Od smrti nejznámějšího českého loupežníka Babinského uplyne 126 let
Nejznámější český loupežník Václav Babinský je stále živou legendou. Prvního srpna uplyne od jeho smrti už 126 let. Na sklonku života se téměř jako čtyřiaosmdesátiletý poctivě živil jako zahradník v ženském klášteře v Praze-Řepích. Pohřben je tam na dnes už neužívaném vězeňském hřbitově. K pomníku mu tam lidé dosud nosí květiny a zapalují u něj svíčky, třebaže hrob už čas srovnal se zemí. Více už Zdeňka Kuchyňová.
Před lety prý byla u pomníku Babinského ještě měděná tabulka, z níž bylo možné vyčíst něco o jeho životě. Kdosi ji prý ale ukradl, říkají místní lidé, kteří ochotně ukazují zájemcům jeho hrob. Legendu z Babinského udělala až lidová tradice, zvláště kramářské písně, dávno potom co skončil s loupežnickou živností.
Podle všeho byl Babinský jen tuctovým zločincem. Kolem roku 1830 dal dohromady loupeživou bandu a přepadával pocestné. Zatkl ho v lednu 1832 rychtář v obci Kuří Vody, když se mu prokázal falešným pasem. Navíc jeho milence vypadly dvě nabité bambitky. Při zatýkání prý Babinský kousl rychtáře do prstu a zranil dva biřice. Po čtyřech měsících vazby uprchl. Později přepadl v Horní Kamenici pláteníka, kterého ubodal nožem, oloupil a pak utekl do polské Lodže. Dopaden byl na podzim 1835, když přišel navštívit své příbuzné na Litoměřicko. Všeobecně se v procesu očekával trest smrti, ale svědci ho většinou nepoznali, uvedla Miroslava Menšíková z brněnského hradu Špilberk.
"Existuje publikace Karla Novotného z roku 1922, která se jmenuje Babinský. On tam uvádí, že známý historik Václav Vladivoj Tomek, který byl současně právníkem a jako mladičký byl u toho procesu, vzpomínal na to, že řada soudců do poslední chvíle nevěřila ve vinu Babinského a byla proti trestu. Takže on byl velice mazaný a proto nedostal trest smrti, ale dvacet let na Špilberku."Na Špilberk přišel roku 1841 a také tady měl štěstí. Zdejší věznice se totiž později zrušila a začalo stěhování vězňů. Babinský byl přepraven vlakem do věznice v Kartouzích u Jičína. Tehdy to byla nová moderní věznice, která slouží dodnes a je známá jako Valdice. Ve vězení se Babinský choval vzorně, dokonce vězňům předčítal modlitby při nedělní mši. Stal se také ošetřovatelem nemocných vězňů a při tom poslouchal jejich příběhy. Vypráví se, že ze Špilberku uprchl, ale to podle Miroslavy Menšíkové není pravda. Kniha špilberských vězňů zmiňuje jen jeho předchozí útěky a podává i jeho charakteristiku, že je tělesně zdráv, ale jinak velmi nebezpečný člověk.
"Je velmi zchytralý a podnikavý. Dvakrát se pokusil o útěk vylámáním způsobem životu nebezpečným z velké výšky a jiné naváděl. To je citace z té kmenové knihy špilberských vězňů. Ale nebyl to útěk ze Špilberku. To už si tady utvořili takovou krásnou legendu průvodci a různé publikace, protože Babinský byl velmi populární." Když byl Babinský v pětašedesáti propuštěn, snažil se zůstat ve službách věznice, což se mu nepovedlo. Na doporučení kongregace milosrdných sester však byl umístěn do kláštera v Řepích u Prahy, kde pracoval jako zahradník. Prý se hrozně rozčiloval, když mu něco ukradli a nadával, jak je svět špatný. Přestavenou kláštera byla svého času hraběnka s řádovým jménem sestra Charitas. Podařilo se najít její paměti, kde její příbuzná popisovala, že byla u tety v klášteře a tam se k ní přišoural stařeček, který si stěžoval, že mu někdo ukradl jahody a to měl být právě Babinský. Ten si brzy získal důvěru jeptišek. Údajně se prý podíval na zdejší mříže a řekl, že by je přeřezal každý břídil. Jeptišky je pak na jeho radu nahradily těžkými dubovými okenicemi.
"Ony prý ho posílaly na vyřizování různých záležitostí do Prahy. Měl oblíbené hospůdky a tam prý za pivo vyprávěl svoje historky. A když mu došly, tak si kupoval různé kramářské písně, přečetl si je a pak to vyprávěl jako svoje zážitky."
Kdo ví, které zážitky jsou tedy pravdivé, které vypůjčené a které jenom fantazie. Babinský se také prý docela rád nechal na stará kolena fotografovat a dochovaly se dvě fotografie. Na Špilberku je pak obraz namalovaný podle jedné z nich na plechu a Babinský tu vypadá jako úctyhodný kmet.