Sbírka historických traktorů Jiřího Dědka

Dnes se vydáme do Předměřic nad Jizerou. Nebudeme však pátrat po historii obce ani jejích památkách. Navštívíme Jiřího Dědka, který má největší sbírku historických traktorů v republice. Na jednom z nich se svezla i Zdeňka Kuchyňová.

Jiřího Dědka všude znají. Stačilo se zeptat, kde bydlí člověk, co sbírá traktory. Dnes jich má kolem třicítky a většina je funkčních. Některé pocházejí dokonce z dvacátých let minulého století, ale jejich motor hned naskočí.

Poslech v RealAudio

Jiří Děděk měl traktory rád, chtěl pracovat v JZD a být traktoristou.

"Rodiče byli zásadně proti. Nechtěli, abych v zemědělství vůbec něco dělal. A tak jsem dělal profesionálního hasiče, v letecké továrně v Praze, ve Škodovce v Mladé Boleslavi, jenom nikdy ne v zemědělství, ale najednou ta láska k traktorům přišla.."

Jak jste začal shánět traktory?

"Dám příklad z praxe. Jeli jsme třeba na Máchovo jezero, abychom se vykoupali. Byl krásný sluneční den, ale na Máchovo jezero jsme ani nedojeli, protože jsme někde na zahradě zahlédli vrak traktoru. Takhle jsme to sháněli. Pak jsme si začali dávat inzeráty a jezdíme po burzách. Před dvaceti lety mě traktory nezajímaly a pamatuji si, jak byly v kovošrotu vyházené historické kusy. Tehdy to chtělo za dvacet haléřů koupit a přivézt."

Jsou v republice i další sběratelé traktorů? Znáte se vzájemně?

"Známe se, mám kamaráda, co sbírá stabilní motory. Traktory sbírá asi 6 lidí, ale zatím jich nikdo nemá tolik a takové druhy jako máme my. Ale my jsme to sbírali s tím, že jednou otevřeme muzeum a že při tom zestárnu."

Máte i modely traktorů. Jak dlouho jeden vyrábíte?

"Dělám to podle fotky. Od jednoho přítele ze Švédska jsem dostal knihu o traktorech. Podle fotky to proměřím a vyrobím model. Dělám to tak 200 hodin, ale baví mě to, jen když je teplota pod nulou."

Mezi perly sbírky Jiřího Dědka patří americký traktor John Deere. Kdyby ho prodal, mohl by si koupit pěkné auto, ale má raději svůj starý traktor.

"To je hodně starý kus amerického železa. Nemají ho ani v Manheimu ve firemním muzeu. Je tady z Čech, to se normálně dováželo a je od paní, která se sem do Předměřic přivdala. Pochází ze začátku dvacátých let a je to vůbec jeden z prvních modelů tohoto typu John Deere."

Kolik jich je v Česku?

"V Česku je určitě jenom jeden. Já hodně jezdím v létě po výstavách a třeba ve Švédsku v tomto stavu není. Podobný je na gumových kolech v Americe ve firemním muzeu, ale o něco větší. Loni jsme byli pozvaní od firmy John Deere na mistrovství světa v orbě, která byla v Praze - Suchdole. Byl tam Američan a pořád nemohl pochopit, že je ten traktor v bývalé komunistické zóně. Pořád mu to vrtalo hlavou a já se smál: vidíte, asi ho nechtěli ani v JZD. Jsem rád, že ho mám. Ještě jsme tam měli vystavenou Pragovku a modely a on se mě ptal, čeho jsem inženýr. A já mu povídám, že jsem jenom dělník a on na to: Hm.. v Česku jsou hodně bohatí dělníci. A když jsem mu řekl, že stál jen 22 tisíc, to rozdýchával asi hodně dlouhou dobu."

Jak dlouho trvalo, než jste ho dali dohromady?

"Ten dal nejmíň práce. Naskočil už do měsíce."

Na některém traktoru se však musí pracovat třeba čtyři nebo pět let. Vždycky něco chybí a shánět součástky je poměrně složité. Například kola na traktor z Mladé Boleslavi.

"Vyrobili jich tam 57 kusů a náš je třetí ze série. Máme to potvrzené z místního muzea."

Jak je starý?

"Vyrobili ho v roce 1936. Letos je mu 70 let a sehnali jsme na něj kola. Volal mi jeden pán, co mě viděl v televizi. Řekl, že bydlí v Praze na Jižním Městě a má ta kola. Říkal jsem si, že si někdo dělá blázny. To je skoro jako kdyby bydlel na Manhattanu. Tak jsme si dali sraz a on dělal v Kovošrotu. Opravdu to tam někdo vyhodil, a tak jsem získal kola."

Staré traktory mají pořádnou spotřebu benzínu a petroleje. Jak říká Jiří Dědek, párkrát objedete zahradu a jsou tři litry pryč. A právě po jeho zahradě jezdí návštěvníci, kteří sem pravidelně přicházejí po tři dny na státní svátek 28. října.

"To máme vždycky stroje vyndané ven, aby se dalo projet a lidé se třeba projedou Zetorem, rádi jezdí i malými pásovými traktory. Abychom měli na naftu, tak musíme vybírat vstupné. Už se tady skoro nevejdeme. A máme tu i špatnou přístupovou cestu. Kdybych dal inzeráty a přijely sem dva autobusy, tak to tady zablokujeme. Kdybychom otevírali muzeum, tak bychom museli prodat i tento pozemek a jít do většího. Člověk by byl rád, kdyby lidi přišli, ale zase nemůžete způsobit kolaps ve vesnici."

Foto: Jiří Dědek