Po třiceti letech Václav Havel znovu promluvil v americkém Kongresu. Tentokrát z filmového plátna
Je to třicet let, co prezident Václav Havel promluvil v americkém Kongresu. Nyní v Kongresu promluvil znovu, a to z filmového plátna. Byly tu promítnuty ukázky z připravovaného dokumentu Tady Havel, slyšíte mě. Zazněly tu i úryvky z jeho 30 let starého proslovu.
"Mí poradci mi poradili, abych vystoupil v češtině. Nevím proč. Snad chtěli, abyste si vyslechli sladká slova mého mateřského jazyka. (A pak už pokračoval v češtině). Když mě 27. října loňského roku naposledy zatýkali, nevěděl jsem, jestli je to na dva dny nebo na dva roky. Když mi přesně měsíc nato řekl rockový hudebních Michael Kocáb, že budu asi navržen do funkce prezidenta, myslel jsem, že to je jeden z jeho obvyklých žertů. Když mě 10. prosince 1989 můj přítel, herec Jiří Bartoška navrhl na velkém mítinku v Praze jménem Občanského fóra do úřadu prezidenta republiky, považoval jsem za vyloučené, že mě náš parlament, zděděný po předchozím režimu, může do tohoto úřadu zvolit. Když jsem byl o 19 dní později jednomyslně zvolen prezidentem své země, netušil jsem, že za necelé dva měsíce budu mluvit před tímto slavným a mocným parlamentem a že má slova budou přímo sledovat milióny lidí, kteří o mě nikdy neslyšeli a že stovky politiků a politologů budou odborně zkoumat každé slovo, které řeknu."
Tehdejší kongresman Robert Jan Mrazek: Projev Havla a Churchila patří k nejinspirativnějším
Na pozadí Havlovy cesty stál i Robert Jan Mrazek, syn českých rodičů, který byl v té době kongresmanem za Demokratickou stranu. Jak uvedl jako exkluzivní host Českého rozhlasu Plus, projev prezidenta Havla staví na úroveň projevu Winstona Churchila za 2. světové války, když byla Anglie v obležení. Tyto dva projevy jsou považované za nejinspirativnější z těch, které kdy v Kongresu Spojených států zazněly.
"Považovali jsme za neuvěřitelné, že strávil tolik let ve vězení za své přesvědčení, a pak se přes sametovou revoluci stal prezidentem nového Československa. Tehdy jsem velmi silně tlačil na to, aby Československo tady v Americe získalo doložku nejvyšších výhod. A také jsem spolupracoval s předsedou Sněmovny reprezentantů Foleym a žádal ho, ať pozve právě prezidenta Havla, aby promluvil na společné schůzi Kongresu. Ale nebyl jsem sám. Na mnoho lidí tu zapůsobil tak hluboce, že chtěli, aby přijel a promluvil."
"Cítil jsem ohromnou hrdost, že mám české předky. Byl jsem tehdy v americkém Kongresu jediným politikem s českými kořeny. Máme v jeho rámci národnostní výbory. Výbor irských Američanů měl asi 80, 90 členů. Italsko-americký jich mohl mít asi 30, 40. No a já jsem vtipkoval, že jsem předsedou toho česko-amerického. Ve skutečnosti jsem ale tvořil celý výbor, byl jsem v něm jediný. Takže po Havlově projevu mě kolegové poplácávali po zádech, jako kdybych měl na oslnivé řeči prezidenta Havla nějakou zásluhu.
Po projevu jsem se s ním spolu s několika kolegy soukromě setkal. Poblahopřál jsem mu ke skvělé řeči a poděkoval mu za ni. Havel nebyl nejvyšší, takže ke mně vzhlédl a říká: „Tak vy jste náš český kongresman - mluvíte česky?" A já bez rozmýšlení odpověděl, že trochu ano. On chtěl, abych tedy něco řekl, jenže jediné, co jsem si z dětství s prarodiči pamatoval, bylo: „Prosím, podej mi chleba s máslem." A tak jsem poprosil prezidenta o chleba s máslem a on se na mě podíval s výrazem bolesti ve tváři, kde se zračilo něco ve smyslu - je tohle opravdu ta nejlepší reprezentace, které jsme v americkém Kongresu schopní?"
Václav Havel se stal také prvním prezidentem z bývalého východního bloku, který vystoupil v Kongresu. Svých pozdějších cest do USA využíval i k přednáškám. Kromě politiků často navštěvoval i osobnosti uměleckého světa a krajany.
