Půjde Česko švýcarskou nebo anglickou cestou?
V Česku se začíná připravovat kampaň za volnou krajinu. Jejím cílem je zabezpečit pro lidi i pro volně žijící zvěř bezbariérový pohyb po krajině. Organizátoři kampaně hodlají prosadit toto právo i do české ústavy. Pokračuje Zdeněk Vališ.
"Je to víceméně reakce na trend, který k nám směřuje ze zemí západní Evropy, nebo z některých zemí západní Evropy, kdy se zaplocuje volná krajina, a tím se vlastně stává bariérová nejen pro člověka, ale i při migraci zvěře."
Pavel Křížek připomíná, že klasickým příkladem "oplocené" krajiny je Anglie. Pro něj je ale inspirující případ Švýcarska.
"Švýcarsko už má 160 let ve své ústavě zakotveno, že každý má právo na volný pohyb v krajině. Musí samozřejmě dodržovat určitá pravidla, protože soukromé vlastnictví je nedotknutelné. To právo je tam ale všem lidem zachováno."Právo na volný vstup do krajiny považují organizátoři kampaně za základní právo vůbec a chtějí proto přesvědčit i politiky, aby bylo zakotveno v ústavě, která je nejvyšší právní normou. Nejdříve je ale nutné získat podporu veřejnosti.
"V současné době se rozjíždí kampaň pro veřejnost. Zapojují se do ní lidé z různých společenských, kulturních kruhů. A potom se samozřejmě počítá s politiky."
S jakým odporem se podle vašeho názoru setkáte?
"Myslím si, že z toho začnou mít částečně strach soukromí vlastníci půdy. Můžeme je ale uklidnit, když se jim ukáže na modelu skandinávských zemí nebo Švýcarska, že se jich to nijak nedotýká. Když se krajina obešla bez těch plotů do současného dne, obejde se bez nich i v budoucnu. A bude to pozitivní jak z hlediska člověka, tak z pohledu migrace zvířat."
U vlastníků zemědělské půdy ale organizátoři kampaně asi na nějaký odpor nenarazí. Na vytváření umělých bariér v krajině nemají zájem ani velké zemědělské společnosti, ani individuální farmáři. To potvrdili Radiu Praha jak představitelé Zemědělského svazu, tak předseda Asociace soukromého zemědělství Stanislav Němec.
"Jsem pro, aby se bránilo v pohybu v krajině lidem, kteří se neumí chovat v přírodě. Že by se ale zaplotila krajina a lidé se museli pohybovat jen po nějakých silnicích nebo mezi ploty, to je totální nesmysl. Ten české krajině v žádném případě nehrozí. Jestli něco česká krajina potřebuje, tak to je její rozčlenění, aby se zabránilo erozi půdy a vytvořily úkryty pro zvěř. To je zase trochu jiné hledisko, vytvoření nějakých přírodních živých plotů atd. Znovu ale říkám. To, že by někde hrozilo, že si někdo oplotil stohektarový lán aby se tam nedalo chodit, to nemá v Česku opodstatnění. Ještě jsem takovou iniciativu nezaznamenal u žádného zemědělce."
Ekolog Pavel Křížek ale poukazuje také na skutečnost, že k oplocování dochází i jinak, plíživě, aniž si to zatím lidé uvědomují. Například tím, jak se do krajiny šíří chaotická výstavba rodinných domků a tím, jak vznikají uniformní satelitní městečka navzdory schváleným územním plánům měst a obcí.