Úspěchy a pády Emila Holuba
Před 120 lety zemřel ve Vídni jeden z našich nejslavnějších cestovatelů. Zasloužil se o zápis do historie. Jeho životní cesta ale byla plná nástrah i ztrát.
Cestování lákalo rodáka z Holic od samého mládí. Ovlivnila ho i kniha skotského misionáře a cestovatele Davida Livingstona. Do neznámých končin se vydal, jak jen to bylo možné. Nejprve musel ovšem splnit otcovu podmínku – vystudovat medicínu. S finanční podporou přítele Vojty Náprstka se vypravil v roce 1872 do jižní Afriky, kde začal léčit místní burské usedlíky. Z našetřených peněz o rok později získal prostředky na první výpravu do vnitrozemí. Během dvouměsíční mise se seznamoval s africkou přírodou a vše, co vypozoroval, si pečlivě zapisoval a zakresloval do svého deníku. V té době sestavil první přírodovědnou sbírku, kterou ve dvaceti bednách odeslal Vojtěchu Náprstkovi do Prahy.
Mapa Viktoriiných vodopádů
Jejich podrobným zakreslením se Emil Holub zapsal do historie. Během svých toulek byl půl roku hostem na lozijském královském dvoře. Jeho knihy i sbírky jsou vzácným dokumentem tehdejšího života v Africe. Připomínkou doby před kolonizací této části světa.
V roce 2014 si Loziové Emila Holuba připomněli. Ve městě Livingstone mu uspořádali výstavu. Na akci se sjely desítky příslušníků kmene. Ale popravdě řečeno Loziům dnes už cestovatelovo jméno příliš neřekne. A upřímně si přiznejme, kdo z nás četl nějakou z Holubových knih? Možná se každému spíš vybaví hláška z filmu Jára Cimrman ležící spící, když na dotaz "kampak doktore" odpoví Nina Divíšková coby Holubova žena: „Doma budeš! Už jsi se narajzoval dost.“ S pravdou to nemá mnoho společného. Holubova manželka svého muže na cestách provázela. V království Loziů s ním ale ještě nebyla.
Tahle výprava ale skončila katastrofou. Emil Holub se málem utopil v Zambezi a navíc během nehody přišel o své deníky a další cenné sbírky. Po návratu do Prahy ovšem zažil velký úspěch. Začal publikovat, přednášet, a to na celém území Rakouska – Uherska. Napsal knihu Sedm let v jižní Africe. Ta se dočkala uznání i světoznámého přírodovědce Darwina. S přijetím u českých vědců to bylo horší.
Africká svatební cesta
Pro svoji druhou cestu do Afriky ale přece jen získal podporu u veřejnosti, a dokonce i u císařského dvora. Na cestu se vydal před Vánoci 1983 i s novomanželkou Růženou Hofovou, která se ukázala jako platná členka týmu. Velmi rychle se naučila místní jazyky, zvládala i dlouhé pochody divokým terénem, střílení, dokázala vařit pro výpravu z toho, co okolní příroda cestovatelům nabídla. Na svých cestách jižní Afrikou museli čelit mnoha nebezpečím. Výpravu stíhalo jedno neštěstí za druhým včetně úmrtí několika jeji´ích členů. Pošli také tažní voli, kteří sežrali jedovaté rostliny – expedice tak byla odkázána na služby ne příliš spolehlivých domorodých nosičů.
První Evropané na území Mašukulumbů
Emil Holub byl vůbec prvním Evropanem, který toto území navštívil. Šlo však o velmi dramatické setkání. 2. srpna 1886 bojovníci kmene Mašukulumbů přepadli Holubův tábor a zabili dalšího člena skupiny, Osvalda Söllnera. Domorodci také ukradli podstatnou část zásob, vybavení, a zničili i část sbírek a deníkové záznamy. Tím tragédie nekončily, Ignáce Leeba napadl levhart a Holub, stejně jako jeho žena, onemocněli malárií. Výprava se přesunula na území kmene Tongů, odkud to bylo do civilizace blíž. Na konci září roku 1887 se Holubovi vrátili do Čech.
Velké výstavy i pád
Po svém návratu Emil Holub představil sbírku etnografických a přírodovědných exponátů, kterým se dostalo ocenění ve vědeckých kruzích v celé Evropě. A také vydal další knihu Druhá cesta po Africe – Z Kapského Města do země Mašukulumbů.
Uspořádal dvě velké výstavy, v Praze a ve Vídni, které zhlédlo neuvěřitelných 190 000 lidí. Kvůli nízkému vstupnému ale skončily obě výstavy velkou finanční ztrátou. Navíc se mu nepodařilo pro své sbírky sehnat adekvátní výstavní prostor, a tak většinu musel rozprodat nebo darovat evropským muzeím, vědeckým institucím a školám.
Třetí výprava už neproběhla
V dalších letech Emil Holub žil a přednášel ve Spojených státech. Stále dostával nabídky od vlád tehdejších koloniálních mocností, které chtěly českého cestovatele získat pro nové výpravy. Všechny nabídky Emil Holub odmítl. I přesto měl naplánovanou další cestu do Belgického Konga. Tu už ale nikdy neuskutečnil. 21. února 1902 zemřel v 54 letech ve Vídni.
