Václav Malý o Karlu Krylovi

Karel Kryl, foto: Václav Sláma
0:00
/
0:00

12. dubna je to právě sedmdesát let, co se v Kroměříži narodil český písničkář, básník, výtvarník a také redaktor Svobodné Evropy Karel Kryl. Z jeho písniček stačí připomenout protestsongy Bratříčku, zavírej vrátka nebo Veličenstvo kat, které tak přesně vystihovaly atmosféru těsně po srpnové okupaci Československa v roce 1968. Zpěvák, který se odmítal dát znormalizovat, odešel v roce 1969 do exilu v Německu. Prožil v něm dvacet let, až do listopadu 1989.

Václav Malý, foto: Šárka Ševčíková / Český rozhlas
Symbolicky se do Prahy vrátil ve dnech největších demonstrací, s kytarou tu spolu s Karlem Gottem zazpíval i československou hymnu. Polistopadový vývoj se mu ale příliš nezamlouval, a jak už měl v povaze, nešetřil kritikou. I jeho přátelé ho tehdy považovali za věčného škarohlída. Je ale třeba přiznat, že mnohé z toho, před čím Kryl varoval, se později naplnilo. To ostatně připouští i pražský světící biskup Václav Malý, který se s Karlem Krylem poprvé sešel právě v listopadových dnech 1989.

S čím vy spojujete legendu protestsongů své doby? Vy jste se mnoho let znali i osobně...

"Ano, já jsem ho osobně poznal po roce 1989. Když byl v Praze, tak dokonce i poměrně často přišel na bohoslužbu, kterou jsem sloužil. A troufám si říct, že jsme jako lidé měli k sobě poměrně blízko, i když to neznamenalo, že jsem se vším souhlasil. Teď se napsalo poměrně dost článků, nedávno proběhlo také 20. výročí jeho skonu. Zemřel náhle, v mladém věku 50 let, já jsem se zúčastnil i jeho pohřbu. Cítil jsem, že je to člověk, kterému jde o zásady. Tady bych viděl chybu Václava Havla, že ho nějakým výraznějším způsobem nepřijal. A tento hrot v Karlu Krylovi zůstal. Mne to na Karlovi mrzelo, protože si myslím, že když je člověk osobnost, a i když je někdy trochu pominut, tak z toho pak nemůže odvozovat svůj pohled. A on byl někdy k Václavu Havlovi nespravedlivě kritický. Já jsem k němu ale byl taky kritický, aby bylo jasno."

Karel Kryl, foto: Václav Sláma
Co mu konkrétně vytýkal?

"To, že nezatočil s mafiány, že se příliš přizpůsobuje, že je příliš bezradný a nedovede se rozhodovat, že se obklopil jen svými kamarády a podobně. Příliš nerozlišoval a musím říct, že vůči Hradu reprezentovanému Václavem Havlem nebyl spravedlivý. Na druhé straně to ale byl člověk poctivý. Samozřejmě ho také mrzelo, to ale bylo pochopitelné, že ze začátku na jeho koncerty přicházely davy lidí. Postupně ale přicházelo čím dál méně lidí. Doba byla jiná, překotná, bylo mnoho nového, mnoho lidí začalo podnikat, cestovat, rozhlížet se po světě. A myslím, že to ho trochu mrzelo. Já jsem si ho vážil, hlásil jsem se k němu a vždycky se k němu budu hlásit, ale tohle jsem mu vytýkal. Tam jsem také cítil jistou zklamanost. Nicméně je to nesmazatelná osobnost, která nás posilovala i před rokem 1989. Člověk se seznamoval s jeho písněmi nejen v roce 1968, ale i když byl pak ve Svobodné Evropě. A já byl překvapen, že i mladí lidé, kteří vůbec nepamatovali rok 1968, jeho písničky znali. On přišel opravdu domů, ne jako někdo neznámý, o kom by si lidé říkali - kdo to je? Já jsem ho také uváděl na Václavském náměstí, když zpíval s Karlem Gottem. Mnohokrát bylo popsáno, že to pak Kryla mrzelo. Já tu nechci posuzovat postoje Karla Gotta, tam by také bylo dost otazníků, já ale nebudu kádrovat. Myslím, že v tu chvíli bylo důležité, že tito dva lidé, i když každý byl jiný a s jinou životní cestou, vystoupili na balkóně Melantrichu. Karel Kryl si to ale potom hodně vyčítal. Chápal to jako kompromis, kdy překročil určité hranice. Na druhé straně ale z mého hlediska byla jistá velkorysost v té vzepjaté době na místě. Já jsem ho jinak zažil v soukromých chvilkách. On měl opravdu geniální paměť, když zpíval. Pamatuji si, že jednou při nějakém setkání Martinem Magorem Jirousem spolu začali zpívat. Magor měl taky, přes veškerý alkoholismus, geniální paměť. A bylo neuvěřitelné, kolika písněmi oni obšťastňovali malou společnost, která toho byla svědkem. Tak rozdílné postavy, protože Karel byl člověk řádu a pořádku, který se na všechno perfektně připravoval, a Magor byl zase rozevlátý. A já jsem je najednou zažil společně a velmi rád na to vzpomínám."

Mnoho textů Karla Kryla je nadčasových, dalo by se říct...

"Ano, souhlasím, a především je to krásná čeština, která dnes dostává bohužel na frak. A Karel Kryl byl v češtině vynalézavý, mimochodem Magor napsal také některé krásné básně. Karel si opravdu dovedl s češtinou pohrát. Nebyl to ale exhibicionismus, ale hluboké proniknutí do ducha českého jazyka. To bychom si myslím měli pamatovat. Když slyším, jak dnes lidé mluví, jak do běžné komunikace anglicismy, tak mi vstávají vlasy na hlavě. Takže nejen svou statečností, nejen obsahem písní, ale i jazykovým vyjádřením je Karel inspirativní i pro budoucnost."

Já jsem si vypsala jednu sloku, je z října 1987:

Udržet moc je relativně levné

když s hubou plnou vlastí nebo otčin

zastrašíš slabé, zlikviduješ pevné,

je z lidí lid a z občanů i ovčín...