Sbohem Besedo z Pasadeny!
Sto let a dost! Oslavy stoletého výročí skončily smutnou tečkou. Československý spolek Beseda založený v roce 1924 v kalifornské Pasadeně ukončil činnost.
Před sto lety začínal s vizí, že každá žena a muž, kteří jsou hrdí na československé dědictví, budou mít možnost se scházet, pobavit a diskutovat. Mezi zakládající členy patřil první prezident Great Western Bank Čechoameričan Joseph F. Tříska narozený v Chicagu. Od té doby členství spolku rostlo společně s finančními příspěvky. V letech 1929 až 1932 podporovala Beseda během krize nezaměstnané. Sponzorovala i československé sportovce během olympijských her v Los Angeles v roce 1932.
Po druhé světové válce se spolek Beseda soustředil na kulturní akce a zábavu. Organizoval Jaternicové festivaly, grilování steaků, barbecue a několikadenní výlety do Palm Springs, Desert Hot Springs, včetně populárních pikniků se stanováním v místním pohoří.
V roce 2013 se představenstvo pod vedením nového prezidenta spolku Mika Vondruše zaměřilo na aktivity k zachování národních českých a slovenských tradic. Patřily k nim například velikonoční sběr vajíček, pečení vánoček a domácího chleba, zpěv národních písní a vše co je propojeno s rodnou hroudou. Počet členů ovšem ubýval a novou generaci se Besedě zlákat nepodařilo.
Hořkosladká oslava
Rozloučení s existencí Besedy se uskutečnilo v peruánské restauraci Inka v losangeleské městské čtvrti Gardena. Nevím, nakolik šlo o symboliku související se zánikem incké říše. Místopředseda Besedy a jeden z organizátorů výročního setkání Petr David to nepotvrdil. Na slavnostní akci dorazilo 42 členů s hosty až z Oregonu, Nevady a zástupci krajanských spolků z měst San Franciska, Santa Barbory i San Diega. To, že přijeli z takových dálek na poslední rozloučení se spolkem, ocenil předseda Vondruš: „Byla to nádherná cesta. Trvala dlouho. Bohužel došlo k tomu, že nemáme novou nastupující generaci, ze které by se někdo snažil něco podobného dělat. Vymřeli jsme. Nejhorší je, že proti věku není léku. A proto jsme se dostali až ke dnu.“ Na otázku co pro členy znamená ukončení činnosti a rozloučení s jeho existencí odpověděla paní Eva: „Budeme se pořád scházet, máme mezi sebou dlouholetá přátelství, ale už to nebude pod hlavičkou Besedy."
„Navíc to setkávání je omezeno vzdálenostmi, protože každý bydlí daleko a řízení aut má v Kalifornii věkové restrikce. Bojím se na dálnici, každý tady jezdí jako blázen,“ přidala se paní Milada.
Členky předsednictva spolku byly za práci pro organizaci odměněny orchidejemi a předseda plaketou, raritní skotskou whisky a upomínkovou listinou s podpisy kolegů.
Minulost není nikdy mrtvá, není to dokonce minulost.
Slavný citát Williama Faulknera
Za všechny zúčastněné se pak posledního slova s mírným optimismem ujala Martina Němečková ze San Diega „Je možná dobře, že jste se dostali jako spolek až na dno. Aspoň se máte možnost od něčeho odrazit!”
Předseda Mike Vonduš ale zatím kapitolu existence pasadenské Besedy definitivně neuzavřel. Rád by do konce letošního roku dokončil a publikoval památeční knihu o historii spolku a vzpomínek z různých akcí Besedy.
