Československý emigrant z Beskyd založil tradici Bača Cupu v Pensylvánii
Jiří Václav Parma uprchl z komunistického Československa do USA v roce 1962. Usadil se v Blue Knob v Pensylvánii, v místě, které mu připomínalo domov. Pověsil si tu bačovský klobouk a založil lyžařský závod, který ho přežil.
Jiří Václav Parma se narodil v Beskydech, a nebýt roku 1948, možná by v horách, které miloval, strávil celý život. Jeho zeť Carl Fletcher vzpomíná, jak začala rodinná historie v USA:
"Historie sahá až k mému tchánovi Jiřímu Václavu Parmovi, který sem v roce 1962 emigroval z České republiky, aby unikl komunismu. A zjistil, že pensylvánské hory jsou podobné těm v jeho vlasti. Pilně hledal, až našel tento krásný vrchol a rozhodl se, že se tu usadí. Postavil si dům a nazval ho Salaš. Pomohl také dalším lidem z Evropy, aby se sem přistěhovali, a vytvořil úžasnou komunitu Evropanů, kterou dodnes udržujeme."
Poté, co si Jiří Václav Parma v pensylvánských horách vybudoval nový život, domov a novou komunitu přátel, snažil se zapojit do činnosti, která byla doma velmi důležitou součástí jeho života - do sportu. Navíc při tom našel ještě jedno pojítko s domovem. Československá sportovní organizace Sokol měla pobočky po celém světě a jedna z nich byla i v Pensylvánii. Carl Fletcher vysvětluje, jak moc to pro něj znamenalo.
"V roce 1952 se zúčastnil olympijských her v norském Oslu. Takže lyžování a severské sporty byly součástí jeho DNA. Vyrůstal s nimi už jako malé dítě. Skákal na lyžích ve Frenštátě pod Radhoštěm, kde na Moravě vyrůstal. Takže na to všechno chtěl navázat."
Nemohli se shodnout, kdo je lepší lyžař
Sokolská organizace poskytovala platformu pro mnoho sportovních aktivit, ale netrvalo dlouho a Jiří Parma a jeho noví přátelé v okolí založili vlastní sportovní tradici.
"Na druhé straně jezera žili jeho maďarští přátelé. Všichni byli velmi soutěživí ve všech možných severských sportech. Původně na našem malém jezeře začali hrát hokej, ale později se rozhodli, že uspořádají lyžařské závody, protože se nemohli shodnout, kdo je nejlepší lyžař. Tak původně vznikl Bača Cup. Trať byla postavena na druhé straně kopce. Byla to malá trať a v té době se na ní sešlo možná 25 až 30 lidí. Sešli se každý rok, odložili stranou cokoliv, co je trápilo, a jeden den slavili a sdíleli lásku k severským sportům."
Zpráva o Bača Cupu se rozšířila a tradice se rychle ujala. Jiří akci po mnoho let předsedal. V roce 2003 se rozhodl, že je čas odejít do "bačovského" důchodu, a za svého nástupce určil prvorozeného vnuka Tomáše, kterému předal symbol akce - originální moravskou bačovskou čepici. Thomas předsedal Bača Cupu několik let, než se natrvalo přestěhoval do Nikaraguy. Carl vzpomíná, jak se stal členem rodiny a zdědil tradici Bači.
"Když jsem si vzal Bačovu dceru, pořádal závod už mnoho let, a řekl: 'Musíte to udělat, protože chci, abyste přenesli můj sen do další generace'. My jsme milovali lyžování, s manželkou jsme se poznali jako lyžaři a zamilovali jsme se do sebe, protože jsme oba měli stejnou vášeň. Takže to byl takový přirozený vývoj, když řekl, že by chtěl, abychom Bača Cup nesli dál. A teď, o 35 let později, to s Dášou stále děláme.
Za ta léta jsme závod trochu změnili. Původně byl vítěz jeden muž a jedna žena, a ti se mohli celý rok chlubit, že jsou mistři Bača Cupu. Ale před několika lety jsme se rozhodli, že by bylo zábavné zapojit všechny, a že by každý měl mít možnost Bača Cup vyhrát. S tímto nápadem jsem přišel já a jeden pracovník českého velvyslanectví ve Washingtonu. Seděli jsme tu jednou večer, a přemýšleli, jak Bača Cup vylepšit. Napadlo nás, proč nerozdělit všechny závodníky do dostatečného počtu kategorií, aby každý vyhrál první, druhou nebo třetí cenu ve své kategorii."
Závodili i čeští velvyslanci
Carl a Dáša pořádají Bača Cup již více než 15 let. Mezi jeho účastníky bylo v průběhu let několik českých velvyslanců v USA včetně Michala Žantovského a Alexandra Vondry. V počátcích se závod konal v sídle manželů Bačových na Salaši na kopci Bača.
Počátkem 80. let 20. století se přesunul do lyžařského střediska Blue Knob, kde se koná dodnes. Letos se pořádal již po pětačtyřicáté. Tým Carla a Dáši je stále silný, ale v záloze už stojí nejmladší generace Fletcherů, která je připravena převzít štafetu. Šárka Fletcherová je odhodlaná udržet tradici pro další generace.
"Bača Cup je pro mě největší rodinnou tradicí v celém mém životě. Bača Cup miluji. Co si pamatuji, když jsem byla malá, jezdili jsme sem a pořádali fantastické lyžařské závody. Ale samozřejmě to není jen o lyžování - je to o míru a o sbližování dvou úžasných kultur, nejen o americkém a českém dědictví. Každý rok tu máme tolik lásky - je to fenomenální čas. Doufám, že každý získá ten zážitek a přidá se k nám na Bača Cup. Pokud chcete přijet, tak se ozvěte, rádi přivítáme všechny, kteří se chtějí přidat a užít si to. Doufám, že budeme mít ještě mnoho a mnoho let, a dokud tu budu já, bude to tradice."
Jiří Václav Parma opustil v roce 2005 navždy svou milovanou rodinu a domov na vrchu Salaš, ale jeho sportovní duch a tradice Bača Cupu, kterou založil, žije dál. Jeho zeť Carl Fletcher říká, že je v tom mnohem víc než jen láska k zimním sportům.
"Dnes se Bača Cup rozrostl a je to prostě nádherná akce, na kterou se každý rok opravdu těšíme. A už dávno to není jen o mistrovství. Samozřejmě jsme rádi, že je soutěžíme každý rok, a oni se mohou celý rok chlubit, protože dostanou Bača Cup. Ale pro nás s Dášou je opravdu krásný ten úsměv na tvářích dětí, když každý rok přijdou a dostanou ocenění, dostanou medaili, mají certifikát a všichni si váží toho, že jsou součástí Bača Cupu."
