projekt se připravoval více než rok. „My jsme malá regionální galerie, takže pro nás to byla víc než roční práce,“ přiznává Veselská. Výstava se neobešla bez komplikací: „Nebyla jsme ve všech případech úspěšní — třeba Muzeum umění v Olomouci s ohledem na letošní stěhování sbírek nemohlo půjčovat.“
Od uznání po zapomnění
„Nepřiřadily se do socialisticko-realistického proudu a najednou byly úplně zapomenuty.“
Dana Veselská
Kurátorka připomíná, že ženy se začaly vnímat jako plnohodnotné umělkyně už na konci 19. století: „Už ta umělecká kritika u nás začíná připouštět, že ženy mohou tvořit kvalitní umění.“ V době první republiky se některé výtvarnice těšily značnému respektu — například Sláva Tonderová Zátková nebo Julie Mezerová Winterová. Po roce 1948 ale přišel útlum: „Nepřiřadily se do socialisticko-realistického proudu a najednou byly úplně zapomenuty.“
Zároveň kurátorka upozorňuje na důležitou praktickou stránku: „Pokud chtěly studovat na soukromých pařížských akademiích, tak to studium bylo placené... Po válce si to už nemohly dovolit, protože ztratily sociální zázemí.“
Osudy, které zůstávají v paměti
Nejsilnější příběh podle Veselské patří Zdence Datheil: „To je tak neuvěřitelný příběh ženy, která působila jako scénografka a kostýmní výtvarnice, přežila válku v poloilegalitě. Vzala si těsně před začátkem války jugoslavského občana a přežila na Balkáně. A po válce se jí nepodařilo získat zpátky rodinný majetek. Naštěstí v sedmačtyřicátém roce, ještě před nástupem komunismu, se jí podařilo vystěhovat do Francie a tam se etablovala jako vážená umělkyně.“ A pak je tu Edita Hirschová, jejíž tragický osud silně rezonuje: „Nepřežila razii na zahraniční židovské obyvatele v Paříži... Při té razii byl zničen její ateliér.“
Naděje na znovuobjevení
Výstava může být začátkem širšího zájmu. „Já budu jenom doufat, že ta výstava k tomu aspoň trošinku přispěje,“ uzavírá kurátorka. A přidává konkrétní jména, kterým by zasloužená pozornost mohla pomoci: „Julie Mezerová není jen autorka kytiček. Patřila k nejuznávanějším českým výtvarnicím ve Francii.“
Související
-
10 nejznámějších českých malířů
Jejich malby zdobí foyer Národního divadla, Obecní dům nebo Pražský orloj. V cyklu RPI představujeme umělce, kterým se podařilo uspět ve světovém měřítku.
-
České hrdinky
Panovnice, malířky, spisovatelky, političky, vědkyně, sportovkyně – pohled do české historie nabízí bohatou mozaiku výjimečných českých žen.
-
Inspirativní příběhy: Od průkopnic k ženám současnosti
Objevte s námi inspirativní příběhy žen, které se prosadily v „tradičně mužských“ profesích. A připomeňte si průkopnice, které položily základy pro dnešní generace.
