Akreditační komise nemá na růžích ustláno

Nová vláda na svém prvním pracovním setkání bez problémů schválila nové členy Akreditační komise i politoložku Vladimíru Dvořákovou jako její staronovou předsedkyni. Přitom překlenovací vláda premiéra Jana Fischera, byť měla být apolitická, se na tom nebyla schopná shodnou. Proč má tato komise takové potíže? Na to jsem se zeptal profesorky Dvořákové.

Jak si vysvětlujete tak hladký průběh tohoto schvalovacího procesu, když v předchozí úřednické vládě měli ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová a ministr obrany Martin Barták, oba nominovaní Občanskou demokratickou stranou, zejména s vaším jmenováním značný problém?

"To je samozřejmě otázka,která mně se těžko zodpovídá, protože tu by měli asi spíše zodpovědět ti lidé, kteří měli námitky proti jmenování, konkrétně tedy proti mému jmenování, i když to nebylo řečeno přímo, ale bylo to vyjádřeno eufemisticky. V tom se angažoval třeba i člověk z Úřadu vlády a další někteří ministři, takže byli tam lidé, kteří z nějakého důvodu se domnívali, že Akreditační komise se nechová adekvátně. Ty námitky, které zaznívaly, se týkaly třeba toho, že jsme zveřejňovali věci kole kauzy Plzeň, kdy jsme takto informovali veřejnost. Mně to připadalo poměrně absurdní, protože si myslím, že to bylo naopak ve veřejném zájmu a naprosto je naší povinností, abychom dávali veřejnosti informace o tom, v jakém rozsahu a jakým způsobem tam vlastně docházelo k pochybením a co se tam dělo. Některé námitky byly úsměvné, když bylo obecně řečeno, že se domnívají, že by členy Akreditační komise měli být lidé, kteří mají zkušenosti se zahraničním školstvím, a se zahraničními vysokými školami členové Akreditační komise například celou řadu publikací, řada z nich třeba přednášeli v zahraničí, nebo byli zváni na mezinárodní konference. Já sama jsem mimo jiné na pozvání ministerstva zahraničí USA strávila měsíc tím, že jsem jezdila po všech možných typech vysokých škol ve Spojených státech a zabývala se jejich fungováním, jejich řízením, jejich akreditacemi, a podobně. Takže těch námitek tam bylo několik různých druhů. Ještě byla myslím také zajímavá námitka, že by se mělo udělat hodnocení činnosti Akreditační komise. To zní strašně dobře, že než někoho jmenujeme, tak zhodnotíme jeho činnost, ale jistý problém je, že Akreditační komise je nezávislá, musí fungovat nezávisle, a hodnocení nepřísluší ministerstvu ani vládě, byť ji vláda jmenuje, ale hodnocení přísluší mezinárodnímu grémiu, tedy vnější hodnocení, které zrovna, což dotyční vůbec netušili, probíhalo posledního půl roku. Bylo to mezinárodní grémium,které hodnotilo činnost Akreditační komise podle standardů, které má Evropská asociace akreditačních komisí. Takže my jsme tímto hodnocením procházeli a prošli jsme, nutno říci, poměrně úspěšně. Každopádně jsme se stali plným členem té evropské asociace. Byly tam tedy námitky tohoto druhu, a dost těžko se vysvětluje, proč se vůbec objevily. Pravděpodobně tím, že tito lidé odešli z funkcí, námitky tohoto druhu členové nové vlády nesdíleli, takže to jmenování nakonec bylo poměrně jednoduché."

Zdá se, že Akreditační komise nemá zrovna na růžích ustláno. Zkraje roku ji děkan Národohospodářské fakulty vaší alma mater, tedy Vysoké školy ekonomické v Praze, Jiří Schwarz a někteří proděkani obvinili mimo jiné z obchodování s licencemi. Co vy na to? Proč takový úder a zrovna z této strany?

"Zase, já na to těžko mohu odpovídat. Já těžko mohu vědět, co ty lidi motivovalo. Ta věc byla naprosto absurdní. My jsme reagovali podobně jako i v jiných věcech, kdy se objeví jisté nařčení nebo podezření. My na to reagujeme tak, že zveřejňujeme ty informace, nebo zveřejňujeme naši odpověď, nebo zveřejňujeme ty námitky, které se objevily. Tuto jsme také zveřejnili, a nutno říci, že to nakonec vzbudilo poměrně dosti velké pobavení mezi akademickou obcí, protože tam byly jako podklad dávány jakési statistické údaje, jaký způsobem Akreditační komise rozhoduje, kolik má času na jedno rozhodnutí, a před tím je uvedeno, že se udělaly přesné výpočty za pomocí jakéhosi vzorce. Vypadalo to na první pohled hrozně vědecky, ovšem když se na to podívali lidé z kateder statistiky jak z Matematicko-fyzikální fakulty, tak ekonomové, tak se poměrně dosti bavili, protože tam se zprůměrovaly hrušky, švestky a kompot dohromady a celkově to nevypovídalo vůbec o ničem. Já nechci tím říci, že by Akreditační komisi tvořil soubor neomylných lidí, že se nemůže stát, že Akreditační komise nerozhodne dobře. My máme určité procedury, ty procedury dodržujeme. To znamená, že my musíme zvážit všechna odborná stanoviska, která si necháváme vypracovat, ale konečné rozhodnutí a zodpovědnost za to rozhodnutí vždycky nese Akreditační komise. Takže není to sbor neomylných, ale myslím si, že je to sbor lidí, kteří se snaží v maximální míře rozhodovat objektivně, v maximální míře se snažit zvyšovat úroveň, těm lidem jde o kvalitu vysokého školství, a minimalizovat to, co je u nás bohužel také dosti časté - takové ty konkurenční tlaky. My už se setkáváme s nátlakem nejenom abychom akreditovali nějaké obory pro nějakou školu, ale my už se setkáváme i s nátlakem, abychom cosi neakreditovali. To, co může být třeba potenciálně konkurenční prostředí pro určité skupiny oborů. Je to složité. Já osobně považuji za podstatné to, aby rozhodování probíhalo podle jasně stanovených procedur posuzování, ale to konečné rozhodnutí je potom na Akreditační komisi."