Národní galerie, Veletržní palác|Foto: Khalil Baalbaki, Český rozhlas
Národní galerie letos slaví 220. výročí svého založení. O připravovaných výstavách a projektech hovoříme s Milenou Kalinovskou, novou ředitelkou Sbírky moderního a současného umění NG. V minulosti pracovala jako ředitelka Institutu současného umění v Bostonu a kurátorka Hirshornova muzea ve Washingtonu. I díky jejím kontaktům Národní galerie získala unikátní kolekci fotografií Andyho Warhola.
Národní galerie, Veletržní palác|Foto: Khalil Baalbaki, Český rozhlas
Nejdřív se pusťme do nedávno ohlášené rekonstrukce Veletržního paláce. Jak bude vypadat?
Bude to obrovská rekonstrukce, která má vyřešit několik problémů. Prvním z nich je zvýšení stropů ve výstavních sálech. Jde o to, aby obrazy mohly dýchat a divák tam mohl přemítat a cítil se dobře. Dále je potřeba zavést klimatizaci ve všech prostorách paláce včetně malé a velké dvorany, abychom jich mohli využívat. Počítáme s tím, že po rekonstrukci se veškerá administrativa Národní galerie přemístí do Veletržního paláce. Tím umožníme kontakt mezi zaměstnanci, hlavně kurátory všech sbírek, aby mohlo docházet k rychlé výměně informací a názorů. Budou tam soustředěny depozitáře, knihovna pro veřejnost a další zázemí pro návštěvníky – tj. restaurace, kavárna, odpočinkový prostor atd. Od rekonstrukce si slibuji, že tím oslovíme návštěvníky. Prezentace umění i zázemí budou koncipované tak, aby se tam lidé cítili maximálně spokojení.
Ve Veletržním paláci jsou stropy vysoké 3.5 metru. Jak dosáhnete vyšších stropů?
Milena Kalinovská, foto: Miroslav Krupička
Ve většině výstavních prostor budou stropy odstraněné. Spojí se dvě patra v jedno a vznikne tam dvojnásobná výška. Řešení tohoto úkolu bude záviset na architektech a památkářích, protože budova je chráněná. I Ministerstvo kultury má zájem na tom, aby Národní galerie zůstala ve Veletržním paláci a vyšlo se vstříc potřebám umění a divákovi.
V jakém časovém horizontu se dá tak velká rekonstrukce zvládnout?
V roce 2016 budou probíhat přípravné práce. Potom bude uspořádána architektonická soutěž, do níž budou přizvány domácí i zahraniční architekti. V dalším období bude nutné najít zhotovitele a Veletržní palác vyklidit. Myslím, že rekonstrukce by mohla začít v roce 2019. Její délku vzhledem k rozsahu odhaduji na tři roky. Musíme si uvědomit, že třeba rekonstrukce Rijksmusea v Holandsku byla naplánována na 6 let, ale nakonec trvala 10 let. Každá náročná stavba je dlouhá, vstupují do ní různé byrokratické průtahy apod. Ale rekonstrukce Rijksmusea se velmi podařila a návštěvnost se ztrojnásobila. Spolupracujeme také s hlavním městem Praha a Prahou 7, protože máme zájem na oživení okolí Veletržního paláce.
Takže definitivně padl plán vybudovat pro sbírku moderního umění nový objekt?
Národní galerie, Veletržní palác
Tento záměr je prozatím uzavřen. Rekonstrukce bude náročná a stěží by se našly finance na novou stavbu. Peníze by musely přijít ze soukromých nebo nadačních zdrojů. Ale myslím si, že Praha by potřebovala jakési centrum pro současné umění. Nejen pro vizuální umění, ale také pro divadlo, tanec, film apod. Často se setkávám s tím, že různé umělecké instituce mají zájem vstoupit do Veletržního paláce, ale tam pro to příliš nejsou podmínky. Proto bych vznik takového centra uvítala. Bylo by pro Prahu velkým přínosem.
Budete zasahovat do současné podoby expozice moderní sbírky ještě před rekonstrukcí Veletržního paláce?
Do podoby sbírek chceme zasahovat už nyní. Máme tři takové záměry. Chceme změnit alespoň dvě patra kolem malé dvorany, které by byly věnovány soše – od 19. do 21. století. Část této expozice by byla obměňována výpůjčkami od současných umělců, abychom představili práce mladých sochařů. Nemůžeme se zabývat všemi čtyřmi patry, ale zamýšlíme se nad tím, jak oživit stávající expozice. Jedním takovým tématem je setkání/konfrontace českých a česko-německých umělců ze začátku 20. století. Stávající sbírky jsou rozdělené podle toho, odkud umělci pocházeli. Nyní je trend vystavovat je vedle sebe bez ohledu na geografický nebo etnický původ. Právě toto střetnutí podobnosti a jinakosti přináší nový zajímavý pohled. Třetí plán se týká roku 2018, kdy budeme slavit 100. výročí založení Československa. Už nyní přemýšlíme, jak tuto příležitost naplníme.
Národní galerie razí nový trend získávat díla od umělců nebo nadací formou darů. Teď se vám podařilo získat soubor fotografií od Andyho Warhola. To je skoro zázrak…
Andy Warhol, foto: YouTube
Musí k tomu být splněny určité předpoklady. Když v roce 1918 vzniklo Československo, vláda věnovala velké finanční prostředky k nákupu uměleckých děl. Byla zakoupena krásná francouzská sbírka, která tvoří náš zlatý fond. Otázka je, jak získat hodnotná umělecká díla dnes. Na velké nákupy nemá peníze žádná instituce na světě. Proto se muzea a galerie snaží získat finance od jednotlivců a nadací. Další možností je, že se s galeriemi spojují mecenáši a díla nakupují společně nebo je galeriím věnují jako dar. Kromě toho existují nadace, zakládané samotnými umělci, které pečují o jejich odkaz. Tyto nadace poskytují díla formou darů, protože je v jejich zájmu, aby se dostala k divákům. Je třeba mít o nich přehled a oslovit je. Vše je založeno na důvěře. Dárce musí mít plnou důvěru v instituci, které něco daruje.
Národní galerie má dobrou pozici. Nachází se v České republice, kterou symbolizují T. G. Masaryk a Václav Havel, Bedřich Smetana a Antonín Dvořák, v umění Oskar Kokoschka atd. Praha je nejnavštěvovanějším městem střední Evropy – 6 milionů návštěvníků za rok. Když se na někoho obracíme, tak ví, že pocházíme ze země, která něco znamená. Máme tu významnou sbírku z období středověku. Je tu bohatá francouzská kolekce a také česká sbírka z počátku 20. století atd. Přestože se sbírky v době komunismu nerozšiřovaly, bylo o ně dobře pečováno. Když se instituce s tímto zázemím o něco uchází, má dobrou startovací pozici.
Aj Wej-wej: Stromy v Royal Academy of Arts, Londýn, foto: Miroslav Krupička
Pokud se týká Warhola, má kořeny v bývalém Československu a víme, že to Warholova nadace bude brát v úvahu. Když jsem se loni na podzim stala ředitelkou moderní sbírky, obrátila jsem se emailem na prezidenta Warholovy nadace Joela Wachse, kterého znám, s dotazem, zda by se dalo uvažovat o nějakém daru pro Národní galerii. Věděla jsem, že všechny Warholovy obrazy i fotografie už byly darovány různým americkým institucím. S ředitelem Národní galerie Jiřím Fajtem jsme byli pozváni na jednání do New Yorku. Začátek nevypadal slibně, ale pan Wachs měl takovou zvláštní jiskru v oku a nakonec nám řekl, že hledali instituci mimo Spojené státy, které věnují poslední dar. Jeho obsahem je necelých šest desítek Warholových černobílých fotografií a 7 kompletů, sešitých ze čtyř stejných černobílých fotek. Warhol se nedíval díla jako na něco exklusivního, ale jako na artikl, který je sériově reprodukovatelný. Můj email přišel opravdu v poslední chvíli. Krátce na to nadace rozhodla o daru pro Národní galerii. Měli jsme obrovskou radost. Darovací smlouva je podepsaná a díla budou v nejbližší době v Praze.
Kdy návštěvníci Warholovy fotografie spatří?
Eva Koťátková, foto: České centrum Berlín
Část Warholových fotografií bude představena na výstavě Velkorysost: Umění obdarovat, která začíná 5. února a poběží ve všech objektech NG. Vystavíme díla z darů za uplynulých 200 let. Zároveň tam budou probíhat intervence soudobých umělců. Jedenáct Warholových černobílých fotografií z celkových 56 bude vystaveno v Salmovském paláci. Jde o snímky ze 70. let, na nichž jsou zachyceni Warholovi přátelé. Jsou foceny polaroidovým fotoaparátem, který dělal okamžité fotky. Pro Warhola byl tím, čím jsou pro nás dnes fotky v mobilu. Polaroid měl stále u sebe a vytvořil jím tisíce fotografií, na nichž zachytával své blízké a přátele. Jsou tam třeba herečka a milenka Jacka Nicholsona Anjelica Huston, Paloma Picasso, nebo galerista Ivan Karp, který mj. zatupoval Stanislava Kolíbala. Dále je tam Jed Johnson, který byl svého času Warholovým přítelem.
V Salmovském paláci se nachází sbírka 19. století. Kurátoři vytipovali místa, kam Warholovy snímky umístíme - například k dílu Josefa Mánesa Josefína z roku 1855. Není známo, kdo Josefína přesně je, ale pro Mánesa měl tento obraz obrovský význam. Warholovy fotky jsou zcela jiné, tak hluboký význam pro autora neměly, nicméně Warhol z nich později vybíral náměty pro své obrazy. Jejich spojením vzniká zajímavá konfrontace toho, jak přemýšlel a prezentoval své dílo umělec v 19. století a v 20. století.
Jaké další výstavy, chystané na rok 2016, byste zmínila?
Jiří David, Apoteóza v Národní galerii, foto: Miroslav Krupička
Nabídneme umělce české i zahraniční. 5. února začíná ve Veletržním paláci výstava Apoteóza Jiřího Davida, s kterou slavil úspěch na loňském Benátském bienále. Toto dílo je inspirováno stejnojmenným obrazem ze Slovanské epopeje Alfonse Muchy. Bude instalováno jako zrcadlo, v němž se odráží dekonstruovaná kopie obrazu. Mezi tím budou procházet diváci a budou moci přemýšlet, zda do této dekonstrukce patří a jak. Ve stejný den začíná také intervence Jiřího Kovandy do výstavy Velkorysost: Umění obdarovat. Bude to performance, v níž jde o líbání přes sklo. Toto dílo bylo poprvé s úspěchem uvedeno v Tate Gallery v Londýně v roce 2007. Koncem roku proběhne ve Veletržním paláci výstava Jiří Kovanda a (ne)možnost spolupráce, na níž se podílejí další čeští umělci včetně nadějné Evy Koťátkové.
Daniel Pitín: Barokní kancelář v galerii Hunt Kastner
6. února bude ve Veletržním paláci uvedeno dílo čínského umělce Aj Wej-Weje Zvěrokruh. Aj Wej-wej je politický aktivista, zabývající se otázkami lidské svobody v Číně. Proslavil se díly, reagujícími na minulost a historii Číny. Konec konců Zvěrokruh je reprodukcí historického zvěrokruhu, zničeného v 19. století. Toto dílo bylo vystaveno ve veřejném prostoru na mnoha místech v USA i jinde. Bude umístěno na piazzetě před Veletržním palácem, aby na něj mohli lidé reagovat. V malé dvoraně Veletržního paláce proběhne výstava rakouského sochaře Franze Westa, jehož práce jsou určitým protipólem Aj Wej-weje. A ještě bych měla zmínit senegalského malíře a aktivisty El Hadji Sy, která začíná také v únoru ve Veletržním paláci.
Chodíte v Praze na výstavy?
Hynek Martinec: He Came Here to Paint This Picture, 2015, olej, s laskavým svolením Parafin Londýn a Adolf Loos Apartment and Gallery Praha
Ano, baví mě chodit na výstavy. Když jsem loni na podzim přijela do Prahy, viděla jsem ve Špálově galerii pěknou výstavu v Londýně žijícího malíře Hynka Martince. Přemýšlíme o tom, že uspořádáme instalaci jeho děl ve Staré sbírce Národní galerie. Pak mě zaujala výstava mladé malířky Moniky Žákové v Drdova Gallery. Dokáže s malbou a papírem pracovat tak, že vytváří iluzi trojrozměrného díla. Divák si není jistý, jestli se dívá na objekt nebo na malbu. Nedávno jsem shlédla výstavu Daniela Pitína v galerii Hunt Kastner. Zaujal mě tím, jak přemýšlí o historických umělcích a okolnostech a jak je reflektuje ve svém díle. Viděla jsem i další výstavy v Rudolfinu, v galeriích v Ostravě nebo v Olomouci. Přestože nemám moc času, na výstavy se snažím chodit…
