Svojsíkova mohyla se ukrývá v lese
Řeka Kocába, trampské osady, dnes už neexistující Svatojánské proudy - to je okolí Štěchovic nedaleko Prahy. Málokdo také ví, že se tu v lese skrývá mohyla zakladatele skautingu Antonína Benjamina Svojsíka.
"Teprve po roce 1918, kdy ve Svatojánských proudech u Vltavy byla vybudována Ztracenka, se ve všech údolích začaly budovat chatičky. Mimochodem Vltavě se říkalo mezi trampy Velká řeka, Kocába byla Hadí řeka. Když se podíváte na staré fotky Kocáby z nějakých vyhlídek, tak pochopíte proč Hadí. Pořád se kroutí jako had. A Sázava byla Zlatá řeka, protože má takovou hnědší barvu než všechny ostatní říčky tady v okolí. A ve všech údolích se začaly v polovině 20. let 20. století budovat různé osady. Tady na Kocábě dodnes fungují. Teď jsme v Lousianě, kousek dál je Havran. Těch osad je několik."
Když se vydáte do nedalekého lesa, objevíte tu mohylu zakladatele skautu v Čechách Antonína Svojsíka. Ale pozor, cesta není nijak značená a zná ji jen málokdo. A když sem dojdete, jste pěkně udýchaní.
"Na těchto místech v době zákazu skautingu skládali za druhé světové války štěchovičtí skauti svoje sliby. Když si uvědomíme, že na druhém břehu Vltavy byl výcvikový prostor SS a Němci tady měli v údolí Kocáby zabrané nějaké vilky a tady jezdili němečtí vojáci, tak to bylo celkem riskantní."
Zdejší skauti tak za války místo u lípy ve Štěchovicích skládali slib v lese Na hrádku. Postavili tu kamenný stolec pokrytý prstí z Řípu. U něj skládali skautský slib na rozvinutou československou vlajku a Základy junáctví. Na památku těchto událostí tu byla po válce postavená Svojsíkova mohyla. Děti nosily v tornách kameny a písek z pískovny ve Štěchovicích. Stavba mohyly trvala šest týdnů, v několik set metrové stráni vznikla i přístupová cesta. Mohyla byla slavnostně odhalena v neděli 2. června 1946. Neměla ale dlouhého trvání. Po zákazu skautingu ji štěchovičtí svazáci odstřelili. V květnu 1952 byl pak šéf štěchovického Junáka Karel Borovička odsouzen v politickém procesu. Odseděl si rok a půl za to, že slíbil do připravované skautské příručky jako kominický mistr napsat stať o tom, jak se mají stavět komíny v klubovnách.
Ani povalená mohyla neztratila své kouzlo. Dál sem chodily skautské oddíly. A právě z úcty ke Karlu Borovičkovi a k 70. výročí úmrtí A.B. Svojsíka skauti z nedaleké Zbraslavi mohylu obnovili. Stejně jako jejich předchůdci vynášeli na zádech materiál z údolí Kocáby a mohyla byla 20. září 2008 slavnostně odhalena. Možná o ní neví ani mnozí obyvatelé zdejších chat. Než se tu začaly stavět, byly nedaleké Štěchovice historicky známé tím, že tam bylo hodně rozšířené hrnčířské řemeslo. V údolí Kocáby bylo také postaveno několik pracháren a vyráběl se tady střelný prach.
"Prachárny už dneska neexistují, dokonce není ani jasné, kde stály, ale mezi místními se ty lokality pořád jmenují, U první, u druhé, u čtvrté prachárny. Ta poslední byla tuším právě za osadou Lousiana. Až pojedeme zpět, tak pojedeme vedle takového historického baráku. Dnes je soukromý, jmenuje se Bučinova vila a to je poslední hmatatelná památka na to, že tu ty prachárny byly. Tam sídlili úředníci a vedení pracháren."
"Ve Štěchovicích končily Svatojánské proudy, což byl asi sedmi kilometrový úsek na Vltavě, kde byly peřeje, bylo to pěkné, romantické. Takže Pražáci sem jezdili na výlety. Ne náhodou Klub českých turistů zřídil první značenou trasu ze Štěchovic do Svatojánských proudů v roce 1890. Pražská paroplavební společnost potom začala těmi peřejemi na lodicích pořádat projížďky pro turisty. Potom v roce 1939 se začala stavět Štěchovická přehrada, v roce 1943 se napustila a tím Svatojánské proudy skončily. Zvedla se hladina a peřeje zmizely. Největší atrakce skončila."
"V první polovině 19. století tady ve Štechovicích žil Matěj Rada. Byl to obchodník se dřívím. Měl několik šífů, vozil do Prahy různý materiál a poměrně na tom zbohatl. Nicméně v roce 1853 při jedné cestě, kdy tu byla větší voda, jeho loď ztroskotala. On to přežil, ale na zápal plic krátce na to zemřel. Protože to byl bohatý člověk, tak poměrně velkou částku odkázal Štěchovicím na výstavbu kostela, protože Štěchovice žádný kostel ani kapli neměly. Odkázal 20 tisíc zlatých, oni to uložili do peněžního ústavu a na úrocích to přibývalo a přibývalo a za nějakých 50 let částka dosáhla na takovou sumu, že bylo možné přikročit ke stavbě kostela. Je zděný z cihel, ale uvnitř jsou železobetonové prvky. Je hodně strohý, jsou tam plastiky od Vojtěcha Suchardy."
Matěj Rada, který peníze na kostel věnoval, má na zdejším hřbitově velký pomník. Štěchovický kostel se začal stavět v roce 1911 a hotový byl za dva roky. Kvůli tomu, že vypukla první světová válka, se jeho svěcení zpozdilo o dva roky a ani tentokrát to nebylo bez komplikací.
Jak dodal Vojtěch Pavelčík, zdejší kraj skrývá řadu dalších zajímavostí. Například kostel ve Slapech s obrazy světců v jeho kopuli, lanový park, muzeum balónového létání, Křížovnický špýchar, kde najdete vše, co dřív používali naši předkové. Zvenku si řeknete: jen malé venkovské muzeum, ale když do špýcharu vejdete, nestačíte se divit. Ale tam se vydáme příště.
Více informací naleznete na webu www.svojsikovamohyla.ic.cz/
