Velký zásah do novely volebního zákona

r_2100x1400_radio_praha.png

Ústavní soud minulý týden významně zasáhl do novely volebního zákona a jeho rozhodnutí tak významně ovlivní situaci na české politické scéně po příštích volbách. Na návrh prezidenta Václava Havla a skupiny senátorů odstranil ze zákona pasáže, které shledal jako protiústavní. Blíže už Jaromír Marek.

Už dlouho nepoutal Ústavní soud tolik pozornosti politiků i veřejnosti jako minulou středu. Samozřejmě, že volební zákon je důležitá a vážná věc, ale tentokrát šlo u Ústavní soudu o víc, než o jeho novelu. Totiž o politickou etiku a kulturu i samotnou demokracii. Proč?

Diskuse o podobě volebního zákona byla vloni jedním z hlavních politických témat v České republice. Impulsem pro úvahy o novele volebního zákona se staly parlamentní volby v červnu 1998. Patová situace, kdy politické síly nebyly sto sestavit většinovou vládu, vyústila v opoziční smlouvu, kterou spolu uzavřely sociální demokraté a občanská demokratická strana a která umožnila existenci menšinové sociálnědemokratické vlády. Obě strany se ve smlouvě dohodly i na tom, že do roka předloží novely klíčových zákonů, mino jiné i zákona volebního. Iniciátorem změn byla především ODS, která prosazovala zavedení většinového systému pro volby do sněmovny. To by se však neobešlo bez zásahu do Ústavy a proto se jako schůdnější zdála být novela původního volebního zákona, do které by se zakomponovaly některé většinové prvky. Kritikové novely, jako například dnešní předseda Senátu Petr Pithart, hovořili o účelnosti připravovaných změn.

Jednání mezi ČSSD a ODS dlouho nepřinášelo žádné konkrétní výsledky. Proto dala ODS jasně najevo, že novelizaci volebního zákona pokládá za základní náplň opoziční smlouvy, a zvýšila tlak na svého partnera. Zákon tedy přijala poslanecká sněmovna, a schválil ji i Senát. Tam mělo projednávání novely dramatický průběh. Někteří senátoři z řad ČSSD se netajili tím, že s novelou nesouhlasí. Vedení sociálních demokratů na ně vyvinulo silný tlak a sám předseda Zeman se nechal slyšet, že by osobně podpořil stranické vyloučení těch, kteří nebudou s novelou volebního zákona souhlasit. Zákon byl tedy schválen. Proti byli jen komunisté a Čtyřkoalice. Prezident Havel odmítl zákon podepsat a vrátil jej sněmovně, ta jej však přijala v nezměněné původní podobě a spolu se skupinou senátorů se obrátil na Ústavní soud aby posoudil, zda novela není v rozporu s Ústavou. Co mu vadilo? Zejména to, že zákon zpochybňuje smysl dvoukomorového parlamentního systému, tím, že do poměrného systému vnáší příliš mnoho většinových prvků a spolu s dalšími omezeními, jako je povinná kauce nebo nový model přepočítávání hlasů získaných ve volbách, neúměrně posiloval a zvýhodňoval velké politické strany, což je podle nich protiústavní. Pokračuje právní zástupkyně skupiny senátorů Kateřina Šimáčková. Ústavní soud dal za pravdu prezidentovi a skupině senátorů a většinu sporných částí zákonné novely zrušil. Václav Havel, který byl jednání Ústavního soudu osobně přítomen výsledek uvítal. Zatímco předseda Sněmovny a ODS Klaus a premiér a předseda sociální demokracie Zeman se nechali jen slyšet, že rozhodnutí respektují, ale nekomentují, předseda Senátu Petr Pithart nález Ústavního soudu uvítal. Volebním zákonem se tedy nyní musí znovu zabývat Poslanecká sněmovna. Strany "opoziční smlouvy" se už nechaly slyšet, že se pokusí prosadit volební reformu znovu, tentokrát s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu. I tak nebud, podle předsedy lidovců Jana Kasala diskuse o volebním zákoně lehká. I když rozhodnutím Ústavního soudu utržilo účelové spojenectví ODS a ČSSD další šrám, o vypovězení opoziční smlouvy žádná ze stran neuvažuje. Jak uvedl předseda sociálních demokratů Zeman, "závazky vyplývající ze smlouvy byly dodrženy a zásah Ústavního osudu je prý něco jako živelná katastrofa". Přesto má, podle komentátorů, celá kauza jeden důležitý pozitivní motiv, totiž to, že politické prospěchářství a účelově motivované kroky stranických sekretariátů dostaly citelný políček.