Vodárenské věže v meandru Vltavy
Konec 19. století přál hranolovitým vodárenským věžím v historizujícím slohu, na kterých nesměly chybět hodiny a městský znak. Dvě modelové ukázky těchto technických staveb se dochovaly v někdejším průmyslovém srdci hlavního města, v meandru Vltavy na Praze 7.
Vodáren vyrostlo v dnešní Praze 7 ve druhé polovině 19. století hned několik. Ty nejmenší neměly věže a disponovaly množstvím vody v řádu jednotek nebo desítek kubických metrů, což pro jejich účely bohatě stačilo. Vodárna na nábřeží Edvarda Beneše poskytovala vodu pro zálévání sadů na Letné a svou „vodárničku“ měla i bývalá lanová dráha mezi Vltavou a Letenským zámečkem. Dvě další vodárny sice také nepřečkaly turbulence dějin, ale dodnes stojí alespoň věžové vodojemy jako připomínka jejich existence.
Letenská vodárenská věž
Ve strohé zástavbě v okolí Letenské pláně přitahuje pozornost 38 m vysoká neorenesanční vodárenská věž, kterou navrhl architekt Jindřich Fialka. Zní to až neuvěřitelně, že zaměstnanci firmy Karla Hübschmanna a Františka Schlaffera dokázali během několika měsíců v letech 1887 až 1888 postavit tak monumentální dílo. Jeho hlavní účel spočíval v zásobování vodou části Holešovic a Bubenče, ale i Hradčan a nejvýše položených domů Malé Strany. K vodárenské věži patřila přečerpávací stanice a pozemní vodojem.
Převratná doba přinášela ekonomičtější řešení, jak rozvádět vodu, a tak Letenská vodárenská věž naposledy naplnila svůj zásobník vody s objemem necelých 200 m³ v roce 1913. Dobové prameny uvádějí, že stavba za čtvrtstoletí výrazně zchátrala. Pozemní vodojem, zásobovaný řadem z Novomlýnské vodárny a později z vodojemů na Karlově, nadále zůstal v provozu, a to až do roku 1926. Veškeré vodárenské objekty v blízkosti věže ustoupily nové výstavbě v letech 1977 až 1978. Věž byla podobného osudu ušetřena. Po demontáži strojního vybavení se z ní stala rozhledna. V první polovině 20. století prošly její interiéry adaptací na byty pro zaměstnance vodárny a po rekonstrukci v 70. letech se do věže nastěhovala klubovna oddílu Českého svazu ochránců přírody Pterodactylus. Další prostory zabral Dům dětí a mládeže Prahy 7. Přístavbu propojenou s věží využívá mateřská škola. Ještě před další velkou opravou se bývalý byt údržbáře ve čtvrtém patře proměnil v čajovnu.
Jeden z bytů ve věži obývala rodina Cafourkových s malým synkem Václavem. Z něj později vyrostl spisovatel, který používal různé pseudonymy, až nakonec zůstal u jména Václav Čtvrtek. Kdo ví, jestli krátká část jeho dětství strávená v tak nekonvenčním prostředí nezapůsobila na fantazii autora, který stvořil postavy Křemílka, Vochomůrky, Rumcajse, Makové panenky, Amálky a dalších hrdinů z kreslených pohádek.
Důmyslnou a nákladnou rekonstrukci, která skončila v roce 2018, projektoval ateliér architekta Petra Hájka. Ten se snažil zachovat věž pro kulturní vyžití a zároveň se přiblížit k její původní podobě. Léty ztmavlou věž nechal přetřít vápenným nátěrem, z větší části zničené interiéry obnovil tak, aby působily autenticky. Při odstraňování podhledů byly odkryty nástropní malby.
A co vše se aktuálně nachází ve věži? Ve spodním patře prozrazují dveře propojení s vedlejší přístavbou, ve druhém poschodí je stále klubovna geologicko-speleologického oddílu ČSOP Pterodactylus, následuje skautská klubovna a ve čtvrtém poschodí překvapí návštěvníka útulná sousedská knihovna, která nahradila čajovnu. Pátému poschodí kromě vyhlídkového ochozu dominuje komín. Kdysi odváděl dým z kotlů pohánějících parní stroj. Z vodárenské věže se tedy kouřilo. Architekt Hájek v místech bývalé nádrže na vodu vytvořil prostor pro výstavy nebo hudební a divadelní představení. Závěsy uspořádané do kruhu se dají různě roztahovat a vytahovat s pomocí ocelových lanek a rovněž podlaha je variabilní, její dílce se v případě potřeby vysouvají nahoru, aby vytvořily stupínky. Periskop propojený s teleskopem nahrazuje část výhledu, který zakryl ve 30. letech blok nájemních domů zvaný Molochov. Přes něj je vidět na Pražský hrad a historické jádro města i ze šestého poschodí s hodinovým strojem. Úplně nejvýš, do zvonice, se už vyjít nedá.
Vodárenská věž Ústředních jatek Královského hlavního města Prahy
Neobarokní dílo architekta Josefa Srdínka ve východní části nynější Pražské tržnice v Holešovicích pochází z roku 1895. Věž měla zásobovat vodou z Vltavy a z místní 15 metrů hluboké studny nová ústřední jatka a dobytčí trh, což plnila do roku 1914, kdy byl areál připojen na veřejný káranský vodovod. Fasádu věže zdobí na každé světové straně hodiny, dalšími dekorativními prvky jsou opakující se letopočty dokončení stavby, znaky Královského hlavního města Prahy a cechu řeznického v podobě českého lva se sekyrou v tlapách. V roce 1993 rozšířila věž seznam památkově chráněných objektů.
Letenská vodárenská věž je přístupná s průvodcem jen výjimečně, ale o víkendu lze navštívit sousedskou knihovnu ve 4. poschodí. Příjemná paní knihovnice zvědavce pustí i k hodinovému stroji o dvě patra výše. Do věže v areálu holešovické tržnice se běžně dostat nelze, jednou z příležitostí k prohlídce jejích interiérů byl například festival Open House v roce 2020.
Související
-
Pražské vodárenské věže
Mezi stovkami věžovitých staveb, kterými se Praha může pochlubit, se dochovalo několik zajímavých vodárenských věží, které si zasluhují pozornost a ochranu.
