Průkopník alpinismu Johann Stüdl

Za týden začíná na pražském Smíchově festival alpinismu. Jeho organizátor Ladislav Jirásko zde na výstavě před třemi roky představil osobnost Johanna Stüdla, muže, jehož rodina žila na Malé Straně a který je průkopníkem organizovaného alpinismu v Evropě. Výstava se povedla a tak vznikl film.

Johann Stüdl

Johann Stüdl se narodil v honosném měšťanském domě na Malé Straně. Jeho rodina tu měla po čtyři staletí dům, který tu stojí dodnes. Skvělý obchodník s láskou k horám, tak se dá charakterizovat Stüdlova osobnost. Mnoho lidí však o něm neví a k tomu by měl pomoci film Ladislava Jiráska. Se jménem tohoto alpinisty se poprvé setkal před dvaceti lety na Grossglockeru. Dozvěděl se, že tu z vlastních peněz postavil první horskou chatu ve východních Alpách. Více o svém pátrání pak prozradil v rozhovoru pro Radio Praha.

"Z jižní strany nejvyššího vrcholu Rakouska je chata Stüdlhütte. Když jsem tam přišel a prohlížel si některé materiály, tak Stüdlhütte a Praha je tam vyznačená ve švabachu. To mě zaujalo a bylo to první seznámení se jménem Johann Stüdl, což je v branži alpinismu a horolezectví obrovský symbol a velký pojem."

Jak pokračovalo další vaše pátrání?

"Hned na chatě mě řekli, že nedaleko v Kalsu je více relikvií, informací, historických památek a dokumentů. Zjistil jsem velice brzo, že je to zajímavé téma. Jeho jméno je spojeno třeba s oblastí Suldenu dnešního jižního Tyrolska, kde stojí nejvyšší chata ve východních Alpách Payerüte. Payer byl polárník, který pocházel z Teplic na českém území. To byly indicie, které mě pohltily. Při každém výjezdu, pobytu nebo výstupu na tyhle kopce jsem vždycky pátral po stopě Johanna Stüdla. Většinou jsem tu stopu nacházel."

Které byly jeho největší počiny, co se alpinismu týče?

"On zdědil po svém otci na Malé Straně obchod. Byl velice zdatný organizátor. Ochod postavil na vlastní nohy a pak se mohl věnovat své činnosti. V druhé polovině 19. století byla v jeho domě projekční kancelář, kde se malovaly a projektovaly první chaty v Alpách. Jeho největším počinem bylo, že stál u zrodu organizovaného alpinismu v Evropě. V roce 1862 spolu se svými přáteli Franzem Sennem z rakouského údolí Ötzal a Karlem Hofmannem založili v Mnichově první organizovaný alpský svaz v Evropě."

Johann Stüdl založil i pobočku alpského svazu i v Praze v roce 1870. Zakládajícími členy bylo na třicet německých a českých přátel. Jedním z jeho mimořádných počinů bylo i to, že založil první spolek horských vůdců v Alpách. Stüdl Ladislava Jiráska tak zaujal, že se dokonce naučil švabach, aby mohl číst staré listiny. Pátral po archivech, shromažďoval materiály včetně historických fotografií a pro vzpomínky si zašel i mezi pamětníky. Nakonec o jeho jeho životě uspořádal výstavu.

"Před třemi lety na festivalu alpinismu na Smíchově v Národním domě jsem představil poprvé jeho aktivity v celé šíři na poměrně unikátní výstavě. Na výstavu se sjeli pozůstalí Stüdlovi z celého světa. Tady bylo dvacet lidí, přímých potomků Johanna Stüdla, což bylo perfektní a tam vznikl impuls vypodobnit jeho činnost, protože se o tom prakticky neví a zvolili jsme film."

Jak film vznikal?

Stüdlhütte v Kalsu

"Film jsem natáčeli při deseti výjezdech do Alp během dvou let. Těžiště natáčení bylo v Kalsu pod Grossglocknerem, kde jsme byli na Stüdlhütte, v Kalsu. Točili jsme jakousi uvítací scénu v hostinci, kde Stüdl v Kalsu strávil první noci a kde se s těmi lidmi spřátelil. Tu uvítací scénu jsme natáčeli v dobových krojích. Dokonce místní horští vůdci si nechali jenom kvůli té uvítací scéně v tom filmu ty kroje ušít. Takže natáčení filmu pro místní obyvatele Kalsu byl poměrně velký impuls a návrat k těm krásným myšlenkám a vztahům, které Johann Stüdl s těmi obyvateli vytvořil."

Věnuje se alpinismu některý z jeho potomků nebo příbuzných?

"Bohužel nikdo. Já jsem při svém pátrání objevil v Salzburgu, kde zemřel, jeho praneteř. Ta se jmenuje Elfriede Klein. Má obrovský archiv všech dokumentů a různých ocenění, různých dopisů a osobní korespondence, která byla velice rozsáhlá. Johann Stüdl byl i v tomto směru velice plodný a aktivní. Má asi čtyři metry úžasné dokumentace, většinou originálů. S ní jsem se seznámil a ona mi potvrdila, že takto výrazná osobnost mezi jeho pokračovateli už není. Ale je úžasné, že praneteř se touto problematikou zabývá a že všechny archiválie jsou ve výborném stavu."

Jaký bude další osud filmu?

"Musím prozradit, že pro nás bylo obrovským oceněním, že film získal jednu z cen na mezinárodním festivalu Tourfilm v Karlových Varech, to byla cena Prix fijet Mezinárodního svazu novinářů. Cena byla předána při galavečeru, což je pro nás veliké ocenění. A další osudy? Je to docela unikátní záležitost. Začínáme jednat o prezentaci filmu v českých televizních kanálech. Úspěšnější jsme u našich jižních sousedů v Rakousku. V příštím roce má rakouský Alpenverein, jehož myšlenky tady prosazuji, kulaté výročí 150 let od jeho vzniku a film o Johannu Stüdlovi v německé verzi bude jedním z nosných témat tohoto kulatého výročí. Vyjednáváme i s rakouskými televizními kanály o prezentaci toho filmu."

Natáčení filmu nebylo jednoduché. Při natáčení v jedné z chat s názvem Neue Prager Hütte nabyla v provozu lanovka a tak filmaři museli absolvovat šestihodinový výstup s kompletní technikou a vybavením na vlastních zádech. Odměnou jim pak bylo krásné počasí. Při pátrání po Johannu Stüdlovi narazil Ladislav Jirásko i na další osobnost alpinismu. Rodák ze slovenské Trnavy farář Josef Hurton, který žije v jihotyrolském Suldenu, stál třicet let v čele horské záchranné služby severní Itálie. A je jedním z nejvýznamnějších pokračovatelů Stüdlových myšlenek a zakládal i školu pro výcvik lavinových psů. Ostatně láskou k horám je postižen i autor filmu Ladislav Jirásko.

"Já jsem již za staré éry byl docela postižen pohybem. Ne že bych extrémní lezec, ale takový středně kondiční s několika prvovýstupy na českých skalkách. Těsně předtím než se tady v roce 1989 změnil systém, tak už byla přece jenom šance vycestovat ven, čili několikrát jsem byl v Alpách, kde byly první stopy po Johannu Stüdlovi. Hory to je můj život. Kromě Alp dneska i Himaláje považuji za těžiště naší činnosti. Já osobně jsem byl v posledních čtyřech letech vždycky jednou nebo dvakrát za rok v Nepálu, abych poznal to, co jsem nestačil do té doby před tím."