5) Bob a Bobek, Maxipes Fík, Lichožrouti. Animované filmy pro děti se staly legendou
Bob a Bobek - Králíci z klobouku, Křemílek a Vochomůrka, Maxipes Fík či Lichožrouti. Dětské animované filmy, které dnes patří ke klasice.
Hlášku 'vstávat a cvičit' znají všichni, kdo sledovali Boba a Bobka, dva králíky, kteří žijí v kouzelnickém klobouku. Jejich originání nápady je často dostanou do potíží. Postavičky vymyslel kreslíř Vladimír Jiránek. S natáčením se začalo v roce 1978 a vzniklo 91 dílů. Obě postavičky měly to stěstí, že se staly maskotem Mistrovství světa v ledním hokeji v roce 2015.
Vladimír Jiránek však sbíral po světě ceny i za jiné filmy, přiblížil v roce 1984 v Československém rozhlase.
"Třeba na berlínském festivalu v roce 1978 jsem dostal cenu za film Co jsme udělali slepici. To je příběh slepice, která svůj osud obětovala na oltář spotřební civilizace. To pro mě hodně znamenalo a já jsem se obával, že ten film není dostatečně sdělný. Pak jsem si uvědomil, že publikum film pochopilo."
Jiránkovy animace například vtipně glosují i děj ve filmové sérii o básnících. Nechybí ani v závěrečném dílu Jak básníci čekají na zázrak, který byl uveden do kin měsíc před jeho smrtí v roce 2016.
Vladimír Jiránek původně vystudoval novinařinu. Jeho kresby se objevovaly v časopisech, novinách, ale proslavily ho právě pohádkové příběhy Boba a Bobka nebo nešikovných kutilů Pata a Mata. Velkým fanouškem slavných králíků je kreslíř Štěpán Mareš.
"Jeho kresby miluji, jsou nádherné. Mě to fascinovalo a hned jsem chtěl kreslit jako Jiránek. Bob a Bobek jsou krásné postavičky a já je miloval odmalička."
Maxipes Fík vděčí za svůj hlas nočnímu flámu
Hlas králíků namluvil herec Josef Dvořák. Toho můžete slyšet i v další animované legendě. A tou je Maxipes Fík. Animovaný seriál vznikl v roce 1975, scénář napsal Rudolf Čechura a nakreslil Jiří Šalamoun. Seriál pojednává o příhodách přerostlého mluvícího inteligentního psa Fíka a holčičce Áje, kteří spolu žili v Ahníkově u Kadaně.
"My jsme napřed namlouvali a pak se teprve animovalo. Před každým dílem mi pan režisér ukázal obrazový scénář, k tomu texty a na fleku jsem si vymýšleli, jak by ten hlásek měl vypadat, aby korespondoval s tou postavičkou," vzpomíná herec Josef Dvořák.
Nabídku namluvit Maxipsa Fíka dostal od scénáristy Čechury. Shodou okolností byl ale s kolegy slavit.
"A ten večer, nevím, co mě to napadlo, jsem si dal doutník. Ráno jsem se probudil a zjistil, že mám úplně zničený a zastřený hlas. Řekl jsem si, no nazdar, mám jet do studia. Tak se omluvím, řeknu jim, co se přihodilo, ale třeba se rozmluvím. Vešel jsem do studia, pozdravil jsem a panu režiséru Bedřichovi se rozzářila očička a řekl, to je poctivej herec, jak on pracuje na roli. Pane Dvořáku, takhle by měl mluvit ten pes."
Mach a Šebestová byla kolektivní práce, říká Adolf Born
Dalším vynikajícím tvůrcem byl malíř Adolf Born. Spolu se scénáristou Milošem Macourkem stvořili český kreslený seriál Mach a Šebestová. Žáci ze třetí B, kteří získali darem kouzelné utržené telefonní sluchátko. Večerníček vznikl ve druhé polovině 70. let. Oba spolužáci se dočkali i knižní, filmové i divadelní podoby.
Každý díl seriálu začíná tím, že ráno při cestě do školy Mach sjede po zábradlí ke dveřím Šebestové, a využije své levé ucho jako ukazatel změny směru jízdy.
"S Milošem Macourkem to bylo bezvadné, protože to naše přátelství prorostlo i naší profesí. Některé filmy jsme dělali Macourek, já a Jaroslav Doubrava, což byl šéf animátorů. Vymysleli jsme třeba, že Mach pojede po zábradlí a Doubrava si vymyslel, že když zahne, tak bude blikat jeho ucho jako u auta. To jsme okamžitě vzali, byla to kolektivní práce," vzpomínal v jednom z rozhovorů Adolf Born.
"Kreslené filmy vychovaly děti v reakcích na ty rychlé gagy. Byly inteligentnější než dospělí, kteří neměli trénink na ten gag v kresleném filmu. Dělat pro děti je príma, ale nejsou to žádní světci, někdy vás parádně vytočí."
Celkem Adolf Born ilustroval přes 350 knih.
Sovák prý Bohdalovou přiškrtil a Křemílek byl na světě
Mezi dětské animované filmy se nesmazatelně zařadily i Pohádky z mechu a kapradí. Námětem byla stejnojmenná kniha spisovatele Václava Čtvrtka, ve které jsou příběhy hlavních hrdinů Křemílka a Vochomůrky. Postavy nakreslil Zdeněk Smetana. Vymyslet podobu dvou skřítků z pařezové chaloupky nebylo vůbec jednoduché.
"Dalo mi to tolik práce, že jsem snad půl roku vyhazoval papíry a oni se najednou vyloupli."
Smetanovu tvorbu obdivoval Jiří Kubíček z pražské FAMU, kde oba pracovali.
"Zdeněk Smetana byl především skvělý animátor. Do dějin českého animovaného filmu vstoupil naprosto perfektním rockenrolovým číslem v celovečerním filmu Eduarda Hofmana Stvoření světa. To bylo v roce 1958. Potom už v 60. letech začal samostatně režírovat. Nejen kreslených filmů, které byly jeho doména, natočil za svůj život kolem dvou set."
Zdeněk Smetana dal podobu i další postavičce - Rákosníčkovi. Večerníčky namluvila známá česká herečka Jiřina Bohdalová.
V jednom z rozhovorů s humorem sobě vlastním prozradila, jak vznikla specifická barva hlasu. Pohádala se totiž s kolegou Sovákem, kterému dala facku.
"Jak jsem mu ji uťala, tak on mě zase přiškrtil. Do toho vešel režisér Fryč a povídal: co to tady děláte? Podle Sováka jsem s tím přiškrceným hlasem řekla: To nic, my si tady jenom něco vysvětlujeme. Od té doby říkal, že takhle vznikl Křemílek a Vochomůrka."
Lichožrout Hihlík dostal jméno podle reálné postavy
Mezi animované filmy posledních let, které se staly fenoménem patří Lichožrouti, animovaný film režisérky a výtvarnice Galiny Miklínové. Nejdřív napsala úspěšnou knihu se spisovatelem Pavlem Šrutem. Vypráví o malých neviditelných tvorech, kteří se živí ponožkami a mohou za to, že lidem z každého páru ponožek vždy zůstane jen jedna.
"Myslím, že lichožrout poprvé přišel na svět v knize Přišerky a příšeři, kde je poprvé zobrazen a popsán panem Šrutem, což je taková básnička a jmenuje se Lichožrout mé ségry Božky. První lichožrouti neměli nohy, ani ruce, byly to takové obrácené ponožky. On jim pak dopsal nohy, ruce a uši, takže se museli předělávat."
Hlavním hrdinou filmu je lichožrout Hihlík, který po smrti svého dědy musí vyhledat posledního žijícího příbuzného, mafiánského strýce Padreho. Jak uvedl Pavel Šrut za své jméno vděčí Hihlík skutečnému člověku.
"Pan moderátor Hyhlík byl pro mě mystická postava, protože jsem ho za celých pět let neviděl, ale vždy jsem ho slyšel. Vždy mě potěšil jeho způsob uvádění pořadů, který mi neseděl s tím jménem, se kterým vyšel do světa i ten můj hrdina Hihlík. Čelí tomu, že to jméno je žertovné, ale navzdory tomu jménu se pak stane velkým hrdinou."
