Před sedmdesáti lety byl vypálen Český Malín na ukrajinské Volyni

Pozůstalí z Českého Malína

13. července 1943, tedy právě před sedmdesáti lety, nacisté vypálili obec Český Malín na Ukrajině. Přinášíme svědectví jednoho z mála přeživších, Volyňského Čecha Bohumila Filípka, který se po druhé světové válce usadil v Žatci.

Český Malín v roce 1871 založila skupina českých přistěhovalců z okolí Rakovníka a Žatce, které do Ruska pozval car, aby zde obdělávali nevyužitou půdu. Češi byli dobří hospodáři a z Českého Malína se záhy stala jedna z nejbohatších vesnic na Volyni.

I společenský život Čechů na Volyni byl velmi bohatý, měli tu svá divadla, orchestry, kapely, Sokol, vydávaly se tu české knihy i noviny, na Volyň jezdili čeští učitelé. V roce 1939 ale i polská část Volyně připadla díky paktu Molotov - Ribbentrop Sovětskému svazu a nastaly tu stalinské represe. Na Čechy tu navíc útočili i ukrajinští nacionalisté. Pokračuje profesor Jaroslav Vaculík z Masarykovy univerzity v Brně:

"Organizace ukrajinských nacionalistů vznikla v roce 1929, takže začala mít vliv na Volyni už ve 30. letech, tedy ještě za Polska. Byla to jakási opoziční síla, usilující o osamostatnění Ukrajiny, která počítala s pomocí nacistického Německa. A také pak uvítali příchod německé armády v roce 1941 s tím, že počítali, že tam Němci zřídí samostatný ukrajinský stát. To se ovšem nestalo. A když zjistili, že Němci nemají zájem na nějakém ukrajinském státě, rozešli se s nimi a odešli takzvaně do lesů a tam vyvíjeli partyzánskou válku proti všem."

Stepan Bandera (uprostřed)
V čele ukrajinských nacionalistů stál od roku 1939 Stepan Bandera:

"Bandera byl ukrajinský nacionalista, který původně chtěl spolupracovat s Němci. Oni mu slibovali po okupaci samostatný ukrajinský stát. Bohužel se to nenaplnilo, z Bandery se stal bandita, který začal postupně likvidovat všechny národy, které na Ukrajině byly. Začal u Židů, pak přišli na řadu Poláci a pak přešel na Čechy,"

říká rodák z Volyně Miroslav Zich. Banderovci zavraždili stovky Čechů, často velmi krutým způsobem, jak popisuje Antonín Umlauf, původně z České Hulče:

Banderovci
"V Hulči se to stalo taky. Porazik, legionář z války, dělal starostu a toho zabili v noci. Pfaiferovy taky, celou rodinu. Přišli a celou rodinu naházeli do studně."

Strach, jaký vyvolávali banderovci, popisuje i Miluše Šimánková z České Hulče:

"Šla jsem ze školy kolem hřbitova a tam visel plakát, na kterém ruská vláda tvrdě útočila na banderovce. A mne nenapadlo nic jiného než ten plakát sbalit a odnést ho domů. Nikdo ho nečetl, máma ho hodila někam na kredenc, a co čert nechtěl, v noci přišli banderovci. Zaklepali, to se muselo otevřít, všechno tam prošmejdili a přišli na ten plakát. A to bylo Boží dopuštění. Začali s tím, proč spolupracujeme s Rusáky, kdo to přinesl a co s tím? Všichni jsme museli z postele. - byly jsme tam dvě děti a máma - a stoupnout ke zdi, ruce vzhůru... Byl to horor."

Pozůstalí z Českého Malína
Banderovské řádění vystřídali v roce 1941 nacisté. Jeden z nejtragičtějších okamžiků, jaké potkaly Volyňské Čechy za druhé světové války, nastal 13. července 1943. Tehdy nacisté vypálili Český Malín. Jako jeden z mála přežil Bohumil Filípek. Tehdy se léčil v malínské nemocnici:

"Tak jsme to sledovali, já a ti ostatní v malínské nemocnici, kdo mohl. Z oken bylo krásně vidět na náves. /Němci/ veškerý dobytek vyháněli ze všech dvorů, a pryč. A lidi taky. Lidi byli vyvedení za vesnici a tam byli třídění, podle pohlaví, národnosti a tak dále. Najednou přivedli asi třicet ženských, každá v jiném stavu. Kočárky nebyly, nesly děti v náručí, nebo se dítě drží mámy za sukni. A mezi nemocnicí a zemědělskou usedlostí byl plot. Z jedné strany to bylo na dvůr do nemocnice. Za tím plotem zahnali ty ženské do stodoly... To se nedá povídat! - Kulometem a granáty do té stodoly, to byl nářek, křik! A ty ženské tam shořely. Jedné se povedlo utéct - člověk na to koukal! - chtěla přeskočit přes ten plot k nemocnici. Tak ji tam střelili a ona shořela se stodolou na tom plotě!"

Zbytky pravoslavného kostela v Českém Malíně
Němci se chystali vyvraždit i pacienty v nemocnici, těm se ale podařilo ukrýt ve sklepě. Nacisté je ale brzy objevili a vhodili tam granát:

"Ten granát se odrazil asi dvakrát po těch schodech, já jsem tam byl skrčený uprostřed, tak mi spadnul u špičky nohy. A jak mi tam dopadl, to byl zlomek vteřiny, já jsem do něj trošku kopl. On se odkulil a já jsem si říkal v duchu, pane bože, snad jsme šťastní, že to nebouchne. A najednou jsem viděl, jak ten granát třikrát prsknul, zakouřilo se a žahnul. Jednoho ruského vojáka to škrtlo a ženské, která byla opřená na mně, to utrhlo nohy. Já jsem byl jen tak v košili, byl jsem od toho popálený. Dýchat se nedalo, to bylo jak v komíně, tma. A ta ženská chudák tam začala řvát a brečet."

Bohumil Filípek byl svědkem toho, jak nacisté povraždili obyvatele Malína:

Památník obětem v Českém Malíně
"Oni to hnali někam, i s doktorem, za vesnici. Do kostela je zahnali, tam to polili a zapálili. Všechno hučelo, zrovna přišel vítr. Pak pršelo, to už bylo ale všechno srovnané se zemí. Co ale dělal dobytek! Koně, krávy, slepice, husy, berani, prasata, všechno... Jako když to zorganizuje, ten dobytek chodil po návsi z jednoho konce na druhý, všechno hořelo, po obou stranách. Prasata kničela a slepice, husy a každé zvíře podle svého... To bylo hrozné se podívat! Kam ale ten dobytek šel? - Člověk nemohl stát a koukat a poslouchat. A pak přišel jeden Rusák, co to tam viděl, a říkal, že Němci odtáhli."

V Malíně zahynulo 374 Čechů, z toho 105 dětí. Uprchnout se podařilo pouze asi třem desítkám mužů, kteří měli z Malína odehnat dobytek do sousední osady či odnést uloupený majetek. Řada přeživších poté vstoupila do československých jednotek Ludvíka Svobody. Většina z nich po válce zůstala v Československu. Někteří se usadili v obci Frankštát na Šumpersku, která byla v roce 1947 přejmenována na Nový Malín.


Příspěvek jsme poprvé vysílali 20. listopadu 2010, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.