Před českou diplomacií stojí několik výzev

Photo: Commission européenne

České předsednictví Evropské unii bude úspěšné. Přípravy na ně byly prvotřídní a ze spolupráce s premiérem Topolánkem a dalšími politiky mám dobrý pocit, řekl předseda Evropské komise José Barroso v úterý. Tedy den poté, co český ministr zahraničí zauvažoval o možnosti pod českou taktovkou uspořádat summity unie s oběma stranami blízkovýchodního konfliktu. Jaké jsou v tomto směru české perspektivy?

Foto: Evropská komise
Česká diplomacie se v roli evropského předsednictví chystá uspořádat summit Evropské unie a Spojených států, které by měl po 20. lednu příštího roku reprezentovat již nový americký prezident Barack Obama. V dohledné době se plánuje i summit unie s Izraelem. Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg zmínil možnost zorganizovat i setkání EU-Palestina. V rovině úvah je však také jednání Evropy a Pákistánu. Při troše štěstí by se tyto potenciálně významné mezinárodněpolitické událostí – či alespoň jejich většina – mohly uskutečnit pod českou taktovkou. Má česká diplomacie na to, aby se oněch úkolů zhostila se ctí? A může dokonce něco významného přinést? O tom jsme si povídali s analytikem Asociace pro mezinárodní otázky Václavem Nekvapilem. Otázkou například je, jestli Česká republika při takových summitech, i když jim bude předsedat, nebude handicapována tím, že přece jen není velmocí. A zda se tak trochu neztratí ve velkém, často nesladěném evropském orchestru. Podle Nekvapila však česká pozice vůbec nemusí být marná, právě naopak.

"Malá předsednická země, to je dvojsečná zbraň. Na jednu stranu leccos může prosadit, protože třeba v té oblasti, se kterou se navenek jedná, nemá tak výrazné zájmy jako třeba Francie nebo Velká Británie. Tudíž Francie i jako předsednická země je v těch třeba afrických nebo blízkovýchodních zemích vždycky vnímána především jako Francie a až v druhé řadě jako zástupce Evropské unie. V případě České republiky to bude naopak. Čili tam si myslím, že to je naše pozitivum."

Česká diplomacie ale může přinést například do summitů Evropské unie s Izraelem nebo s Palestinou poměrně neutrální pozici v blízkovýchodním konfliktu a dobré vztahy s oběma jeho stranami. V daném případě toho může určitě víc pokazit spíš evropská sedmadvacítka, než samotná Česká republika, domnívá se analytik Asociace pro mezinárodní otázky Václav Nekvapil.

Barack Obama, foto: ČTK
"Co se týče Blízkého východu, tam Česká republika podle mě šanci na roli úspěšného mediátora má, ale musí skutečně jít do toho vyjednávání s nějakou jasnou pozicí, s něčím, jak chce ten konflikt posunout dál, nebo blíže k řešení. Já se ovšem obávám, že 27 zemí Evropské unie, byť pod vedením v tomto smyslu relativně neutrální země jako je Česká republika, se nedokáže shodnout na nějakém skutečně významném politickém kroku, který by potom mohla oběma stranám nabídnout."

Naproti tomu při případném jednání unie s Pákistánem by Václav Nekvapil naopak sázel spíše na váhu unie, než na přínos samotné České republiky.

"Co se týče Pákistánu, tak si myslím, že možnosti české diplomacie jsou velmi, velmi omezené, protože v té oblasti nemáme ani žádné dlouhodobé vazby ani tam nemáme velké zájmy."

Praha má ale velkou šanci, že jako první evropská země přivítá Baracka Obamu v příští roli amerického prezidenta, pokud bude hostit summit unie a Spojených států. a česko má šanci se právě v tomto případě ukázat v nejlepším světle, míní Václav Nekvapil.

"Česká republika velmi dobře rozumí Spojeným státům, nebo je jim politicky blízko, a na druhou stranu v té roli, ve které je, bude nucena jednat jménem Evropské unie a 27 zemí. Čili pokud bych měl porovnat ty možné tři summity, tak co se týče summitu se Spojenými státy, tak tam si myslím, že ta shodnost a podobnost zájmů je asi nejbližší, tudíž naděje na nějaký úspěch je nejvyšší."