Před nacisty zachránila tisíce lidí. Doreen Warrinerová má v Praze pamětní desku

V pražské Štěpánské ulici má nově pamětní desku Doreen Warrinerová. Za druhé světové války spolupracovala s Nicholasem Wintonem a zachránila tisíce lidí. Na odhalení plakety přijely i děti, které pomáhala zachránit.

Odhalení pamětní desky Doreen Warrinerové, foto: ČTK / Vít Šimánek

Henry Warriner a Tomáš Petříček, foto: ČTK / Vít Šimánek

Příběh zachránce židovských dětí Nicholase Wintona je všeobecně známý, málokdy se však hovoří o jeho spolupracovnících, bez jejichž pomoci by se neobešel. A jednou z nich byla právě Britka Doreen Warrinerová, nositelka Řádu britského impéria (OBE).

"Ona je symbolem tohoto úsilí, bylo to ale vždy kolektivní úsilí. Odejít z Československa a najít novou budoucnost ve Velké Británii pomáhala těm dětem spousta lidí. Naším cílem je připomenout, že nepomáhali jednotlivci, ale že lidem, kteří potřebovali pomoc, pomáhala vždy celá komunita," uvedl ministr zahraničí Tomáš Petříček z ČSSD.

Společně s Wintonem budovala záchrannou síť

Doreen Warrinerová, foto: archiv Henryho Warrinera

V čase mnichovské dohody už Warrinerová vyučovala na univerzitě. Poté, co se dozvěděla o pohnutých událostech v Československu, opustila nadějnou vědeckou kariéru a místo na zahraniční stáž se vydala do Prahy. "Nemám vůbec žádnou představu, co dělat, jen zoufalé přání něco dělat," zapsala si tehdy do svého deníku.

Patřila k lidem, kteří společně s Nicholasem Wintonem vytvořili v Československu záchrannou síť pro ty nejvíce ohrožené, připomněl při odhalování pamětní desky synovec Henry Warriner:

"Byla v Praze na začátku 30. let. Pracovala tu pro jednu společnost, takže znala spoustu politiků a lidí žijících v Praze. Prahu měla moc ráda. A když byla podepsána Mnichovská dohoda, bylo zřejmé, že nastane problém s uprchlíky. Rozhodla se vrátit do Prahy, aby jim pomohla. Uměla česky, měla hodně kontaktů, a to i na lidi, kteří mohli pomoct finančně. Uvědomila si, že situace uprchlíků se musí urychleně řešit, že ti lidé musí rychle opustit Československo, protože jim hrozily koncentrační tábory."

Pamětní deska byla odhalena na hotelu Alcron. Právě tam se totiž před 80 lety ubytovala a organizovala odtamtud pomoc ohroženým lidem. Autorem pamětní desky je architekt a herec David Vávra.

Ruth Hálová, foto: Ivana Šimánková, archiv ČRo

Odhalení se zúčastnily i děti, které našly před vypuknutím druhé světové války nový domov v Británii, i potomci těch, kteří je přijali do své rodiny.

"Ten pohled na to zmenšující se nástupiště zůstává pořád, protože to byly uslzené tváře. My děti jsme to ani tak tragicky neprožívaly, byl v tom velký kus dobrodružství, protože my jsme si neuvědomovaly, co všechno se může stát. Věděly jsme, že když všechno dopadne dobře, tak se vrátíme. To nebylo tragické. Pro ty rodiče to ale muselo být hrozné,"říká Ruth Hálová, které bylo 13 let, když nastupovala do vlaku z Československa.

V Holandsku děti přesedly na trajekt směrem do Velké Británie a ochutnaly první anglické jídlo:

"Dostaly jsme první anglický bílý chleba s banánem a všichni jsme říkaly, co to je, to jsou nějaké mokré žínky. To byla stejná vzpomínka u všech."

Paměti Doreen Warrinerové byly publikovány až po její smrti

Nicholas Winton, foto: Martina Schneibergová

Doreen Warrinerová začala v prosinci 1938 pracovat v Britském výboru pro uprchlíky z Československa (BCRC), navázala spolupráci s diplomaty z britského velvyslanectví v Praze, kteří předkládali seznamy uprchlíků vládním úřadům v Londýně. Pro nejvíce potřebné sháněla britská víza a polská tranzitní víza. Osobně jezdila s vlaky pro uprchlíky, kteří se dál do Británie dostávali letecky z Polska nebo loděmi z polských přístavů, a potom se vracela zpátky do Československa většinou letadlem.

Skupina vypravila z Prahy transporty 669 převážně židovských dětí, o kterých se mluví zejména v souvislosti s Wintonem, a dalších tisíců lidí, kteří byli nejvíce ohroženi nacisty. Byli mezi nimi například rodiny Hitlerových oponentů.

Doreen Warrinerová zemřela v 1972 na infarkt. Paměti její pražské zimy 1938/1939 byly publikovány posmrtně v roce 1984.