V chorvatské Rijece proběhl krajanský festival pěveckých sborů
V dnešní rubrice Češi v zahraničí nás Milena Štráfeldová pozve do chorvatské Rijeky, kde minulý týden proběhl festival pěveckých sborů české menšiny.
"Byly to vlastně čtvrté Zpěvánky, ale pěvecké sbory a skupiny mezi krajanskou komunitou v Chorvatsku působily už od počátku 80. let. Během války pak nastala pauza a nárůst našich pěveckých sborů a skupin byl v polovině 90. let. Tehdy do Chorvatska přijel český učitel Petr Trunec, věnoval se hudební výchově a po večerech chodil po českých besedách a vlastně dával pěvecké sbory dohromady. Jsou to většinou ženské pěvecké skupiny a v té doby jich vzniklo kolem čtrnácti."
Kolik jich tu působí dnes?
"Dnes máme šestnáct sborů u Českých besed. Jsou od Bjelovaru, Slavonského Brodu až do Rijeky; v oblasti Daruvarska, kde je největší koncentrace Čechů, tak i v krajanských spolcích, které jsou trošku mimo."
"Ne, většinou se jedná o ženy řekněme zralého věku, ale najdou se i smíšené sbory jako záhřebský sbor nebo soubor z Prekopakry nedaleko Daruvaru. V našich malých vesničkách znamenal vznik takového sboru i začátek kulturního života. Takže ženy, které mají na vesnici v našem rurálním prostředí spoustu práce, si chodily jednou dvakrát týdně odpočinout na nějakou zkoušku, aby si přitom také popovídaly a zazpívaly."
Kdo sbory vede? Všimla jsem si, že alespoň v jednom nebo ve dvou případech to mohli být i profesionální dirigenti...
"Záleží na tom, jestli se jedná o větší města, kde ten odborník existuje, nebo o vesnické prostředí. Tam je to jen takové zpívání. Ale jezdí tam hudební instruktoři, které podporuje Svaz Čechů v Chorvatsku, takže jednou dvakrát za měsíc někdo přijede, aby se podíval, jak ti lidé zpívají."
V několika případech se sborem vystupovala i malá muzika. To jsou samostatné soubory? A jaká je spolupráce třeba s místní dechovkou?
"V Českých besedách máme také dechové hudby a těch je možná víc nežli pěveckých sborů, takže několik chlapců z dechovek doprovází pěvecký sbor. Jsou tu ale třeba i doprovázející kapely jako Staří přátelé z Bjelovaru. Ti působí od doby, kdy vznikl pěvecký sbor Kateřiny, doprovázejí ho, ale také vystupují samostatně na různých akcích."
"Jezdí. Mohu říci, že v posledních asi pěti letech došlo k navázání spolupráce s kulturními spolky z České republiky. Čeští krajané se vydávají většinou na jižní Moravu, do jižních Čech, na severní Moravu, ale vystupují i v Praze, nedávno byli na Břevnovském posvícení. Rijeka nedávno navštívila mezinárodní festival v Ostravě, do Českých Budějovic se vydal soubor z Prekopakry nebo krajané z Bjelovaru, Rijeky, z Velkých Zdenců. A naopak například z jihočeského Římova jezdí do Zdenců s římovskou koledou na masopust. Jsou to zajímavé akce a vedou k přátelství mezi lidmi."
Nejvíce českých krajanů v Chorvatsku žije v Daruvaru a jeho okolí. Vedoucím daruvarského pěveckého sboru je Jaroslav Klubíčko:
"Musím přiznat, že má profese je vázaná s písničkou, protože jsem učitelem hudební kultury, jak se tomu zde říká, a jsem především muzikantem. Nepracuji jenom s tímto souborem, mám třeba i folklorní kapelu, se kterou doprovázíme jeden taneční soubor v Daruvaru. Ten je známý i v České republice, jmenuje se Holubička. V našich spolcích máme i několik českých dechovek a i v tom mám prsty. Pomáhám kapelníkům, kteří nejsou soběstační, aby si opatřili notový materiál. A máme i takový způsob edukace mladých hudebníků. Jsou to kurzy v místech, kde nejsou hudební školy. Tam učíme děti hrát na dřevěné dechové nástroje a mám i několik kolegů, kteří učí na žestě. A tak vlastně dostáváme mladé kádry do těch našich dechovek a tím způsobem to tady udržujeme. Písnička je nejlepším možným médiem, aby se přiblížila česká tradice, aby se udržel jazyk a aby lidé měli pocit příslušnosti k české menšině. Lidé často přicházejí z prostředí, kde nemají třeba denně příležitost mluvit, komunikovat v češtině. Scházejí se ve spolcích a tam přes písničku mají pocit příslušnosti k menšině. České spolky tady právě proto pěstují české písně, je to vlastně naším cílem. To nejsou vyspělé sbory, jejich členové nejsou zpěváci s pěveckou zkušeností. To jsou spíš takové tetičky, které si rády zazpívají. Na Smetanu bychom si netroufli, protože to chce trochu vyšší pěveckou úroveň."
"Pan Miroslav Císař k nám pravidelně chodí jako hudební instruktor a pomáhá při práci s dechovkami a folklorními soubory. A zjistil, že se tady objevují lidové písně, které v Čechách nejsou nahrané ani zapsané. Tak zapsal asi sto padesát nebo dvě stě písní, které se u nás objevují v jiné variantě, třeba s jiným textem na známou melodii, nebo jinou varianta melodie. A jsou tu ještě písničky, které si naši předkové přivezli z Čech, protože první přistěhovalci z Čech k nám začali přijíždět před zhruba dvěma sty lety. Tak se tu objevují písně, které jsou už možná v Čechách zapomenuté, nebo nejsou zaznamenané ani jako notový materiál ani na nějakém nosiči zvuku."
O českých krajanech v Rijece, kde letošní festival pěveckých sborů Zpěvánky probíhal, o jejich bohaté spolkové činnosti i o Českém domě, který zde stavějí, budeme hovořit v některé z příštích krajanských rubrik.
