Nechci, aby si mě každý bral do huby, řekl prý Karel Hašler. Nakonec propůjčil Hašlerkám své příjmení
Oblíbené černé bonbony Hašlerky slaví sté výročí od svého pojmenování. Přesně 13. prosince roku 1920 dal slavný zpěvák Karel Hašler souhlas k užití svého příjmení pro tehdejší bonbony proti kašli.
Název Hašlerky existuje sto let, ale celý příběh těchto bonbonů začal mnohem dříve. Už v roce 1877 přišel hamburský lékárník s bylinkovou směsí proti kašli. O tom, že funguje, se o 32 let později přesvědčil známý pěvec Enrico Caruso. Právě tyhle bonbony mu pomohly vrátit hlas před jedním z koncertů. Caruso si to nenechal pro sebe a informace se dostala k vídeňskému cukráři Erichu Kirsteinovi. Ten směs koupil a začal vyrábět Caruso-Hustenbonbon.
Caruso ani Destinkám se nedařilo. Úspěch přinesl až Hašler
Hašlerky dnes bereme jako český výrobek. Jsou spojeny s cukrářem Františkem Lhotským a písničkářem Karlem Hašlerem. Jak to tedy bylo?
"Karel Hašler přes ochotnické divadlo přichází do Prahy, kde se stává slavným písničkářem, hercem, textařem a kabaretiérem. Uvádí takové hity jako Ta naše písnička česká, Hoši od Zborova nebo Pětatřicátníci. Pro mnohé Čechy, když to nadnesu, je symbolem vlastenectví. František Lhotský se po získání výučního listu v samoobsluze a přes prodej pokladen dostává v roce 1912 do Prahy. Zakládá svůj první obchod a v roce 1918 továrnu na cukrovinky. A tady se už schází cesta Františka Lhotského a bonbonů Caruso, které kupuje od vídeňského cukráře Ericha Kirsteina a začíná je ve své továrně na cukrovinky vyrábět," přiblížil cestu bonbonů do Čech Štěpán Zendulka, manažer pro rozvoj značky Hašlerky z Nestlé.
Problém byl, že se bonbonům Caruso příliš nedařilo. Proto je František Lhotský přejmenoval na Destinky, po slavné pěvkyni Emě Destinnové. Ani to nepomohlo, a tak přemýšlel, co s bonbony dál. A dostal geniální nápad. Lidé mají rádi Karla Hašlera a tak ho napadlo spojit bonbony s ním.
"Proto se vydává 13. prosince roku 1920 do pražské Lucerny, aby tam Karlu Hašlerovi dal tyto bonbony ochutnat, a aby se sám přesvědčil o jejich účinku na svůj hlas, což se také děje. Karel Hašler je z bonbonů nadšený a tak ho František Lhotský naťukává větou, zda by nebylo dobré, kdyby se tyto bonbony jmenovaly po něm. Traduje se, že Karel Hašler odvětil slovy: nechci, aby si mě každý bral do huby. Jestli to je legenda nebo pravda, to už se nedozvíme. Pravdou však je, že Karel Hašler nakonec souhlasil a podepsal listinu, která je dnes uložená v Národním muzeu a která potvrzuje, že František Lhotský může používat jméno Hašlerky pro své bylinkové bonbony. Tím pádem vznikají Hašlerky, ke kterým se váže známé heslo: Hašler kašle, nevadí, Hašlerky ho uzdraví."
Nezvyklé reklamy, říkanky, fiktivní pan Vozáb
František Lhotský volil na svoji dobu netradiční metody reklamy. Po Praze jezdila dvě auta ve tvaru hašlerkové ruličky a nabízela bonbony dětem před školou, na značku upozorňoval i vlak, což bylo na tu dobu velmi nezvyklé. Kromě toho nabízel nápadité reklamy v tisku. Hašlerky byly pověstné krátkými básničkami s ilustrací.
"Řekne vám to dítě malé, babička i vetchý kmet, že Hašlerky s touto značkou vedou u nás řadu let."
Akademický malíř Josef Vodrážka stvořil pro reklamu v tisku i fiktivního pana Vozába. Když jméno vymýšleli, hledali, jestli v telefonním seznamu není někdo s tímto jménem, aby je nemohl žalovat. Ale k žalobě nakonec došlo, dodává Štěpán Zendulka.
"Jistý právník z Kobylis našel skutečného pana Vozába, který opravdu v Praze tou dobou existoval a přemluvil ho k tomu, aby zažalovali pana Lhotského za to, že se mu smějí a za zneuctění jeho jména. Nakonec to opravdu dospělo k soudu. Ovšem ve finále se obě strany dohodly na mimosoudním vyrovnání na částce 5000 korun, protože to pro obě strany bylo nakonec nejvýhodnější."
Hašlerky jsou v Česku druhým nejprodávanějším bonbonem
Karel Hašler, který bonbonům propůjčil své jméno, umírá v roce 1941 v koncentrační táboře Mauthausen. Po válce byla továrna na cukrovinky znárodněna. V roce 1955 se výroba přesunula na Moravu do závodu Sfinx v Holešově. Po revoluci koupila Hašlerky švýcarská firma Nestlé. Hašlerky chutnají stále stejně jako před sto lety, dodává Štěpán Zendulka.
"Chutnají po anýzu, i když si spousta lidí myslí, že chutnají po lékořici. Hašlerky jsou černé bonbony, to asi všichni víte. Dnes je už ikononicky rozbalujeme z mašličky, i když původně začínaly jako rulička. A co si drží celou dobu, tak je modrá barva a bílé pruhy."
I po sto letech si Hašlerky drží své místo. V roce 2019 se jich prodalo 1065 tun. To je skoro 13 milionů kusů. Je to druhý nejprodávanější bonbon na českém trhu vůbec. Na Slovensku si drží třetí pozici. A na co se milovníci Hašlerek mohou těšit? Nezvyklou novinkou jsou hašlerkové minikuličky.
