600 let od narození Jiřího z Poděbrad. Jediný český vladař, který nepocházel z panovnické dynastie

Denkmal des Königs Georg von Podiebrad in Poděbrady (Foto: Richenza, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0)

Jiří z Poděbrad byl jediným českým vladařem, který nepocházel z panovnické dynastie. Obratný politik se narodil před 600 lety, i když místo jeho narození je dodnes záhadou.

Pomník Jiřího z Poděbrad v Poděbradech, foto: Richenza, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Bitva u Lipan, zdroj: Wikimedia Commons, CC0
Mohly to být Poděbrady, ale také rodové hrady Kunštát a Bouzov na Moravě. Pokud byl jeho kmotrem skutečně Jan Žižka, jak praví legenda, musel by se nejspíš narodit v Horažďovicích, protože husitský hejtman se měl v době Jiřího narození zdržovat právě tady.

U Lipan bojoval už ve čtrnácti

Jeho otcem byl Viktorin z Kunštátu, příslušník významného moravského rodu, který byl spolubojovníkem Jana Žižky. Jméno matky je neznámé, mohla jí snad být Anna z Vartenberka.

Otec i bratr Jiřího z Poděbrad padli v husitských válkách a jeho se ujal vzdálený strýc. Už jako čtrnáctiletý bojoval Jiří po jeho boku ve vojsku panské jednoty u Lipan.

Před královskou volbou využil finanční situace Rožmberků

Blanka Zilynská, foto: archiv Univerzity Karlovy
Než usedl na český trůn, byl správcem českého království, uvedla historička Blanka Zilynská.

"Podařilo se mu dostat zemi do daleko lepšího stavu, než byla po husitských válkách a to všechno mu nahrávalo, aby se mohl ucházet o královský titul. Rozmnožil také rodové majetky, našel si spojence. Dokázal si poradit i s takovou velikou konkurencí jako byl rod Rožmberků v jižních Čechách. Využil toho, že stařešina rodu, Oldřich z Rožmberka byl v těžké finanční situaci. On si v podstatě dokázal koupit jeho syny, takže z jeho strany pak nebyl odpor k té volbě."

Jiří z Poděbrad byl mimořádně obratný v získávání majetku i v politice. Před volbou se mu podařil obratný tah. Ze zajetí propustil syna uherského zemského správce Korvína. Správně odhadl, že by se mohl stát v Uhrách králem a slíbil mu za manželku svoji teprve devítiletou dceru Kateřinu. Ten se mu také královsky odvděčil. Daroval Jiřímu 60.000 zlatých, několik set volů a spousty sudů vína.

Jiřího z Poděbrad měl zřejmě deset dětí. Nejdřív se oženil s Kunhutou ze Šternberka. Za devět let manželství se jim narodilo sedm dětí. Jeho druhou ženou byla Johana z Rožmitálu. Narodily se mu dvě dcery a syn Jindřich, pozdější básník a překladatel Boccacciova Dekameronu.

'Král dvojího lidu' musel hrát na obě strany

Volba Jiřího z Poděbrad králem, zdroj: Wikimedia Commons, CC0
Jiřímu z Poděbrad se říkalo 'husitský král' nebo také 'král dvojího lidu'. Byli tím myšleni kališníci a katolíci. Během panování na něj čekala řada překážek.

"On musel hrát na obě strany. Neobklopoval se jen potomky husitů. Dával na svém dvoře prostor i katolické šlechtě, tradičním českým rodům. Možná bychom mohli ještě zmínit jednu překážku, a to bylo Jiřího zdraví. On nebyl žádný sportovec, podle svědectví kronikářů a dalších literátů, byl spíš malý, podsaditý a ke konci života ho trápily velké otoky nohou."

O tom, že byl král malý, svědčí i to, co o něm napsal papež Pius II., že byl muž krátké postavy, jiskrných očí a mravů líbezných.

Do čela křížové výpravy se proti Jiřímu postavil jeho bývalý zeť

Setkání Matyáše Korvína a Jiřího z Poděbrad na obraze od Mikoláše Alše, zdroj: Wikimedia Commons, CC0
Papež však začal později na Jiřího z Poděbrad naléhat, aby zakročil proti husitům. Odmítl potvrdil tzv. basilejská kompaktáta, která legalizovala přijímání podobojí.

"Pro Jiřího situaci byl klíčový rok 1462, kdy právě Pius II. prohlásil kompaktáta za vypršená, za neplatná. Pak přichází celá řada dalších zásahů proti Jiřímu. Je dán do kladby, poddaní jsou vyzváni, že ho už nemusí poslouchat, že je kacíř, a že všechny sliby neplatí. Nakonec to pak vrcholí vyhlášením křížové výpravy."

Do jejího čela se paradoxně postavil jeho bývalý zeť, uherský král Matyáš Korvín. Vojsko se však později dostalo do obklíčení české armády vedené samotným Jiřím z Poděbrad a Korvín padl do zajetí. Na osobní schůzce oba panovníci uzavřeli příměří. Jakmile byl však Matyáš propuštěn, nechal se v Olomouci odbojným katolickým panstvem zvolit českým králem.

Kniha Aloise Jiráska o snaze Jiřího z Poděbrad vytvořit mírovou unii, zdroj: Státní nakladatelství dětské knihy v Praze
Jiří přišel s protitahem. Svolal zemský sněm, na němž se zřekl práva nástupnictví pro své syny a navrhl, aby po jeho smrti usedl na trůn syn polského krále Kazimíra, Vladislav Jagellonský.

Projektem mírové unie předběhl svoji dobu

Jiří z Poděbrad svoji dobu výrazně předběhl svým projektem mírové unie. Chtěl tak odvrátit riziko křížové výpravy proti vlastní zemi a zaměřit vojenské úsilí evropských vládců na ohrožený Balkán.

"Nejvíc asi fascinuje propracovanost té myšlenky. Do detailů se tu popisuje, jaké to mělo mít orgány, jak to má fungovat. Měl být jakýsi evropský soud, který by řešil spory mezi jednotlivými křesťanskými panovníky, aby se mezi sebou nemuseli potýkat vojensky, aby všechny síly mohli napřít proti pohanům. V tomto směru trošku pokulhává to označení jako mírová organizace. To byla myšlenka, která měla upřít sílu proti tureckému nebezpečí."

Jak dodala historička Blanka Zilynská, diplomatická iniciativa však nebyla úspěšná.

Král Jiří z Poděbrad zemřel 22. března 1471 v necelých jednapadesáti letech. Příčinou smrti byla těžká choroba jater a ledvin. Pro svou tloušťku se nemohl pohybovat, jen seděl v masivním křesle u stolu a vyřizoval státní písemnosti.