Toulky po regionech

0:00
/
0:00

Naší první zastávkou bude severomoravská Orlová. Ta válčí s Ostravsko - karvinskými doly. Lidé tvrdí, že jim díky těžbě praskají domy. I v Brně mají strach, co udělá s jejich příbytky ražba tunelů. Ty se razí unikátní metodou a dotvoří městský okruh. Snad se na něm nevytvoří koleje od přetížených kamionů. Na ty si teď posvítili ve středočeských Zlatníkách. Čeká tu unikátní váha, kterou motoristé ani nevidí. Zato vidí stromy při cestách a mnozí lidé se bouří proti jejich kácení. A zdá se, že úspěšně. Vydáme se i nakupovat na tržiště. Ale v Pardubicích se vám to nepodaří - na historickém náměstí tradiční trhy nebudou. Místo nákupů pojďme do muzea - nejdříve do Polné na Jihlavsku a pak na Ústecko, kde vyšla kniha s příběhy sbírkových předmětů. A na závěr si řece Sázavě prohlédneme kachničku mandarínskou.

Severomoravská Orlová se pustila do boje s Ostravsko-karvinskými doly. Chce přimět důlní společnost, aby platila za škody způsobené těžbou. Například v historické budově staré radnice jsou praskliny a památka má narušenou statiku. Těžaři odmítají, že za to může důlní činnost. Jak to v domech, pod kterými se těžilo uhlí, vypadá, zjišťovala na místě Andrea Čánová.

Stojím před budovou staré radnice v Orlové a spolu se mnou je tady místostarosta města Ladislav Mojžíšek. Jak se projevila těžba u tohoto historického objektu?

"Statika byla značně narušena. Jsou tu trhliny, jak vidíme na sloupech."

Pojďme se podívat dovnitř.

"Ano, můžeme se podívat dál. Tady můžeme třeba na dlažbě registrovat trhliny, které se tu objevují. Domníváme se, že pocházejí z hornické činnosti."

Vy jste se teď rozhodli bojovat proti těžařské společnosti. Jak?

"Prosadíme nějaké finanční prostředky na to, abychom třeba v této budově radnice nechali zpracovat znalecký posudek, jak se tyto seizmické vlivy dlouhodobě v rámci tří či čtyř měsíců projevují na tuto stavbu."

Jak to může pomoci občanům, kteří si stěžují, že důlní vlivy poškozují jejich domky?

"Mohou použít například naše závěry pro zpracování svých posudků. Posudek na objekt není levnou záležitostí. Pohybujeme se v částkách kolem 30 až 40 tisíc a běžný občan v řadě případů tyto prostředky ani nemá."

Důl Lazy v Orlové, foto: ČTK
Tady přímo na náměstí ve Staré Orlové je dům pana Antonína Macury. Tento 53letý muž tady měl řeznictví i bufet a živnost mu vzkvétala. Teď musel řemeslo pověsit na hřebík. Tvrdí, že objekt velice poškodily důlní vlivy.

"Odpadávají kachlíčky, v podlaze se objevují různé praskliny a trhliny. Muselo se to uzavřít, aby nedošlo k tomu, že by tam hrozilo správní řízení. Dělali jsme tu domácí jitrnice, tlačenky, klobásky."

Teď jsme s panem Macurou vstoupili do jedné z místností jeho domu.

"Na nosné zdi jsou trhliny, jsou na zemi. Je trhlina přes celou prostoru. Mají až hloubku přes 20 centimetrů. Teď po posledních otřesech se tady ty spáry zvětšují a objevily se i nové trhliny. Je to každopádně těžbou dolu, které provádějí proti otřesové střelby, což se projevuje na objektu. Jakákoliv údržbu v současné době nelze provádět, protože je narušená statika objektu a nevíme, co bude dál, jak daleko bude zasahovat těžba OKD."

A co na důlní vlivy říkají lidé přímo tady ve Staré Orlové?

"To je tu všude, všechny baráky praskají. - Je mi smutno z toho, jak to tady teď vypadá."

Lidé v Orlové jsou přesvědčeni, že za trhliny ve stropech a v podlahách jejich domu mohou důlní vlivy. Co na to tedy říká Vladislav Sobol za společnost OKD.

"Je nám jasné, že důlní otřesy se projevují na povrchu. V některých lokalitách je občané mohou pocítit. Každý takový otřes vyhodnocujeme, naši odborníci sledují jeho intenzitu projevu. Podle dosavadních výsledků nejsou projevy na povrchu takové, aby ohrozily standardní stavbu."


Ohrožené domy možná mohou být i v jihomoravském Brně. Nejde však o těžbu uhlí, ale o ražbu tunelů. Nesou jméno Dobrovského a jde o největší dopravní stavby ve městě za poslední léta. Dotvoří městský okruh a razí se unikátní metodou, která zatím v Česku nebyla použita. Měla by minimalizovat negativní dopad stavby na statiku domů v okolí. Celkové náklady jsou asi 6,5 miliardy korun.

Rachot sbíječek a vrtaček teď budou občas slyšet obyvatelé, kteří bydlí nedaleko trasy budoucích tunelů. V prvních dnech stavby se totiž musí otevřít několik let zakonzervované průzkumné štoly. Ražba tunelů je mimořádně obtížná, protože vedou jílovitým podložím a velmi těsně pod povrchem v husté městské zástavbě, upozornil Jan Wintr z firmy, která stavbu provádí.

"Je to kolem osmi metrů, na domech jsou stovky bodů, které se denně měří a zjišťuje se sedání toho tunelu, ale zatím to vůbec není dramatické. Bude se to hlídat dál. Nejhorší problém se očekává kolem 150 metrů, kde by se právě pro zabezpečení těch objektů, aby nesedaly, měly provádět kompenzační injektáže, to jsou kompenzační opatření, která se připravují a budou se dělat přesně před ražbou, než tam přijede."

Obavy z narušení statiky domů zavinil odklad stavby o více než rok. Ekologové a majitelé domů se totiž soudili s investorem. A Ředitelství silnic a dálnic muselo staticky zpevnit asi stovku domů. Podle stavbyvedoucího Josefa Bači, by teď lidé neměli pocítit otřesy.

"Spíš hlukově, v těch jílech se to roznáší. Ale že by jim skákali hrnečky, lžičky a tak dále, to by neměly pocítit."

Stavbaři očekávají, že budou pokračovat rychlostí asi 50 metrů za měsíc, takže na druhou stranu by se mohli dostat už příští rok. A první auta by tu mohla projet už v roce 2011.

Málokdo si dnes už vzpomene, co bylo nad budovaným tunelem dříve postaveno. Kromě domků tu stála dostihová dráha a bouda bookmakerů. Přímo na místě dnešních velkých stavebních úprav pro tunely bylo i výstavné sokolské sletiště. Slet v roce 1914 tu však ukončil Sarajevský atentát.

V nových tunelech snad nebude hrozit nepříjemná jízda po vyjetých kolejích. Za ně mohou zejména přetížené kamióny. Policisté a celníci využívají mobilních vah. Ale na ty se musí vytipované auto postavit a převážit. Blýská se však na lepší časy. A my se podíváme do středočeských Zlatníků. Tady byla totiž instalována automatická váha, která zkontroluje každé projíždějící vozidlo. Jak automatické váhy fungují, řekl ředitel CzechRadaru Milan Bednář.

"Zařízení pracuje na principu keramických senzorů, které jsou zapuštěny přímo do vozovky a indukčních smyček. Projíždějící vozidlo to vážení prakticky vůbec nezaznamená. A vidíme registrační značku, případně i fotku řidiče. Ten přestupek můžeme řešit následně. Jenom za těch pár hodin dopoledních jsme zaznamenali asi 35 vozidel, které toto opatření porušilo."

Podle Bednáře jde o první zařízení na světě, které dokáže zjišťovat hmotnost vozidel za jízdy a automaticky pořizovat fotodokumentaci těch přetížených. Při dosavadní praxi musel být přetížený kamion ihned odstaven a náklad přeložen, což je organizačně značně náročné. Středočeské silnice jsou vzhledem k poloze poblíž hlavního města silně zatěžovány, což jejich povrch ničí. Provoz na komunikacích nižších tříd navíc zhoustl po zavedení mýtného. To potvrzuje hejtman Petr Bendl.

"Kamkoliv si bodnete kružítkem na mapě, tak tam bychom takovéto zařízení potřebovali, takže spíš to byla iniciativa obce, doporučení dopravních expertů, aby jsme to zrovna dali sem."

Jenom pro představu - nákladní automobil s nosností na jednu nápravu dvacet tun zdeformuje silnici přibližně jako 160.000 osobních automobilů. Hejtmanství proto chce podobná zařízení instalovat na dalších přibližně deseti místech v regionu.

"Jestliže cena jednoho je zhruba 10 milionů korun, tak si umím představit, že by kraj dvě tři zařízení koupil. Za deset let je to třicet a to už si myslím, že se bude hodně špatně kličkovat těm, kteří budou zařízení objíždět."

O stejný typ přístroje už projevil zájem také Liberecký kraj. Policejní prezident Oldřich Martinů, který se slavnostního zahájení rovněž zúčastnil, by ocenil, kdyby měl nový systém především preventivní účinek.

"Myslím, že tato varianta je daleko životaschopnější, efektivnější, nehledě k tomu, že smyslem je ne někoho měřit, popotahovat a pokutovat. To stojí další peníze a další čas úředníků, ale smyslem je podle mě prevence."


Mnohé silnice a cesty lemují stromy. Někde to jsou mohutné duby, které se jakoby nad silnicí spojují a tvoří loubí. Jinde jsou u silnic jeřáby, jablka, třeště. Ale někde se stromy kácejí a to se lidem nelíbí. Vznikly dokonce dvě petice proti kácení stromů u silnic. Podepsalo se pod ně asi 8 tisíc lidí. Když se totiž kácí stromy u silnic podle ohlašovací povinnosti obecnímu úřadu, nové se vysazovat nemusejí.

"Dneska je ta cesta přetížená. Když se ty obrovské stromy, které tam jsou přes 40 roků, tak tam bude prach."

"Není třeba aby se vykácelo 17 lip kvůli tomu, že se tam dá semafor. Já proti semaforu nejsem, ale není třeba vykácet celou tu obrovskou řadu těch stromů."

Říkají lidé, kteří protestovali proti porážení stovky stromů u silnice v Ostravě. Nový silniční zákon, který to umožňuje, začal platit před půl rokem. Týká se to například stromů, které představují nebezpeční pro silnice a nebo také vysoké náklady na údržbu silnic. Například v Česku silničáři minulou zimu s odvoláním na bezpečnost provozu vykáceli 23 alejí. A co na to lidé?

"Já si myslím, že to je vyloženě nějaká válka proti životnímu prostředí a proti stromům."

"My tady dožíváme a viděli jsme to na počátku, rostli jsme s tím, tak je nám opravdu smutno, velice smutno."

Petice převzal ministr průmyslu a obchodu Martin Bursík. Novela zákona počítá se zahájením správního řízení, které bude kontrolovat, jestli je nutné některé stromy u silnic porážet.


Pernštýnské náměstí v Pardubicích
Stotisícové Pardubice nemají žádnou tržnici. Navíc radnice rozhodla o tom, že na historickém Pernštýnském náměstí ani v budoucnu nepovolí kdysi tradiční pondělní trhy. Ty byly zrušeny sice už předloni. Trhovci se ale stále o možnost postavit si stánek v centru města zajímali. Mají smůlu, rada města řekla pravidelným trhům: NE. A jak vypátrala Drahomíra Bačkorová, něco podobného se stalo už i ve středověku.

Jedná se o běžné trhy. Tedy stánky s ponožkami, levnými oděvy, kuchyňskými pomocníky nebo kosmetikou. Tak právě to radnice v historickém centru nechce, říká náměstek primátora Michal Koláček.

"Pernštýnské náměstí není vhodné místo pro pořádání trhů tohoto typu. Samozřejmě se nebráníme pořádání příležitostných trhů jako jsou například předvánoční."

Pardubákům ale tržnice docela chybí. Pondělní trhy se sice přesunuly na Duklu a jsou tam velmi oblíbené, ale centrum je prostě centrum.

"Chybí na tom náměstí, mě chybí. - Já si myslím, že by zahrádkáři byli spokojení, i ostatní občané Pardubicka, kdyby si mohli koupit na tržnici čerstvé ovoce a zeleninu. - Já si myslím, že by bylo za potřebí, aby tady něco bylo, aby jsme nemuseli chodit a hledat. - No, chybí."

A myslí si to i Michal Koláček.

"Co nám chybí, je městská tržnice, která by každý den nabízela například čerstvou zeleninu."

A teď krátká exkurze do historie. Ředitel Východočeského muzea v Pardubicích František Šebek říká, že ve středověku byla funkcí náměstí právě tržnice.

"Prakticky v Pardubicích se až do půlky 15. století trhy konaly pravidelně na náměstí v pátek. Pak byly různé výroční trhy. Ale od druhé půlky 15. století to provozně začalo vadit, dokonce se svého času uvažovalo o tom, že se kvůli tomu zbourá zelená brána, k čemuž naštěstí nedošlo. Ale například bílá brána padla kvůli tomu, aby formanské vozy mohly dojíždět na trh. Takže v druhé půlce 15. století to byl konec. A pokud si vzpomínám takhle narychlo, tak vím, že na konci 19. a 20. století byl vždycky veliký boj o to, kde v Pardubicích zakotvit s tržnicí."

Ilustrační foto
A to je problém, se kterým si neví rady ani pardubická radnice, říká Michal Koláček.

"Hledáme místo a bohužel ho nemůžeme najít."

A kde by rádi viděli tržnici samotní Pardubáci?

"Na Pernštýnském náměstí, jak byla. - Tak to řeknu, že nevím. Veškeré plochy, kde tržnice byla, jsou zastavěné obytnými domy, takže nevím. - Na Pernštýnském náměstí by to bylo úplně suprové, ale to asi nedovolí město. Tak někde, kde dřív byla, někde v centru. - Já bych to schvalovala, hlavně někde v centru. Aby se sem mohli i lidi z okrajových míst dostat pohodlně. Když ví, že jedou do města, aby se mohli dostat na tržnici."

Typů je dost, ale málokterý nápad lze realizovat. Podobně dopadla i vize bývalého starosty Pardubic Josefa Prokopa na počátku 19. století. Tehdy totiž došlo k regulaci Labe a Chrudimky, po které zůstalo prázdné říční koryto. A právě toto místo starostu inspirovalo k nápadu postavit podzemní tržnici. Měla být dlouhá 70 a široká 9,5 metru. Návrh počítal i s klimatizací ventilátory. Většina členů městské rady s tímto projektem nesouhlasila a tak k realizaci nedošlo.


V dalších minutách se vydáme do muzea. Nejdřív do Polné na Jihlavsku, kam nosí lidé nalezené věci a poté do Ústeckého kraje, kde vyšla kniha, která připomíná zajímavé příběhy muzejních exponátů.

Znáte to, každý má doma určitě nějakou starou věc, kterou nepotřebuje a většina ji vyhodí. Ale v Polné na Jihlavsku lidé nosí nalezené věci do muzea. A v mnoha případech se ukáže, že jde o opravdovou cennost. Loni se tu podle ředitelky muzea Marty Vomelové sešlo 500 takových věcí.

"Nosí nám jich opravdu hodně. Třeba nám přinesou kolíčky staré na prádlo a nebo vám přinesou šicí stroj. Jsou prostě různého objemu a různé kvality. Někdo zase kope na zahradě, najde staré střepy a přinese vám je. Tím, že vysvětlí, kde to našel a za jakých okolností, tak se dá usuzovat, o co se jedná."

A co se s věcmi děje potom? Muzejníci je roztřídí, zapíší a některé se potom objeví ve sbírkách. V Polné loni deset takových předmětů zrekonstruovali a podle Marty Vomelové to není malé číslo.

"Ono se to zdá, jako nízké číslo, ale když si uvědomíme, že třeba oprava jednoho předmětu vyjde na deset tisíc, tak si můžeme představit, že se do toho investovalo do sto tisíc korun. To za celých dvacet let, co jsem v muzeu, jsem nezažila."

Příležitost pro objevení zajímavých předmětů nabízí třeba staré půdy. Při jejich vyklízení se mohou objevit truhly, knihy i obrazy, po kterých by mnohá muzea rychle sáhla.


Na teplickém zámku představili knihu Tajnosti depozitářů aneb příběhy předmětů. V knize je popis více než stovky předmětů z výstavních expozic nebo depozitářů všech 16 muzeí Ústeckého kraje. Ke každému z nich se pak váže zajímavý příběh. Kniha by mohla přilákat do ústeckých muzeí řadu nových návštěvníků. Nejspíš ale nepřiláká, není totiž k sehnání. To zjišťoval Jan Beneš.

Kniha totiž nebyla určena do prodejní sítě. Muzeím v Ústeckém kraji, potažmo krajskému úřadu, který vznik knihy financoval, se tak podařilo vytvořit ojedinělou knihu, která ale jak se říká, vyšumí do prázdna. Kniha vyšla nákladem 1 tisíce kusů a rozeberou si ji zaměstnanci muzeí a úředníci krajského úřadu. Zeptal jsem se ředitele regionálního muzea v Teplicích Dušana Špičky, proč se kniha dostane jen do rukou spolupracovníků a zaměstnanců muzeí.

Nepřijde vám škoda, že ta kniha se nedostane mezi širší veřejnost?

"Určitá exkluzivita zase zaručuje, že ti, kteří s námi soustavně spolupracují, tak mají takový pocit, že ta jejich práce je také nějakým způsobem ohodnocena a to je mnohdy v našich podmínkách dost obtížně naplnit finančně. Proto jsme se rozhodli v první fázi pro tuhle formu. Myslím si, že není všem dnům konec. Jestliže se ukáže zájem od laické veřejnosti tak velký, že to snese dotisk, tak my se tomu po určité době, kdy ta exkluzivita bude probíhat, nebráníme."

Otázkou a to docela zásadní ale zůstává, jak má veřejnost projevit masový zájem o kvalitní a čtivou knihu, když o ní vůbec neví. Kniha Tajnosti depozitářů aneb příběhy předmětů sice poputuje během února a března do veřejných knihoven. Na Teplicku by se tak mělo stát do 15. února to ale na masový zájem, který by vyvolal dotisk knihy, zcela jistě stačit nebude. Vznik knihy financoval Ústecký kraj částkou zhruba 600 tisíc korun. Publikace tak bude lákat k návštěvě muzeí v Ústeckém kraji na mnoha veletrzích cestovního ruchu. Náměstka hejtmana Ústeckého kraje Petra Fialy jsem se proto zeptal, zda ani jemu nepřijde líto, že příběhy exponátů zdejších muzeí zůstanou utajeny především jejich návštěvníkům. Tedy samotným obyvatelům našeho kraje.

"Kniha zatím nebyla jako celý projekt uvažována jako prodejná záležitost."

Podtrženo, sečteno. Pokud chcete mít doma zajímavou knihu, vydejte se do knihovny a pokud vás kniha zaujme svými mnohdy pikantními a zajímavými příběhy předmětů vystavených v muzeích Ústeckého kraje, začněte bombardovat krajský úřad. Třeba pak do roka vznikne její dotisk, který nebude určen jen pro vyvolené.


Foto: Kristýna Maková
Na závěr půjdeme potěšit oko do Havlíčkova Brodu. Na řece Sázavě tu totiž plave pestře zbarvená kachnička mandarínská. Tenhle exotický pták původem z Dálného východu se prý na řeku plnou kachen divokých dostal s největší pravděpodobností ze soukromého chovu v Evropě. A za kachničkou se vydal Milan Kopecký.

Slyšíme jez a typický křik divokých kachen. Stojíme na břehu Sázavy v samém centru Havlíčkova Brodu. A teď právě proti vám přijíždí, jako bychom se s ní snad domluvili pestrobarevná kachnička mandarínská.

"Kachnička mandarínská není u nás původním druhem. Žije hlavně v Číně, v Japonsku, na Tchaj-wanu."

Při troše fantazii bychom ji tou barvou mohli přirovnat k nějakému pestrobarevnému papouškovi.

"Je to tak, patří k nejpestřeji zbarveným ptákům vůbec a také to je důvodem pro to, že je chovaná jako okrasný pták prakticky na celém světě."

Foto: Kristýna Maková
Václav Hlaváč z Agentury ochrany přírody a krajiny mě na výskyt této barevné kachničky v Havlíčkově Brodě upozornil. S největší pravděpodobností je to pták, který ulétl ze zájmového chovu. Kachnička nám mezitím odplula a zařadila se hejna ostatních kachen divokých.

"Kachny teď v zimě využívají bohaté potravinové nabídky, kterou Sázava v Havlíčkově Brodě poskytuje. Je tu velká koncentrace vodních ptáků a ta kachnička se tady běžně projevuje v hejnu divokých kachen. Využívá toho, že je středem pozornosti občanů, kteří tráví čas tím, že kachny přikrmují."

Je to pohled velmi zajímavý. Teď právě kachnička přijíždí k nám, tak si nás zvědavě prohlíží, my ale u sebe nemáme žádné rohlíky, abychom jí něco hodili.

"Pokud bychom na hladinu hodili nějaké krmení, rohlík, tak se sem sjede několik desítek divokých kachen. Ta kachnička, přestože je zhruba poloviční, než naše divoká kachna, tak si tady dokáže vytvořit prostor a většinou je u toho rohlíku první."

10
49.191060300000
16.611418900000
default
49.191060300000
16.611418900000
49.877867070000
18.455589220000
50.037848000000
15.780834300000
49.487093100000
15.719306800000