První automatický semafor se objevil v Praze před 90 lety
Před devadesáti lety se na Václavském náměstí v Praze objevil první automaticky řízený semafor. Už v té době projelo na křižovatce ulic Vodičkova a Jindřišská skoro 19 tisíc aut. O třicet let později bylo v Praze 33 světelně řízených křižovatek a dneska byste jich napočítali kolem sedmi set.
"Postupem času se zjistilo, že strážník není moc vidět. Chodci ho samozřejmě neposlouchali, ani povozy ho neposlouchaly. Sem tam byl zdvižený bič, napřažená ruka. Ti dopravní strážníci měli moderní černé uniformy se stříbrným štítkem, na kterém bylo napsáno Dopravní stráž. Pořád museli vysvětlovat, že je třeba zavést nějaký pořádek. Prvních strážníků bylo jen 27 a řídili pět křižovatek v Praze."
V roce 1930 se na Václavském náměstí objevil automatický semafor
"Zjistilo se, že na Václavském náměstí denně projede asi 90 tisíc lidí prostředky hromadné dopravy, a křižovatkou Vodičkova - Jindřišská skoro 19 tisíc aut. To je právě ta křižovatka, na které byl první automatický semafor. Tohle všechno souviselo i s úpravou Václavského náměstí. V roce 1928 se kolejové těleso dostalo na prostřední vyvýšený pás. Takže v roce 1930, tam byl zprovozněn automatický semafor."
V dubnu se objevil ještě semafor na Můstku, což bylo velice zajímavé, protože ulice byla jednosměrná.
Pokuty byly dvě koruny
"Hrubě se jim to nelíbilo, protože se jim nelíbil už ten strážník v roce 1919. Nemohli pochopit, proč jim někdo říká, jak se mají chovat na křižovatce. Semafor se jim taky nelíbil, protože si mysleli, že je zdržuje. Vadilo jim, že mají stát, když někam pospíchali a vadilo jim, že se tam tísnila vozidla. Takže se jim to nelíbilo, ale zvykli si."
Dodržovali předpisy?
"Museli to dodržovat, protože dostávali pokuty. Když někdo udělal dopravní přestupek, musel strážník vyplnit papíry, dát to do obálky, předvolat ho na tehdejší jakoby dopravní inspektorát. Tam se z předvolaných tvořily veliké fronty. Sem tam si tam dali i facku. Zjistilo se, že je třeba zavést blokový způsob. Ty pokuty byly velice nízké, dvoukorunové, ale už v roce 1921 se vybralo 24.000 korun."
"Myslelo se, že to bude veliký poprask. My jsme slíbili, že tu změnu směru jízdy provedeme už dřív, už před rokem 1939. Ale protože jsme Češi, tak jsme pořád hledali nějaké důvody, proč to nejde, že je třeba měnit ostrůvky a dopravní značky a tak dále. Když přišli Němci, zadupala okovaná bota, nebylo to hned 15. 3. ale 26. března 1939. Muselo se přendat mnoho ostrůvků, jednosměrných ulic, 1000 dopravních značek. To vše se udělalo během jednoho týdne. Byla tam pouze jedna smrtelná nehoda a to byl opilec, který vyskočil z tramvaje."
Mimo nejvýznamnější evropské metropole si světelně řízené křižovatky našly cestu až v průběhu padesátých let minulého století. Na našich silnicích se semafory v podobě, jak je známe dnes, objevily v roce 1967. A dneska si dopravu bez nich nedovedeme vůbec představit.
