Tábor - město husitů

V dnešní rubrice budeme společně cestovat do jihočeského Tábora. Dnes se vydáme za minulostí tohoto města, které je většinou lidí vnímáno jako symbol husitství. Připravila Zdeňka Kuchyňová.

Každé dítko se ve škole učí, že jihočeské město Tábor je město husitství a je úzce spjato se dvěma jmény Jana Husa a Jana Žižky, který odtud vedl své vítězné výpravy. Na památky husitství narázíte ve městě na každém kroku. Můžete se s ním seznámit v místním muzeu a monument slavného vojevůdce Jana Žižky vévodí i centrálnímu náměstí, které se jmenuje jak jinak než Žižkovo. Jak uvedl historik Husitského muzea Zdeněk Vybíral, také samotné město s biblickým názvem Tábor vzniklo přávě v době husitství.

"Město Tábor vzniklo na konci března roku 1420, kdy sem přišli z nedalekého Sezimova Ústí přívrženci Husova učení a založili tady revoluční město, pevnost. Město mělo vlastní armádu, mělo vlastní duchovní i světskou správu a posádky táborských vojsk ovládaly důležité pevnosti nejenom v Čechách, ale také na Moravě a ve Slezsku. Tábor navazoval spojenectví s cizími panovníky i s českými velmoži."

Jak už jsem se zmínila, s Táborem souvisí dvě jména Jan Žižka a Jan Hus - obě jsou spojena s husitskými dějinami a patří k nejvýznamnějším postavám středoevropských dějin.

"Hus pocházel z poměrně chudých poměrů, později se vydal na církevní dráhu, která mu umožnila zajistit si svébytné postavení. Stal se významným činitelem na půdě tehdejší pražské Univerzity a také významným kazatelem. Právě kazatelské působení v kapli Betlémské na Starém městě pražském mu umožnilo získat velký vliv na tehdejší českou veřejnost. Jsou známé jeho kontakty jak s králem Václavem IV, tak s královnou Žofií i poměrně silný vliv na další osobnosti z královského dvora. Jan Hus se velice rychle stal následovníkem učení Johna Viklefa, anglického reformátora o nutnosti reformy celé společnosti a zvláště církevních institucí."

Upálení Mistra Jana Husa

Jak uvedl Zdeněk Vybíral, Hus příliš z učení církve nevybočil, ale některé jeho články musely tehdejší církevní představitele pobouřit. Vždyť jim chtěl odejmout pozemkový majetek a obnovit apoštolské poslání církve. Jak je známo z dějepisu, Jan Hus byl nakonec prohlášen za kacíře a upálen. Jeho smrt posílila v českých zemích reformní hnutí, které přerostlo do husitských válek. A právě v čele husitského vojska, které proslulo některými novými vojenskými prvky, například vozovou hradou, stanul Jan Žižka.

"Jan Žižka, podobně jako Hus, pocházel také z nepříliš majetných poměrů. Patřil však k privilegované vrstvě urozených, představoval jeden z typů poměrně široké vrstvy nižší šlechty, později se uchytil i na královském dvoře a také sbíral prostředky k životu jako placený voják v různých službách. Zaujetí pro reformní učení Jana Husa z Žižky učinilo vojáka husitské revoluce. Dokázal uplatnit jak svůj vojevůdcovský, tak organizační talent ve službách husitství a stal se symbolem nepřemožitelnosti husitských vojsk."

Jan Žižka

Žižka se svým vojskem například úspěšně bránil Prahu proti první křižácké výpravě. Jeho podobizna se zachovala i na bankovkách. Můžeme ho vidět na dvacetikoruně, kde má jedno oko překryté páskou. Druhé si zranil při dobývání hradu Rábí a zcela oslepl. Žižka nebyl nikdy poražen, a zemřel během vojenského tažení u Přibyslavi roku 1424. Husitství otevřelo dveře ke stavovskému uspořádání společnosti a začaly se vytvářet první zastupitelské orgány - např. zemské sněmy. I když se někteří i neurození lidé domohli vysokého postavení i majetku, celkově se však postavení poddaných na venkově nijak zvlášť nezlepšilo. Historikové se v hodnocení husitství značně liší, neboť ho provázely i násilnosti.

"Moderní česká historie přistupovala k husitství vždy velice promněnlivě. Byla období, kdy bylo husitství považováno za jednoznačně nejlepší nebo nejvýznamnější období českých dějin. Našli se také historikové, kteří husitství kritizovali. Kritizovali násilnosti, které se páchaly ve jménu reformy církve a společnosti. Dnes se historie pokouší o pokud možno střízlivý pohled na husitství, pokouší se vidět, jak jak stíny, tak světla husitství. Nezavírá oči před masakry mnichů, stejně tak nezavírá oči před krveprolitím, kterých se dopustila katolická strana. Dnes toho litují jak katolíci, tak protestanti, jak historikové, tak teologové, nicméně patří to asi k povaze člověka, že není schopen řešit konflikty vždy mírnou cestou nebo dohodou a častěji se uchyluje k násilí a k vášním."

Husitství však nebylo jediným slavným obdobím města a Hus s Žižkou jedinými slavnými osobnostmi. Velký vztah k Táboru měl například nejvýznamnější český historik 19. století František Palacký, působili zde spisovatel Josef Holeček, hudebník a dirigent Oscar Nedbal či představitel českého expresionismu František Bílek, jehož díla můžeme v Táboře vidět. K městu měli úzký vztah i prezident Edvard Beneš a jeho manželka Hana, kteří bydleli v nedalekém Sezimově Ústí.

"Strávili velkou část života ve své vile v Sezimově Ústí, která se ve třicátých letech proměňovala v jakési neformální centrum setkávání s předními představiteli politického a kulturního života nejenom Čech a střední Evropě, ale západní Evropy vůbec."

Z vily v Sezimově Ústí je dnes Benešův památník. Jeho žena Hana zde prožila více než 40 let a dodnes zde žijí lidé, kteří měli příležitost osobně se s ní setkat.

Ale vraťme se k městu Tábor, které má krásné okolí. Je zde známý rybník Jordán a město obklopují hluboké lesy, kde se to podle legend hemží různými hejkaly, střašidly a loupežníky. Historické pověsti se váží i k samotnému Táboru, či nedalekému Kozímu Hrádku, kde má být poklad. Ale o něm, a také o tom, jak město v dnešní době přibližuje své slavné tradice turistům si povíme příště.