Nicholas Winton obdrží Řád Bílého lva
Sir Nicholas Winton, zachránce 669 židovských dětí z okupovaného Československa, oslavil minulý týden 105. narozeniny. Při této příležitosti Hrad oznámil, že mu prezident Zeman udělí nejvyšší státní vyznamenání, Řád Bílého lva.
Krátce po čtvrt na osm přijíždí oslavenec na kolečkovém křesle se svým nezaměnitelným úsměvem do prostor české ambasády, kde ho s dojetím vítají Wintonovy děti i jejich potomci.
„Vidím tu nejrůznější lidi, kteří urazili někdy opravdu dlouhé vzdálenosti, aby mě pozdravili. To jsem nečekal a moc děkuju, že jste přijeli. Pokud je mi známo, nejsem vůbec nemocný, jsem prostě jen starý a bojuji jen s časem. Je tak příjemné vás všechny vidět,“řekl dojatý sir Nicholas, familiárně zvaný Nicky.
„Pamatuju si na pražské nádraží, na mámu, která stála neklidně na nástupišti, na vojáky se svastikami na rukávech. Vzpomínám si na dlouhou cestu a na to, jak ostatní začali jásat, jakmile jsme přejeli holandskou hranici. Mně bylo tehdy teprve šest, a tak jsem to nechápal,“ popisuje svoji cestu za svobodou Alfred Dubs, labouristický člen Sněmovny lordů.
Helene Ritchie je neteří jednoho z Wintonových dětí, Boba Fantla. Přiletěla až z Nového Zélandu, aby složila hold zachránci svého strýčka.„Ano, přijela jsem opravdu jen kvůli téhle oslavě. Napsala jsem svému bratranci, který žije v Paříži, že mám tenhle šílený nápad, a on mi odepsal, že šílené nápady někdy bývají ty nejlepší. A tak jsem tady. Podle mě je důležité oslavovat tohoto muže a jeho činy."
Věra Egermeyer se narodila až těsně po odjezdu posledního z Wintonových vlaků. Prošla coby malé děcko Terezínem. Dnes pendluje mezi Novým Zélandem a Českem a je dobrou známou sira Nicholase.
„On je v dobrém stavu, má kolem sebe dobré lidi, kteří se o něj starají. Dvakrát denně mu vozí jídlo, ale také s ním mluví, dělají mu společnost. To je taková odměna za jeho dobré činy," připomíná Věra Egermeyer.„Děda má moje telefonní číslo a zavolá pokaždé, když si chce popovídat, což je moc milé. Tak jednou za měsíc sednu na vlak a jedu ho navštívit,“říká Laurence Watson, vnuk sira Nicholase. „My vlastně vyrůstali s dědečkovým příběhem, a tak jsem neměl nikdy potřebu za ním přijít, aby mi o tom všem vyprávěl. Když jsem byl malý kluk, tak nás natáčel Matej Mináč pro svůj dokument, setkávali jsme se s Wintonovými dětmi a vlastně jsme to celé prožívali. Přišlo mi to jako starodávná historie," dodává Laurence Watson.
Prezident Miloš Zeman se rozhodl, že siru Nicholasi Wintonovi za jeho zásluhy udělí nejvyšší státní vyznamenání - Řád Bílého lva. V blahopřejném dopise k Wintonovým narozeninám ho navíc pozval do Prahy. Uvedl to Zemanům mluvčí Jiří Ovčáček.
Wintonův mimořádný čin připomíná i výstava velkoformátových fotografií, která byla tento týden otevřena na pražské Kampě. Působivé snímky Jaroslava Brabce zachycují tváře tzv. Wintonových dětí a návštěvníci se dozvědí i jejich příběhy. Dětí, které Winton zachránil, Podle organizátorky výstavy Olgy Menzelové však stále ubývá:„V České republice to donedávna bylo 22 dětí a jejich počet se samozřejmě snížuje. My jsme tuto expozici instalovali už jednou, v roce 2011 v Praze na Vyšehradě a také v Londýně. Dětí tehdy bylo tuším třináct. Výstava musela být od té doby aktualizovaná, protože řada dětí od té doby odešla."
Studenti z elitního gymnázia Open Gate už několik let sbírají podpisy pod petici, aby Nicholas Winton získal Nobelovu cenu míru. Návrh na jeho kandidaturu opakovaně předkládala i bývalá předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová.