Poslední Rožmberk - Petr Vok

Petr Vok v nejlepších letech

Následující historická rubrika bude dnes na trochu veselejší téma. S Evou Petržílkovou navštívíme Státní archív v Třeboni a nahlédneme do starých spisů, které se týkají posledního Rožmberka - Petra Voka. O jeho životě se totiž tradují různé historky. Co je na nich pravdy, se dozvíte v dalších minutách..

Petr Vok v nejlepších letech
"Byl pán Petr Vok postavy spanilé, vyšší nežli pan Vilém, bratr jeho, vzezření libého, způsobů vážných, právě knížecích, promlouvání rozumného, milosrdný, přívětivý. A ač se hněval, však žádnému nelál a nezlořečil, než mírnými slovy domlouval. Pán veselý, šprýmovný, avšak v sešlosti všecken se na pobožnost oddal, rád pobožné knihy četl, slova božího poslouchal. Byl novýh věcí žádostivý a všelijakých umění a kumštů milovný, na něž velký náklad činil. A zvláště kochání a libost jměl v stavění, v čemž s panem bratrem svým se srovnal. Obyčej jeho byl více státi nežli seděti a procházeti se, takže i mladým s pánem setrvati bylo obtížné. Pán velmi udatný, smělý a poněkud opovážlivý v tom, že k divokým šelmám, nedvědům, lvům a koňům, psům směle šel bez strachu."

Tak popisoval ve svém spisu archivář Václav Březan svého pána - Petra z Rožmberka - jednoho z pozoruhodných jihočeských šlechticů, jehož život je dodnes obestřen řadou tajemství i dohadů. Právě ty vedly současného archiváře zámku v Třeboni - pana dr. Václava Rameše k tomu, aby se na život a skutky Petra Voka zaměřil ve svém bádání. Pramenů, ze kterých čerpal, je v třeboňském Státním archívu opravdu hodně, svou rozlohou je totiž největším ve střední Evropě. A co je pravdy na historkách o "prostopášném a zhýralém" šlechticovi s mnoha ženami, které můžeme nejen vidět v úspěšných českých filmech "Svadby Petra Voka" a "Petr Vok odchází" ale nichž také můžeme číst v různých literárních dílech? Jak mi řekl pan Rameš, v počátku svého života žil Petr Vok z Rožmberka v ústraní, ve stínu svého slavnějšího a úspěšnějšího bratra Viléma. Nedosáhl ani zvlášť významné funkce. Byl pouze "Jeho Milosti Císařské komorník" a pak zastával v letech 1571-1591 několikrát úřad hejtmana Bechyňského kraje. Od poloviny 60.let 16 století pak dával jednoznačně přednost uspokojování svých zálib a neřestí... Ovšem záhy se objevil velký problém, jenž se nazýval dluhy. Petr Vok si na opravu Bechyně musel půjčovat nové a nové peníze a s jejich navracením nijak zvlášť nepospíchal. Bylo to ostatně běžné i u jiných pánů, kteří si půjčovali od šetrných rytířů, měšťanů a židovských lichvářů a pak postupně museli za šestiprocentní i vyšší úrok vracet. Ne tak bechyňský pán.. V letech 1573 - 1577 finanční problémy Petra Voka vyvrcholily. Věřitelé odmítli půjčovat, finanční prameny vyschly a věřitelé se domáhali svého. Na pana Petra byly vydány zatýkací listy. Navíc vztahy obou posledních Rožmberků - Viléma i Petra dospěly k bodu mrazu.. I přes nepřízeň osudu se tehdy Petru Vokovi nežilo špatně. A tak mnohé literární prameny nelžou, když zmiňují jeho rozmařilý život. Podle spisů v třeboňském archívu byl skutečným hostitelem, ale i konsumentem. Nechával si upravovat tu nejlahodnější soudobou krmi a hlavně si užíval dobrého pití:


Petr Vok
Jak se říká, každá mince má dvě strany. Radovánky pana Voka byly ukončeny v únoru 1580, kdy mu bylo 41 let. Oženil se s třináctiletou Kateřinou z Ludanic, kterou skutečně velmi miloval a díky ní se dokázal odříci i svého předešlého hýření. Po smrti svého bratra Viléma pak stanul v čele obrovského rožmberského dominia a stal se z něho dobrý hospodář i laskavý vladař. Při prohlídce třeboňského zámku průvodce s oblibou ukazuje nádhernou jídelnu s masivním dubovým stolem, u kterého prý Petr Vok sedával se svými několika ženami, z nichž jedna byla dokonce exotického původu. Právě o nich se tak často v souvislosti se životem pana Voka mluví. Zeptala jsem se na závěr dr. Rameše, zda skutečně existoval tento tzv. "fraucimor"? Tolik pravda o životě posledního z Rožmberků - pana Petra Voka. Až pojedete do Třeboně - třeba do místních lázní nebo na výlet - a navštívíte zámek s proslulou jídelnou nebo některou ze zdejších hospůdek, kde podávají vynikající třeboňskou specialitu - "Kapr dle Petra Voka", možná si vzpomete si na dnešní vyprávění pana dr. Václava Rameše z místního archívu o tom, jaký ten Petr Vok vlastně opravdu byl.

Autor: Eva Petržílková
spustit audio