O životním prostředí v České republice - s prof. V. Schreiberem
Autorkou následujícího příspěvku o životním prostředí v České republice je Jana Peterková.
Na otázku, zda se v České republice zlepšilo či zhoršilo životní prostředí v posledních deseti letech ,existují protikladné odpovědi.Obyvatelé severozápadních Čech pociťují výrazné zlepšení,rybáři si pochvalují, že se v řekách objevily ryby,které tam nebyly celá desetiletí. Pražané - díky enormnímu nárůstu automobilismu - hovoří o zhoršení prostředí , v němž žijí. Poslechněte si, co si o stavu životního prostředí v České republice myslí prof. Vratislav Schreiber - předseda Rady pro popularizaci vědy Akademie věd České republiky. Životní prostředí v České republice se nepochybně v uplynulých deseti letech v mnohém zlepšilo.Přesto, dosud velké procento lidí pije závadnou vodu, není připojeno na čističky a vodovodní řady, nedokážeme si poradit s komunálním odpadem, který se jen minimálně recykluje. Jedním z největších ekologických problémů České republiky je prudký rozvoj automobilové dopravy.Zatímco emise z elektráren, chemiček i domácích kotlů už deset let klesají, škodlivin z výfuků aut přibývá.Praha je na tom zřejmě nejhůře ze všech velkých měst - počet automobilů vysoce překročil 5OO na tisíc obyvatel.
"To už je teror automobilismu vůči chodcům" - říká sociolog Jan Keller, který kritizuje také zábory půdy kolem velkých měst - různé vilové čtvrti pro bohaté nebo sklady a obchodní kolosy.Mezi městy a přírodou jsou teď desetikilometrové zóny, které oddělují lidi od přírody ,a tím je vlastně nutí více používat dopravní prostředky - argumentuje sociolog Jan Keller. Vedoucí Správy Chráněné krajinné oblasti Broumovsko Jan Piňos,vidí nebezpečí i v tom, že někteří podnikatelé chystají velké rekreační a sportovní projekty v nejzachovalejších krajinných oblastech - příkladem může být lyžařský areál Smrčina na Šumavě. Ale dejme slovo opět prof. Vratislavu Schreiberovi, který je endokrinologem na pražské interní klinice: Prof. Vratislav Schreiber upozornil na potřebu ohleduplného jednání občanů k životnímu prostředí.Myslím, že jde o to, aby ti, kteří se chovají aktivně k hodnotám trvale udržitelného života cítili, že společnost toto chování vítá, a nikoli zesměšňuje. Orientace na udržitelný rozvoj , a na tom se zřejmě shodneme - je mimo jiné orientací na vzdělání, na kvalitu a na kulturu celé společnosti.
