Z krajanského tisku
Na blížící se Český a slovenský den Kanady, který letos proběhne na Masaryktownu v sobotu 21. června, zve na své titulní stránce Nový domov.
„Ti krajané nenapíší a nenapíší, ale četli by rádi...,“ cituje časopis Čechoaustralan povzdech jednoho z nich a nahlíží do rodin krajanů, kde například malá Jana byla vychovávána do šesti let výlučně v českém jazyce ale dnes, podobně jako ostatní děti krajanů, česky mluví, ale nepíše. „Se spisovnou češtinou má ostatně částečně pochopitelné problémy i většina původních českých krajanů,“ konstatuje Čechoaustralan a dodává, že čeština je pro novou generaci druhým jazykem, který je více nebo méně živen domácím zázemím stejně jako vztahem rodičů k bývalé domovině. A tak se některé čecho-australské děti staly kosmopolity, jiné tíhnou zpět k evropskému způsobu života a další jsou dnes naopak australštější než samotní Australané, dodává časopis.
Ve své stručné historii Čechů a Slováků v Kanadě pokračuje Nový domov pohledem na období po II. světové válce. Úkoly a činnosti Národního sdružení se posunuly z politické sféry do oblasti kulturní a sociální. Již dříve přitom vznikla potřeba mít místo, kde se scházet. „Naše holky ke komunistům chodit tancovat nebudou,“ shodli se prý lidé kolem jednoho ze zakladatelů Masarykova ústavu a dlouholetého předsedy Gustava Přístupy. A tak již v listopadu 1944 byla podepsána smlouva na koupi opuštěné budovy na McCowan Street, na níž se mezi krajany začaly vybírat peníze a krajanské komunitě se splnil sen. Vzniklo nové středisko, pojmenováno jako Masarykova hala.
Bulettin Československého ústavu zahraničního ve svém seriálu o českých a československých památnících ve světě přináší zmínku o vesnici Brookwood nedaleko Londýna, kde se ve vojenské části místního hřbitova nachází památník československých letců ve Velké Británii. Byl postaven krátce po skončení II. světové války a je na něm asi 45 náhrobků, další tři čeští letci jsou pohřbeni v britské části vojenského hřbitova.
Časopis Čechoaustralan vzpomíná na výjimečného hobojistu Jiřího Tancibudka, který se po II. světové válce hned po absolvování konzervatoře dostal přímo do České filharmonie, začátkem 50. let utekl do západního Německa, odtud se na přímluvu anglického dirigenta Barbirolliho dostal do Sydney, pak do melbournského symfonického orchestru a nakonec na hudební fakultu v Adelaide. Právě s tamějším symfonickým orchestrem pak Tancibudek jako sólista nahrál koncert pro hoboj a orchestr Bohuslava Martinů. Tehdy v Americe žijící skladatel napsal tento koncert přímo pro Tancibudka a vytvořil číslo světového hudebního repertoáru.
Ze Zpravodaje Čechů a Slováků ve Švýcarsku se se zpožděním dozvídáme, že německý prezident Horst Köhler letos v únoru propůjčil Záslužný kříž Spolkové republiky Německo prof. Karlu Máchovi. Tento vysoký řád se propůjčuje „za zvláštní výkony na politickém, hospodářském, kulturním a duchovním, nebo čestném poli,“ informuje Zpravodaj a krátce přibližuje osud prof. Máchy od jeho studia více společenských oborů, přes krátkou kariéru profesora děkana brněnské fakulty sociálních věd v roce 1969, následující zákaz výuky z politických důvodů, emigraci a profesorské působení v Německu a návrat do Prahy, kde se v roce 1990 opět stal profesorem historie na Univerzitě Karlově. Karel Mácha, vzdělán rovněž v oborech politologie, filozofie, sociologie, antropologie a religionistiky proslul zejména konceptem integrální antropologie, připomíná Zpravodaj.
Nový domov připomíná 95. narozeniny Jiřího Krupičky, původním vzděláním filosofa a filologa, pozdějšího úspěšného geologa, který byl v roce 1950 zatčena odsouzen k šestnácti letům vězení za pokus přejít hranice a vyvézt anglicky psaný rukopis své první knihy. Po amnestii v roce 1960 pracoval nejprve jako dělník, pak se vrátil profesi geologa, také spoluzakládal sdružení politických vězňů K 231. Po okupaci v roce 1968 odešel přes Holandsko do Kanady, kde si vybudoval pověst jednoho z nejlepších světových geologů, od začátku se přitom aktivně účastnil práce Českého a slovenského sdružení a vůbec krajanských aktivit. A hlavně zůstal vždy věrný své vášni, zájmu o veškeré dění ve světě, o jeho historické a filosofické příčiny, o problémy vztahu člověka a společnosti a o vliv vědy na svět, zdůrazňuje Nový domov a vyjmenovává Krupičkovy knihy, které již v roce 2000 vyzvedl český PEN klub cenou za celoživotní dílo.
